ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.3487.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 3487/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce České republiky – České správy sociálního zabezpečení, zastoupené advokátkou, proti žalovanému Ing. O. R., zastoupenému advokátkou, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 222/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2006, č. j. 15 Co 408/2006-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
1. Krajský soud v Plzni rozsudkem výše označeným potvrdil ve výroku I. rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 4. 2006, č. j. 11 C 222/2005-48,
o vyklizení nebytových prostor a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek. Ohledně lhůty k vyklizení byl prvostupňový rozsudek výrokem II. rozsudku odvolacího soudu změněn tak, že tato lhůta činí tři měsíce (nikoli patnáct dnů) od právní moci rozsudku. Žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě nákladů řízení před některou z obou instancí.
2. Předmětem řízení byla žaloba na vyklizení nebytových prostor v přízemí domu č.p. 549 v Ch. na ul. O. b. 30, sestávajících z prodejní plochy, skladu, WC a předsíně. Žalovaný nájemce užíval nebytové prostory na základě smlouvy se žalobcem ze dne 5. 8. 1993; odvolací soud dovodil, že smlouva je absolutně neplatná, neboť do nájemného byla bez bližší specifikace zahrnuta úhrada za vytápění nebytových prostor a nebyl sjednán způsob platby nájemného.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které opíral
o přípustnost pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku a též pro částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem. Důvodnost dovolání spatřoval v nesprávném právním posouzení věci, ale i v procesní vadě s následkem nesprávného rozhodnutí a v nesouladu skutkových zjištění nižších instancí s provedeným dokazováním. Dovodil, že smluvní ujednání jsou dostatečně určitá a že se žalobce ocitl v rozporu s dobrými mravy, neboť v důsledku investic žalovaného do prostor chybí ještě „odbydlet“ sedm let ze sjednaných dvaceti. Měla být také stanovena podstatně delší lhůta k vyklizení prostor a poskytnuta náhrada za ně. Po procesní stránce považoval žalovaný označení prostor ve výroku rozsudku za nedostatečné. Žalovaný také žádal o odklad výkonu rozhodnutí a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalobce žádal ve vyjádření k dovolání, aby toto bylo pro správnost napadeného rozsudku odmítnuto či zamítnuto.
II.
5. Dovolání je podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) a opřeno o přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a/, c/, odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro diformitu rozsudků nižších instancí i pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku. Dovolací důvody, které by Nejvyšší soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, jsou označeny v intencích §241a odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o. s. ř. (zejména tvrzený procesní důvod podle odst. 3 citovaného ustanovení ovšem není konkrétně vylíčen).
6. Dovolání však není přípustné.
7. Nelze dovodit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť ke změně rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem došlo pouze ve výroku o lhůtě k plnění (vyklizení), tj. ve výroku, jenž sám o sobě není rozhodnutím ve věci samé (R 9/94, R 4/2003, z poslední doby též např. usnesení NS sp. zn. 29 Cdo 926/2007). Přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. pak není též dána.
8. Nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. 1 Odon 98/97 – ve shodě s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 29/96, publikovaným v Právních rozhledech č. 10/1996, str. 472, 473 – dovodil, že smlouva o nájmu nebytových prostor musela obsahovat podle tehdy platného znění §3 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve své obligatorně písemné formě všechny požadované náležitosti, tedy předmět a účel nájmu, výši a splatnost nájemného a způsob jeho platby. Bylo-li „nájemné“ sjednáno pevnou částkou (za jednotku plochy) s tím, že v této částce byla zahrnuta úhrada za elektrickou energii, vodné, stočné, teplo atd. bez rozlišení částky nájemného a úhrad dalších, pak je taková smlouva absolutně neplatná podle §3 odst. 4 cit. zák., neboť v ní absentuje stanovená náležitost – výše nájemného.
9. Na takto vyřčeném právním názoru není důvodu ničeho měnit. Dovolací soud zároveň shledává, že závěr o neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne
5. 8. 1993 je pro právní posouzení věci určující, aniž by bylo třeba zabývat se dalšími právními aspekty věci. Po procesní stránce postačí dodat tolik, že označení nebytových prostor ve výroku prvostupňového rozsudku je pro potřeby výkonu rozhodnutí zcela určité. Vzhledem k tomu, že se dovolání nevyhovuje, nepřipadá v úvahu ani odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
10. Odvolací soud tedy posoudil pro věc určující právní otázku správně a Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítá (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
11. Žalobce má podle §243c odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Za tento úkon náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění účinném od 1. 9. 2006) polovina sazby, tj. 3.000,- Kč (§7 písm. d/, §14 odst. 1, §15 cit. vyhl.), krácená ještě o 50 % podle §18 odst. 1 téhož předpisu (za jediný úkon v dovolacím řízení) na 1.500,- Kč. Poté je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. září 2007
JUDr. Ludvík David, CSc.,v.r.
předseda senátu