ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.3912.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 3912/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně Ing. M. K., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) Obci K., zastoupené Ú. p. z. s. v. v. m., a 2) P. f. Č. r., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 1344/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2008, č. j. 17 Co 168/2007-267, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14.4.2008, č. j. 17 Co 168/2007-267, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18.1.2007, č. j. 9 C 1344/2005-238, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že vlastnicí pozemku blíže specifikovaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně je Česká republika. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se domáhala určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti. Věc posoudil shodně se soudem prvního stupně podle §80 písm. c) o.s.ř. s odůvodněním, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Vzal za prokázané, že vlastníkem pozemku parcely č. 42 - trvalý porost v k.ú. K. se stal Československý stát, následně pak Česká republika, přičemž právo hospodaření s ním svědčilo Státnímu statku L., s.p. Též zjistil, že dne 28.4.1993 byla mezi Státním statkem L., s.p. a žalobkyní uzavřena dohoda o poskytnutí náhrady za živý a mrtvý inventář převodem vlastnického práva k předmětnému pozemku ve vlastnictví státu podle §14 a 20 zákona o půdě s tím, že žalobkyni mimo jiné bude vydán pozemek parcela č. 42 v obci a k.ú. K., a že smlouvu o převodu vlastnických práv k předmětné nemovitosti uzavře s žalobkyní Pozemkový fond České republiky. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že shora uvedená dohoda je absolutně neplatná, a to v části týkající se převodu pozemků. Podle odvolacího soudu Státní statek L., s.p. neměl k předmětnému pozemku žádné právo, proto se nemohl platně zavázat k tomu, že daný pozemek bude žalobkyni k uspokojení jejích restitučních nároků vydán. Zaujal názor, že Státní statek L., s.p. tedy nemohl sám s předmětným pozemkem disponovat a neměl zmocnění Pozemkového fondu České republiky k tomu, aby za něj mohl v dané věci jednat. Podle odvolacího soudu existence shora uvedené dohody nebránila druhému žalovanému, aby s předmětným pozemkem dále disponoval a na základě žádosti prvního žalovaného ze dne 11.6.2001 převedl vlastnické právo k předmětnému pozemku kupní smlouvou s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 29.4.2002. Vyslovil závěr, že v projednávaném případě nebyly shledány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že kupní smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Ztotožnil se též se závěrem soudu prvního stupně ohledně úplného vypořádání nároků žalobkyně, které představovaly částku 421.772,- Kč. Uzavřel, že žalobkyni tedy platně nevznikl nárok na převedení předmětného pozemku do jejího vlastnictví.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tvrdila existenci dovolacích důvodů podle §241a odst. 2, písm. a), b) o.s.ř. a odst. 3 o.s.ř. Podle dovolatelky vada řízení, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věc spočívá v křivé výpovědi JUDr. J., kterou se odvolací soud nezabýval. Zásadní právní význam spatřovala v tom, zda lze pro rozhodnutí ve věci samé aplikovat ustanovení zákona o absolutní neplatnosti dohody uzavřené mezi žalobkyní a Státním statkem L., s.p. ze dne 28.4.1993 v části týkající se převodu pozemků a v posouzení otázky ve vztahu k výkonu vlastnického práva druhého žalovaného při nakládání s předmětným pozemkem, resp. otázky výkonu jeho vlastnického práva v rozporu s dobrými mravy. Namítala, že Státní statek L., s.p. byl oprávněn dohodu uzavřít, neboť byla v souladu s metodickým pokynem Pozemkového fondu ČR, který je závazný a jeho porušení má stejnou váhu a stejný následek jako porušení zákona. Konstatovala, že dohoda tedy nebyla příslibem, ale závaznou povinností vydat předmětnou parcelu. Podle dovolatelky je proto třeba považovat shora uvedenou dohodu za platnou. Poukazovala na skutečnost, že pokud uzavírala dohodu, kterou jí k podpisu předložil Státní statek L., s.p. a tato dohoda obsahovala závazný příslib k převodu nemovitostí, pak nerespektování tohoto ujednání je zjevně výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Druhý i třetí žalovaný navrhli odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.
Pokud jde o právní posouzení věci, neshledal dovolací soud, že by posouzení věci odvolacím soudem bylo v rozporu s ustanoveními hmotného práva ve smyslu
§237 odst. 1 písm. c) ve vztahu k ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Dovolací soud plně odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, které vychází z konstantního výkladu tam uvedených ustanovení a dopadá na skutková zjištění v této konkrétní věci.
Pro úplnost je vhodné dodat, že podle judikatury Ústavního soudu je zásadní právní význam meritorního rozhodnutí odvolacího soudu dán tím, že se toto rozhodnutí resp. jím řešená právní otázka odchyluje od ustálené judikatury nebo přináší judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech (usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. III. ÚS 181/95, Sbírka nálezů a usnesení sv. 4, č. 19).
Tvrzení obsažená v dovolání žádný ze znaků přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. v dané věci však nenaplnila.
Na základě výše uvedeného dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů řízení, vynaložených žalovanými na vyjádření k dovolání, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §224 o.s.ř. ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2009
JUDr. Josef Rakovský,v. r. předseda senátu