ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3402.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 3402/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, PhD., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce V. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému V. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení 114.000,- Kč a zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp.zn. 8 C 226/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2008, č.j. 19 Co 166/2006-628, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 21.070,- Kč k rukám advokát.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové svým shora označený rozsudkem rozhodl, že se:
I. rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 11. 2005 ve výroku I mění tak, že podílové spoluvlastnictví účastníků zrušuje k finanční hotovosti ve výši 11.409,10 Kč a k finančním prostředkům na běžném účtě u Č. s., a.s., ve výši 38,- Kč a návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k soustruhu na dřevo se zamítá, jinak se potvrzuje.
II. Ve výroku III. se mění tak, že do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje pásová bruska.
III. Ve výroku IV se mění jen tak, že do výlučného vlastnictví žalovaného se nepřikazuje soustruh na dřevo, jinak se potvrzuje.
IV. Ve výroku V se mění tak, že žalovanému se nepřikazuje zůstatek na účtu
u Č. s., a.s., ve výši 5.955,40 Kč a finanční hotovost ve výši 11.409,10 Kč.
V. Ve výroku VI se mění tak, že žalovanému se přikazuje pohledávka za D. K., bytem K., N. D. 599, ve výši 59.941,67 Kč.
VI. Ve výroku VII se mění tak, že se zamítá žaloba o stanovení povinnosti žalovanému vyplatit žalobci 73.673,-Kč.
VII.Ve výroku VIII se potvrzuje.
VIII. Ve výrocích IX – XI se jedná o náklady řízení
Okresní soud v Ústí nad Orlicí svým rozsudkem ze dne 1. 11. 2005, č.j. 8 C 226/98-471, vzal za prokázané, že účastníky a D. K. bylo založeno sdružení ve smyslu §829 a násl. občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) na základě smlouvy z 30. 12. 1993. D. K. vystoupil ze sdružení v červnu 1995 a ke dni 18. 9. 1997 došlo k rozpuštění sdružení tak, jak předpokládá ustanovení §841 obč. zák. Okresní soud k návrhu žalobce zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k movitým věcem nabytým za existence sdružení, jejichž rozsah byl mezi účastníky nesporný, a zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví i k pásové brusce a soustruhu na dřevo. Zároveň soud zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k zůstatku na účtu u Č. s. ve výši 10.955,40 Kč a k finanční hotovosti v pokladně ve výši 22.337,- Kč, a prostředky přikázal žalovanému, na jehož jméno zněl bankovní účet. Návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k automobilu P. okresní soud zamítl, když vzal za prokázané, že vozidlo bylo zakoupeno žalovaným do bezpodílového spoluvlastnictví s jeho manželkou, přičemž na pořízení bylo použito z prostředků sdružení 100.000,- Kč, s čímž žalobce souhlasil. Nevzniklo tak podílové spoluvlastnictví účastníků, byt´ toto vozidlo bylo využíváno pro potřeby sdružení. Okresní soud nezahrnul do vypořádání tzv. „nevyplacené cesťáky“, neboť ze smlouvy o sdružení, z výpovědí účastníků i svědka K. nebylo prokázáno jakékoliv ujednání o účtování cest. Okresní soud vzal dále za prokázané, že účastníkům byla vyplácena tzv. osobní spotřeba až do 31. 12. 1996. V rámci vypořádání zaniklého sdružení přiznal žalobci právo na vyplacení tzv. osobní spotřeby za rok 1997 ve výši 38 000,- Kč. Žalobce měl dále nárok na rozdíl ceny movitých věcí, který činil 26.152,- Kč a spolu s osobní spotřebou celkem 64.152,- Kč. Po přičtení poloviny pohledávky z obchodu ve výši 9.521,- Kč zbývalo k vyplacení 73.673,- Kč. Ve zbytku ohledně částky 40.327,- Kč byla žaloba zamítnuta.
Odvolací soud částečně sdílel závěry prvostupňového soudu, ale pokud ten nezahrnul do vypořádání zaniklého sdružení cestovní příkazy z důvodu, že nebylo prokázáno jakékoliv ujednání o účtování cest, pak odvolací soud považoval v této části rozhodnutí okresního soudu za nesprávné.
V řízení nebylo prokázáno, že by žalobci v roce 1997 byla tzv. osobní spotřeba v celkové výši 38.000,- Kč vyplacena. Pověřen vyplacením byl žalovaný. Nejedná se o nárok související s ukončení činnosti sdružení, jak bylo uvedeno, a bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu vzniká již samotným přijetím tohoto plnění a tímto okamžikem počíná běžet objektivní tříletá promlčecí lhůta; subjektivní dvouletá promlčecí lhůta počíná běžet od doby, kdy se poškozený dozvěděl o vzniku bezdůvodného obohacení.
Zrušeno a vypořádáno bylo proto podílové spoluvlastnictví k movitým věcem, jak vypočteny v rozsudku odvolací instance. Zrušeno a vypořádáno bylo také spoluvlastnictví k hotovosti v pokladně v částce 11.409,10 Kč, a zůstatek na účtu u Č. s. ve výši 38,- Kč. Předmětem vypořádání byla také pohledávka za členem sdružení D. K. ve výši 59.941,67 Kč, nikoliv pak pohledávka za odběrateli v částce 15.027,- Kč. Celkem tak k vypořádání příslušela částka 98.558,77 Kč.
Protože smlouvou o sdružení nebyl sjednán způsob vypořádání, bylo třeba aplikovat ustanovení §841 obč. zák., tedy že o majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení by se měli vypořádat účastníci rovným dílem. Zároveň mají účastníci nárok na vrácení hodnot poskytnutých k účelu sdružení. Vklady žalovaného byly v rámci činnosti sdružení spotřebovány a ve výsledku existuje pouze podílové spoluvlastnictví k hmotnému majetku, zásobám, penězům na účtu a pohledávkám. Žalovanému by měl být vrácen vklad 175.950,- Kč, který však není k dispozici, neboť byl v rámci činnosti sdružení spotřebován. V takovém případě by měl žalovaný právo na poskytnutí ekvivalentního plnění.
Odvolací soud proto žalovanému přikázal veškerý hmotný majetek včetně finančních prostředků v pokladně a na účtu a včetně pohledávky za D. K. Hospodaření sdružení nebylo sice ztrátové z hlediska účetního, ovšem není k dispozici dostatek prostředků k vrácení vkladů žalovaného, který je ostatně ani nepožadoval. Odvolací soud vycházel ze závěru, že právo na vyplácení podílu na majetku sdružení nemůže být založeno výlučně na účetních a daňových předpisech. Pokud soud zkoumal vymáhaný nárok i z hlediska těchto předpisů, jednalo se o hlediska pomocná, nikoliv určující. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu změnil tak, jak výše uvedeno a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolatel namítal, že rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel namítal zejména, že soustruh na dřevo není předmětem podílového spoluvlastnictví bývalých účastníků sdružení, že by měl žalovaný prokázat v řízení své vklady finančních prostředků do sdružení, namítal též neshodu některých účetních dokladů. Taktéž rozporoval zamítnutí nároku žalobce na vyplacení částky 38.000,- Kč, i to, že účetní doklady (jejich část) měly být předmětem dodatečných úprav ze strany žalovaného. Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání vyjádřil. Ztotožnil se s názorem a právním závěrem odvolacího soudu. Tvrzení žalobce v dovolání považoval za irelevantní. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst.1, §241 odst.1 občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání byla dána podle §237 odst. 1 písm.b/ o. s. ř., neboť odvolací soud rozhodl ve věci samé jinak než soud prvního stupně. Dovolací důvody byly uplatněn podle §241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř., tedy pro procesní vadu a nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.
Při rozpuštění sdružení mají účastníci nárok na vrácení hodnot, poskytnutých k účelu sdružení, a vypořádají se mezi sebou o majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem (§841 obč. zák.).
Účastníkovi, který vystoupil, nebo byl vyloučen, se vrátí věci vnesené do sdružení. Podíl majetku podle stavu v den vystoupení nebo vyloučení se mu vyplatí v penězích (§839 obč. zák.).
Nejvyšší soud po přezkumu hmotněprávního posouzení věci konstatuje, že odvolací soud si počínal zcela správně, aplikoval přiléhavě výše citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav a své právní závěry náležitě odůvodnil. Nelze tedy dospět k závěru, že by byl naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Podstatnou část dovolání tvoří námitky proti výsledkům hodnocení důkazů, zejména znaleckých posudků. Tyto posudky však byly součástí hodnocení důkazů nižšími instancemi podle §132 o. s. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací není oprávněn takové výsledky důkazního hodnocení přezkoumávat. Není soudem nalézacím, ale soudem provádějícím limitovaný přezkum právního posouzení věci. V dovolacím řízení nelze dokazování ve věci samé provádět (podrobněji viz zejména §243a o. s. ř. a komentáře k němu, jakož i konstantní judikatura tohoto soudu). Ani o naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ tedy nelze učinit kladný závěr.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř.
Úspěšnému žalovanému vznikl podle §243b odst. 5 a §224 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to podle §3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb. za jeden úkon - vyjádření k dovolání. Základ pro vyjádření k dovolání je částka odpovídající 52% z celkové sumy vypořádání 407.639,- Kč, tato částka je 211.992,- Kč. Sazba odměny je podle cit. vyhlášky 41.300,- Kč a 2% z částky přesahující 200.000,- Kč, což činí 239,- Kč. Za jeden úkon náleží odměna ve výši 41.539,- Kč, krácená na polovinu (jeden úkon v řízení), tj. 20.770,- Kč. K tomuto náleží 300,- Kč režijního paušálu, tedy v součtu celkem 21.070,- Kč (§15, §18 odst. 1 cit. vyhl.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu