ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4211.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 4211/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce J. K. , zastoupeného Mgr. Martinem Ludvíkem, advokátem se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, Palackého 2205, proti žalovanému Městu Velké Pavlovice , sídlem Velké Pavlovice, Náměstí 9. května 40, zastoupenému JUDr. Jáchymem Kanarkem, advokátem se sídlem Brno, Smetanova 17, o zaplacení částky 137 600,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 176/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2010, č. j. 14 Co 249/2009 - 186, takto:
Odůvodnění:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2010, č. j. 14 Co 249/2009 – 186, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 2. 2009, č. j. 9 C 176/2005 – 166, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se žalobou ze dne 8. 6. 2005 domáhal zaplacení částky 137 600,- Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemků p. č. 724 a p. č. 725/1 v k. ú. Velké Pavlovice (dále jen „předmětné pozemky“), na které žalovaný bez jeho souhlasu umístil neoprávněnou stavbu, tj. vodovodní přípojku a kanalizační řad o celkové výměře 688 m2 (dále jen „předmětná stavba – potrubí“). Žalovaná částka představuje úhradu za užívání předmětných pozemků za rok 2003. Žalobce v žalobě rovněž uvedl, že žalovaný bez jeho souhlasu užívá příjezdovou komunikaci umístěnou na pozemku p. č. 724.
Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 6. 2. 2009, č. j. 9 C 176/2005 – 166, žalobu zamítl. Dle soudu prvního stupně je žalobce sice výlučným vlastníkem předmětných pozemků a tvrzenému skutkovému stavu by odpovídalo právo na zřízení věcného břemene za náhradu, neodpovídá mu však nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně dále uvedl, že předmětná stavba – potrubí nebyla na předmětné pozemky ve vlastnictví žalobce umístěna neoprávněně, pro posouzení věci je však tato skutečnost nerozhodná. K bezdůvodnému obohacení nemohlo dojít ani užíváním pozemku p. č. 724 jako cesty, neboť se jedná o místní komunikaci ve smyslu §6 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Za dobu do 23. 6. 2003 je pak navíc nárok promlčen.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 3. 2010, č. j. 14 Co 249/2009 - 186, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ani dle odvolacího soudu nebyla předmětná stavba - potrubí umístěna na předmětné pozemky neoprávněně. Dle odvolacího soudu je předmětná stavba – potrubí vodním dílem ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „vodní zákon“). Žalovaný sice využíval předmětné pozemky tím, že na nich měl umístěnou předmětnou stavbu - potrubí, nelze však dospět k závěru, že by se tím žalovaný bezdůvodně obohacoval na úkor žalobce. Žalobce mohl svůj pozemek běžně užívat a pokud byl v tomto užívání omezen v důsledku existence ochranného pásma, pak v případě vzniku škody by mohl po žalovaném jako tehdejším vlastníku vodního díla uplatňovat náhradu této konkrétní újmy. Ustanovení §58 odst. 3 vodního zákona je speciálním ustanovením vůči §451 obč. zák. a náhrada podle §58 odst. 3 vodního zákona za omezení užívání pozemků v ochranných pásmech vodních zdrojů tak supluje případný nárok podle §451 an. obč. zák. Obdobná právní úprava je pak obsažena v ustanovení §7 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), týkajícím se škod na pozemcích při stavbách vodních děl. Odvolací soud se nezabýval tvrzením žalobce o užívání příjezdové komunikace umístěné na pozemku p. č. 724, neboť za toto užívání žalobce v žalobním petitu žádnou částku nepožadoval.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 1. 7. 2010 dovolání, jehož přípustnost spatřoval v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Jako dovolací důvod dovolatel uvedl, že rozhodnutí je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř./ a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§241a odst. 2 písm. b)/ o. s. ř. Konkrétně v dovolání namítal, že
a) smlouvy, na jejíchž základě žalovaný odvozoval oprávnění vybudovat na předmětných pozemcích předmětnou stavbu - potrubí, nebyly podepsány osobami oprávněnými jednat za společnost VINIUM, a. s. (tj. právního předchůdce žalobce), a jsou proto od počátku neplatné,
b) stavební povolení a územní rozhodnutí vydané na základě těchto neplatných smluv je proto také neplatné,
c) žalovaný zahájil stavební řízení až po uplynutí lhůty sjednané ve výše uvedených (neplatných) smlouvách,
d) ve smlouvě, na základě které žalobce nabyl od společnosti VINIUM a. s. předmětné pozemky, je výslovně uvedeno, že na převáděných nemovitostech neváznou žádné dluhy, věcná břemena, zástavní práva či jiné právní povinnosti,
e) tím, že na předmětných pozemcích byla neoprávněně vybudována předmětná stavba – potrubí, vznikl žalobci nárok na bezdůvodné obohacení spočívající v tom, že žalovaný omezil vlastnické právo žalobce, aniž by s žalobcem uzavřel smlouvu o zřízení věcného břemene, či smlouvu nájemní,
a)
f) i kdyby předmětná stavba – potrubí byla vybudována v souladu se zákonem, žalobce má právo na bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající tržnímu nájemnému za pronájem předmětných pozemků pro účely vedení potrubí.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání ze dne 13. 9. 2010 navrhl dovolání žalobce jako nepřípustné zamítnout.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané v ust. §241a odst. 1 o. s. ř.
Protože dovolání žalobce směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé první rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. V projednávané věci dospěl dovolací soud k závěru, že věc má být po právní stránce posouzena jinak, než ji posoudily soudy nižších stupňů. Dovolání je proto přípustné.
D. Důvodnost
1. K námitkám ad a) až ad d) týkajících se neoprávněnosti stavby
Stavba může být na cizí pozemek umístěna neoprávněně, ale následně může mezi vlastníky obou nemovitostí dojít k dohodě (např. uzavřou dohodu o zřízení věcného břemene) nebo může dojít k opačné situaci, kdy stavba je sice na cizí pozemek umístěna na základě práva, ale to později zanikne (např. výpovědi nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou). Za současného právního stavu může dojít také k situaci, že majitel pozemku je zároveň majitelem stavby, následně však dojde k zcizení stavby či pozemku na jinou osobu. Jinými slovy, samotná skutečnost, že stavba byla zřízena oprávněně, či nikoliv, nemusí být rozhodná pro posouzení otázky, zda majitel stavby užívá pozemek, na kterém je stavba umístěna, na základě právního titulu. Mezi účastníky není sporu o tom, že v roce 2003, za který se žalobce domáhá bezdůvodného obohacení, žalovaný užíval předmětné pozemky tím způsobem, že na nich měl umístěnou předmětnou stavbu – potrubí, aniž však k tomu byl oprávněn na základě nějakého právního titulu (např. smlouvy o věcném břemeni nebo nájemní smlouvy), a proto posouzení otázky, zda předmětná stavba – potrubí byla vybudována na předmětných pozemcích oprávněně, či nikoliv, je v posuzované věci nerozhodné. Tato okolnost by mohla mít význam pro rozhodnutí vydané v řízení o neoprávněné stavbě podle §135c obč. zák. (tj. např. ve sporu o odstranění předmětné stavby – potrubí, případně o výši náhrady za zřízení věcného břemene), v posuzované věci se jí však Nejvyšší soud s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení nezabýval.
2. K námitkám ad e) a ad f) týkajících se vzniku bezdůvodného obohacení
Podle ustanovení §451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je povinen obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2). Předmět bezdůvodného obohacení se musí podle §456 obč. zák. vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Bezdůvodně se v souladu s §454 obč. zák. obohatí i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.
Z uvedených ustanovení plyne, že předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání majetkových hodnot povinným na úkor oprávněného, v jehož majetkových poměrech se bezdůvodné obohacení negativně projeví. O bezdůvodné obohacení se jedná i v případě, že majetek obohaceného se nezmenšil, ač se zmenšit měl. Tímto způsobem se bezdůvodně obohatí i ten, kdo užívá cizí nemovitost bez platné nájemní smlouvy, bezdůvodné obohacení uživatele pak spočívá v tom, že vykonával právo nájmu cizí věci, aniž by platil nájemné. Majitel stavby (tedy např. i kanalizace nebo vodovodu) postavené na pozemcích třetí osoby bez uzavřené nájemní smlouvy či jiné dohody, se tak zásadně bezdůvodně obohacuje (srov. např. rozsudek NS ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 33 Cdo 1051/2005, nebo usnesení NS ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 148/2010). Výše bezdůvodného obohacení pak odpovídá obvyklému nájmu, které by majiteli pozemku musel uhradit, užíval-li by pozemek na základě řádně uzavřené nájemní smlouvy.
Podle §58 odst. 3 vodního zákona může vodoprávní úřad na návrh vlastníka vodního díla v zájmu jeho ochrany opatřením obecné povahy stanovit ochranná pásma podél něho a zakázat nebo omezit na nich podle povahy vodního díla umísťování a provádění některých staveb nebo činností. Vlastníci pozemků a staveb v ochranném pásmu mají vůči vlastníkovi vodního díla nárok na náhradu majetkové újmy, která jim uvedeným zákazem nebo omezením vznikne. Nedojde-li mezi vlastníkem pozemků a staveb v ochranném pásmu a vlastníkem vodního díla k dohodě o výši náhrady, rozhodne o její výši soud.
Prvním předpokladem pro to, aby ustanovení §58 odst. 3 vodního zákona mohlo být aplikováno a náhrada majetkové újmy přiznána je, že vodoprávní úřad stanoví podél vodního díla ochranné pásmo, v němž zároveň omezí nebo zakáže některé činnosti a stavby. Jak však plyne nejen ze spisu, ale i ze zápisu v katastru nemovitostí, kde by takovéto ochranné pásmo muselo být vyznačeno (srov. §20 odst. 2 vodního zákona), v posuzované věci úřad ochranné pásmo ve smyslu vodního zákona nestanovil. Aplikace §58 odst. 3 vodního zákona je tak vyloučena bez ohledu na to, zda žalobci vznikla škoda. Je možno připomenout, že ochranné pásmo stanovené podle §58 odst. 3 vodního zákona nelze zaměňovat s ochranným pásmem vodovodních řádů a kanalizačních stok podle §23 zákona o vodovodech a kanalizacích, v jehož druhé větě druhého odstavce se s odkazem na §30 vodního zákona výslovně uvádí, že ochranná pásma vodních zdrojů podle zvláštního zákona tímto nejsou dotčena.
Vodní dílo podle vodního zákona jako každá jiná stavba omezuje především další využití pozemku, na kterém je vybudováno. Lze však předpokládat, že pokud zřizovatel vodního díla není zároveň vlastníkem pozemku, na kterém má být vodní dílo vybudováno, před realizací stavby buďto dotčený pozemek odkoupí, nebo s majitelem pozemku uzavře dohodu, na základě které na něm vodní dílo vybuduje. Taková dohoda bude mít zpravidla podobu smlouvy o zřízení věcného břemene a budoucí omezení vlastnického práva majitele pozemku v ní bude kompenzováno jednorázovou náhradou. Ochranné pásmo zřízené podle 58 odst. 3 vodního zákona však může zasáhnout také do práv jiných majitelů pozemků a staveb nacházejících se v blízkosti vodního díla. Účelem náhrady poskytnuté podle §58 odst. 3 vodního zákona tak není kompenzovat vlastnické omezení založené samotným zastavěním pozemku, ale nahradit majetkovou újmu způsobenou stanovením ochranného pásma všem majitelům pozemků a nemovitostí, které se v tomto ochranném pásmu nacházejí a jimž újma skutečně vznikla (tedy nejen majiteli zastavěného pozemku).
Je možné shrnout, že pokud každý z výše popsaných právních institutů, tj. bezdůvodné obohacení upravené v §451 an. obč. zák. a náhrada majetkové újmy podle §58 odst. 3 vodního zákona poskytují ochranu jinému okruhu osob (bezdůvodné obohacení majiteli zastavěného pozemku; náhrada majetkové újmy všem majitelům nemovitosti nacházejícím se v ochranném pásmu) a k jejich úspěšnému uplatnění je potřeba naplnění jiných podmínek (nárok na bezdůvodné obohacení vzniká již samotným užívání /zastavěním/ pozemku bez právního důvodu; majetkové újmy se lze domáhat pouze v případě, je-li stanoveno ochranné pásmo a dojde-li k majetkové újmě), nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že aplikace §58 odst. 3 vodního zákona vylučuje aplikaci §451 an. obč. zák. Takový výklad by ostatně zvýhodnil vlastníky staveb a pozemků, které se pouze nacházejí v ochranném pásmu, oproti majiteli zastavěného pozemku, a v případě, že nebylo stanoveno ochranné pásmo, by bez náhrady omezil vlastnické právo tohoto majitele. Bez ohledu na výše uvedené je pak možno uvést, že rozsudek odvolacího soudu nemůže obstát také proto, že část předmětné stavby – potrubí je tvořena vodovodní přípojkou, která, jak je explicitně uvedeno v §3 odst. 1 poslední větě zákona o vodovodech a kanalizacích, vodním dílem není a aplikace §58 odst. 3 vodního zákona tak vůbec nemůže připadat v úvahu.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Z uvedených důvodů nezbylo Nejvyššímu soudu než rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit. Protože důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jeho rozsudek (§243b odst. 3 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právními názory soudu dovolacího (§243d odst. 1 ve sp. s §226 odst. 1 o. s. ř.) V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 2. března 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu