ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4425.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4425/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů: 1. Ing. M. K. , 2. A. K. , 3. A. S. , 4. M. Č. , 5. L. K. , a 6. J. M. , zastoupených JUDr. Josefem Provazníkem, advokátem, 151 01 Praha 5, Lidická 28, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 23. 6. 2009, sp. zn. 20 Co 85/2009, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 266/2005 (žalobců Ing. M. K., A. K., A. S., M. Č., L. K. a J. M., zastoupených JUDr. Josefem Provazníkem, advokátem, 151 01 Praha 5, Lidická 28, proti žalovaným: A/ V. Ch. , B/ Ing. M. Ch. , zastoupeným Mgr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem, 500 02 Hradec Králové, Šafaříkova 666, a C/ D. J. , zastoupené Vítězslavem Chráskem, 549 01 Nové Město nad Metují, Nádražní 242b, o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto:
I. Dovolání dovolatelů se zamítají .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobců, podané u soudu 18. 3. 1992, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze 16. 12. 2008, č. j. 8 C 266/2005-1652. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovaným uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 242b, pozemku parc. č. 550 a pozemku parc. č. 435/40 v katastrálním území N., zapsaných na listu vlastnictví č. 169 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj (katastrální pracoviště Náchod), a to žalobci Ing. M. K. z 8/12 k celku, žalobkyním A. K., A. S., M. Č. a L. K., každé z nich z 1/16 k celku, a žalobkyni J. M. z 1/12 k celku. Žalovaným V. Ch., Ing. M. Ch. a D. J. bylo uloženo zaplatit každému ze žalobců na náhradu nákladů řízení po 5.541,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že státu – Okresnímu soudu v Náchodě se nepřiznává náhrada jím placených nákladů tohoto řízení.
O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 23. 6. 2009, sp. zn. 20 Co 85/2005. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze 16. 12. 2008, č. j. 8 C 266/2005-1652, změněn tak, že žaloba žalobců byla zamítnuta. Žalobcům bylo uloženo, aby uhradili žalovanému V. Ch. náklady odvolacího řízení, a to Ing. M. K. částkou 961,- Kč, A. K., A. S., M. Č., L. K. částkami po 90,- Kč a J. M. 120,- Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobci a žalovanými Ing. M. Ch. a D. J. nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i odvolacím soudem. Žalobcům bylo uloženo, aby uhradili žalovanému V. Ch. náklady odvolacího řízení, a to Ing. M. K. částkou 2.000,- Kč, A. K., A. S., M. Č., L. K. částkami po 187,50 Kč a J. M. částkou 250,- Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dále bylo žalobcům uloženo, aby na účet Okresního soudu v Náchodě uhradili náklady placené jím v tomto řízení, a to Ing. M. K. částkou 18.894,- Kč, A. K., A. S., M. Č. a L. K. částkami po 1.771,30 Kč a J. M. částkou 2.161,70 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že tento rozsudek „je nutno změnit a žalobu zamítnout, když argumentaci, se kterou okresní soud vyhověl žalobě, nepovažuje odvolací soud za přiléhavou a správnou“.
Odvolací soud uváděl, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, že žalovaní nabyli dům, o nějž jde v tomto řízení, v rozporu s tehdy platnými předpisy, když před uzavřením kupní smlouvy z 13. 12. 1966 nebyl tu dán souhlas bývalého Okresního národního výboru v Náchodě ke smlouvě a když uvedená smlouva byla uzavřena „bez řádného a právně relevantního souhlasu tehdejšího místního národního výboru obce, kde se prodávaná nemovitost nacházela“.
Odvolací soud, oproti názoru soudu prvního stupně, dovozoval, že zejména vzhledem k tehdy platnému ustanovení §134 odst. 2 občanského zákoníku (stanovícímu, že ke smlouvě o převodu nemovitosti bylo třeba registrace smlouvy státním notářstvím), byl-li souhlas ke smlouvě uzavřené 13. 12. 1966 udělen 16. 12. 1966 (pod č. j. Fin. 108/1966 Okresního národního výboru v Náchodě) před registrací státním notářstvím (k němuž došlo pak rovněž 16. 12. 1966), nelze mít za to, že tu nebyl dán souhlas okresního národního výboru ke smlouvě ve smyslu směrnice Ministerstva financí z 2. 4. 1964, č. j. 314/17.756/64, uveřejněné ve Věstníku Ministerstva financí ze 14. 4. 1964.
Odvolací soud měl dále oproti názoru soudu prvního stupně (že se tu místní národní výbor obce, kde se dům nachází, souhlasně ke smlouvě nevyjádřil) za to, že v daném případě „byl stát prostřednictvím Městského národního výboru v Novém Městě nad Metují a potažmo organizace jím řízené – Domovní správy v Novém Městě nad Metují přímo účastníkem kupní smlouvy, když se rozhodl k prodeji domu po projednání tohoto úkonu ve svých orgánech“, takže tu vyjádření uvedeného národního výboru ke smlouvě nechybělo.
Odvolací soud dále uváděl, že v celém průběhu tohoto řízení nebylo doloženo, že by i v jiném směru byla kupní smlouva z 13. 12. 1966, kterou žalovaní nabyli dům, o nějž jde v tomto řízení, v rozporu s tehdy platnými předpisy. To se týká, dovozoval odvolací soud, i otázky, zda tu po právu byla označena jako prodávající subjekt Domovní správa v Novém Městě nad Metují; odvolací soud je tohoto názoru, že možnost, že domovní správa může být prodávajícím subjektem byla předvídána i vyhláškou č. 94/1965, o správě národního majetku, v ustanovení §16 odst. 2, podle něhož mohly organizace řízené národními výbory být subjektem převodu k věcem v národním majetku (za předpokladu schválení krajským národním výborem); bývalý Východočeský krajský národní výbor pak svým rozhodnutím z 22. 2. 1966 stanovil, že k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví není jeho schválení zapotřebí tam, kde prodávající je hospodářská organizace, řízená městským národním výborem či místním národním výborem, a prodává-li se věc za běžnou cenu do hodnoty 100.000,- Kč.
Odvolací soud se zabýval také otázkou, zda byla při prodeji domu, o nějž jde v tomto řízení, stanovena jeho cena v souladu s tehdy platnými předpisy cenovými. Poukazoval na to, že po zrušovacím rozhodnutí soudu (týkajícím se dřívějších rozhodnutí soudu prvního stupně z 3. 3. 2003 a odvolacího soudu z 30. 11. 2004) byl do řízení přibrán další znalec – Vysoká škola ekonomická, Institut oceňování majetku, v Praze, avšak ani z posudku tohoto znaleckého ústavu nevyplynulo, že by v roce 1966 byla odhadcem stanovena cena (celkem 52.962,- Kč) v rozporu s tehdy platnými předpisy; i z posudků provedených v tomto soudním řízení a také z výsledků dokazování (zejména z výpovědí slyšených svědků) pak odvolací soud proto dovozoval, že „původní oceňovatel domu – stavitel Košťál v roce 1966 ohledal nemovitost zvenku i zevnitř v době jejího oceňování a nebylo shledáno, že by se dopustil nějaké metodické či početní chyby při jejím oceňování“.
Odvolací soud posléze dospěl na podkladě provedeného dokazování k závěru, že tu nedošlo ani k protiprávnímu zvýhodnění nabyvatelů nemovitosti při uzavírání kupní smlouvy z 13. 12. 1966. Žalovaný Ing. M. Ch. s rodinou v domku čp. 242b v N. v době jeho koupě již více jak 15 roků bydlel jako nájemce jednoho ze dvou bytů v tomto domě a jako nájemci bytu mu byl dům nabídnut ke koupi, když ohledně druhého nájemníka v domě nebylo v řízení prokázáno, že by také jevil o koupi domku zájem. Podle závěru odvolacího soudu nevyplynulo z provedeného dokazování v tomto řízení, že by nabídka uvedeného domku ke koupi tu byla učiněna výlučně pro tehdejší politickou angažovanost uvedeného žalovaného (jako člena komunistické strany a poslance Městského národního výboru v Novém Městě nad Metují) a že by ke sjednání koupě domu a k uzavření smlouvy došlo v žalobci tvrzeném nápadném spěchu.
Z těchto uvedených důvodů proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a žalobu žalobců zamítl.
Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a pak i o nákladech řízení odvolacího, a to s poukazem na ustanovení §224 odst. 2, §142 odst. 1 a §148 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 4. 8. 2009 a dovolání ze strany žalobců bylo dne 28. 9. 2009 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Náchodě, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatelé co do přípustnosti svých dovolání poukazovali na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňovali, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Dovolatelé ve svém dovolání (stejně jako v řízení před soudem prvního stupně i v řízení před odvolacím soudem) zdůrazňovali, že při prodeji domu čp. 242b v N. smlouvou z 13. 12. 1966 byly porušeny (ve smyslu ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.) právní předpisy a kupující byli protiprávně zvýhodněni.
Dovolatelé nepokládají znalecké posudky, provedené v tomto soudním řízení, za správné posouzení ceny uvedeného domu v době jeho prodeje; tyto posudky trpí neobjektivností při posuzování zatřídění jednotlivých znaků stavby pro účely tohoto ocenění. Posledně vypracovaný znalecký posudek Institutu oceňování nemovitostí Vysoké školy ekonomické v Praze se dokonce pustil při koncipování závěrů posudku do hodnocení věrohodnosti výpovědí svědků, slyšených v soudním řízení.
Dovolatelé jsou nadále přesvědčeni, že žalovaný V. Ch. získal byt v domě, o nějž jde v tomto řízení, do užívání v roce 1949 v důsledku své tehdejší politické angažovanosti v tzv. akčním výboru Národní fronty v roce 1948 a jako člen Komunistické strany Československa, když také i další byty byly v domcích čp. 242b a 241b tehdy obsazovány osobami, které lze označit za nositele tehdejšího politického kursu.
Dovolatelé pak zvláště zdůrazňovali, že kupní smlouva z 13. 12. 1966 o převodu vlastnictví k domu z národního majetku fyzické osobě vyžadovala souhlas tehdejšího krajského národního výboru podle ustanovení §16 odst. 2 vyhlášky č.94/1965 Sb., když také tento krajský národní výbor nebyl oprávněn přenést pravomoc k udělení tohoto souhlasu na jiný orgán. Pokud pak v daném případě dával souhlas ke smlouvě okresní národní výbor, nebylo v celém soudním řízení prokázáno, že by tu byl souhlas tohoto národního výboru dán předepsaným způsobem, a to rozhodnutím vydaným ve správním řízení.
Dovolatelé jsou také toho názoru, že převádějícím subjektem tu při uzavírání smlouvy z 13. 12. 1966 nemohla být Domovní správa v Novém Města nad Metují, přičemž ohledně osoby podepisující uvedenou smlouvu z 13. 12. 1966 (tj. osoby J. J.) nebylo vůbec doloženo, že tato osoba byla oprávněna za uvedenou převádějící organizaci jednat.
Dovolatelé dále zejména zdůrazňovali:
Žalovaný V. Ch. získal nájemní poměr k bytu v domě čp. 242 v N. již v únoru 1949, a to více než rok před tím, než bylo určeno, že k rozsahu znárodnění firmy K. K. a synové náleží i dům čp. 242b v N.
Žalovaný V. Ch. byl jednak poslancem MěstNV v Novém Městě nad Metují a jednak byl zaměstnancem ONV v Náchodě, a to od 1. 2. 1962 do 30. 4. 1968 a během tohoto pracovního poměru vykonával funkci kontrolora v okresní komisi lidové kontroly a statistiky a působil i jako kontrolor v okresní komisi pro oblast zdravotnictví, školství a místního hospodářství (do této oblasti patřilo i hospodaření s byty).
Pokud se v tomto soudním řízení poukazovalo i na to, že v této věci byla celá záležitost prodeje domů z národního majetku posuzována i bývalou Generální prokuraturou, jsou dovolatelé přesvědčeni, že negativní stanovisko ze strany tohoto orgánu bylo „přímo ovlivněno politickou intervencí z MěstNV Nové Město nad Metují a z tamní Domovní správy“.
Pokud žalovaní poukazovali na to, že v daném případě rozhodoval ONV v Náchodě i o přidělení pozemků do osobního užívání, dovolatelé zdůrazňují, že toto přidělení pozemku do osobního užívání v žádném případě nenahrazuje souhlas tohoto národního výboru podle §16/2 vyhlášky č. 104/1966 Sb., o správě národního majetku.
Dovolatelé poukazovali dále na to, že v odhadu domu, provedeném stavitelem Košťálem v roce 1966, chybí popis jednotlivých znaků posuzované stavby a jejich zatřídění podle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 73/1964 Sb., přičemž stavitel Košťál učinil jen souhrnný závěr k této otázce (na str. 3 posudku), že rodinný domek se tu oceňuje ve III. třídě, bez další bližší argumentace.
Oba znalecké posudky soudem pověřených znaleckých ústavů rovněž provedly nesprávné zatřídění znaků stavby (v rozporu s přílohou č. 1 vyhlášky č. 73/1964 Sb.), zejména ohledně schodiště, vytápění domu, prádelny, sušárny a vestavěné garáže.
Zcela nesprávně tyto posudky provedly odpočet z ceny posuzovaného domu ve výši 8.172,- Kč (v rozporu s čl. 3/3 a 3 Sm ěrnice Ministerstva financí č. 10/1964), když předpokladem odpočtu mohlo být jen „provedení generální opravy novým vlastníkem“, což tu nebylo.
Ve vyjádření žalovaného V. Ch. k dovolání dovolatelů bylo navrženo, aby toto dovolání bylo zamítnuto, a to především proto, že v tomto soudním řízení, trvajícím od roku 1992, se žalobcům nepodařilo prokázat žádný důvod, který by odůvodňoval uzavření dohody o vydání věci žalobcům podle zákona č. 87/1991 Sb. Nebylo především prokázáno, že by dům čp. 242b v Novém Městě nad Metují byl ze strany nabyvatelů získán v rozporu s tehdy platnými předpisy. Nepravdivým se ukázalo tvrzení žalobců, že znalecké ohodnocení rodinného domku čp. 242 v N., provedené v roce 1966, bylo nesprávné a odporující ustanovením tehdejšího cenového předpisu ohledně nemovitostí, tj. vyhlášky č. 73/1964 Sb. Pravdivá nejsou také tvrzení dovolatelů o tom, že byt v domě, o nějž jde v tomto řízení, byl žalovanému V. Ch. přidělen z politických důvodů; skutečnosti neodpovídají údaje žalobců o jeho tvrzené politické angažovanosti v období 1948-1966; v soudním řízení nebyla prokázána ani tvrzení žalobců o všech jimi uváděných tehdy zastávaných funkcích žalovaného V. Ch. Pokud jde o přidělení bytu v roce 1949 žalovaný V. Ch. zdůrazňoval, že šlo o přidělení zcela prázdných místností, které dříve sloužily provozu firmy a nesloužily k bydlení. Podle názoru žalovaného V. Ch. odvolací soud správně vyložil dopad ustanovení vyhlášky č. 94/1965 Sb., o správě národního majetku, a ustanovení Směrnice Ministerstva financí z 2. 4. 1964, č. j. 314/17.756/64 (uveřejněné pod č. 10 ve Věstníku Ministerstva financí z 2. 4. 1964 ze 14. 4. 1964), pro prodej rodinných domků z národního majetku občanům, na daný případ. Pokud jde o ocenění domu čp. 242 v N. v roce 1966 stavitelem Košťálem, bylo provedeno podle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 73/1964 Sb. a podle názoru žalovaného V. Ch. bylo vypracováno na základě přesného popisu všech místností domu a bylo základem zatřídění 21 znaků stavby do příslušné třídy kvality domu (stavby) a týkalo se základních stavebních vlastností a vybavení domu (stavby); správnost tohoto ocenění z roku 1966 nebylo vyvráceno znaleckými posudky, provedenými v průběhu tohoto soudního řízení.
Dovolání dovolatelů je tu přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatelé uplatňovali jako dovolací důvody, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 49/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor, že o vadu řízení jde tehdy, jestliže se nesprávný postup soudu v řízení projevil v průběhu řízení (a nikoli až při rozhodování) a že o takový nesprávný postup jde zejména tehdy, došlo-li v jeho důsledku k odnětí možnosti účastníku řízení jednat před soudem. – Vdaném případě dovolací soud neshledal v řízení o této právní věci, že by tu došlo k vadě řízení tohoto druhu.
Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jestliže soud posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, anebo si použitý právní předpis nesprávně vyložil (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45/).
V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc zejména podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.
Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. povinnými osobami podle tohoto zákona jsou též fyzické osoby, jestliže nabyly věc od státu, který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v §6 zákona č. 87/1991 Sb., a to v případech, kdy tyto osoby nabyly věc v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele i osoby blízké těchto osob, pokud na ně věc byla těmito osobami převedena.
Podle dříve platného ustanovení §134 odst. 2 občanského zákoníku (ve znění zákona č. 131/1982 Sb.) převáděla-li se věc nemovitá na základě smlouvy, nabývalo se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti bylo třeba registrace státním notářstvím, nešlo-li o nabývání do tzv. socialistického vlastnictví.
Odvolací soud ve svém rozsudku z 23. 6. 2009 (sp. zn. 20 Co 85/2009 Krajského soudu v Hradci Králové) aplikoval na projednávanou právní věc ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. i dříve platného ustanovení §134 odst. 2 občanského zákoníku, která se nepochybně této projednávané právní věci týkala. V souvislosti s těmito ustanoveními uváděl odvolací soud ve svém rozhodnutí z 23. 6. 2009 i ustanovení dříve platné vyhlášky č. 94/1965 Sb., o správě národního majetku, jakož i některé články Směrnice Ministerstva financí z 2. 4. 1964, č. j. 314/17.756/64 (uveřejněné ve Věstníku ministerstva financí č. 5/1964) pro prodej rodinných domků z národního majetku občanům. Aplikace těchto předpisů odvolacím soudem tu nelze označit jako odporující slovnímu znění i obsahu použitých ustanovení, ani např. právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem); např. výklad uvedené Směrnice Ministerstva financí pro prodej rodinných domků z národního majetku občanům, podaný odvolacím soudem v jeho rozhodnutí, plně korespondoval výkladu obsaženému už v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení Nejvyššího soudu ČSSR (dříve vydávané). Závěry odvolacího soudu nebyly také v rozporu s právními závěry zrušovacího rozhodnutí, které se týkalo dřívějšího rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové z 30. 11. 2004 (viz odkaz na toto rozhodnutí v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové z 23. 6. 2009, sp. zn. 20 Co 85/2009 na str. 7, v odstavci čtvrtém).
Nemohl tedy odvolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo, že by si použitý právní předpis nesprávně vyložil (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13 /45/).
Pokud dovolání dovolatelů obsahovalo zcela převážně výtky vadného nebo nesprávného skutkového zjištění v této právní věci, nesprávného hodnocení důkazů a vycházení soudu ze skutkového zjištění, jež nemá oporu v dokazování, dovolací soud při posuzování těchto výtek vycházel z právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů, obsahující výklad o tom, jak je třeba výtky uvedeného druhu posuzovat v dovolacím řízení (jehož úprava dovolacích důvodů v §241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu je užší ve srovnání s utanoveními §219a občanského soudního řádu, týkajícího se řízení o odvolání). Např. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byly zaujaty tyto výkladové závěry: Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z důvodů stanovených jmenovitě v občanském soudním řádu (srov. §241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu). Dovolacím důvodem nemohou být vady či omyly při hodnocení důkazů (§132 občanského soudního řádu), které je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatě oporu v dokazování (srov. §241a odst. 3 občanského soudního řádu), jen tehdy, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co v soudním spise vůbec není, nebo jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá. – Podle názoru dovolacího soudu odvolací soud ve svém rozsudku z 23. 6. 2009, proti němuž směřuje dovolání dovolatelů, z citovaných právních závěrů o posuzování toho, co je uplatňováno v dovolání dovolatelů, vycházel.
Nedospěl proto dovolací soud k závěru, že by rozhodnutí odvolacího soudu z 23. 6. 2009 (sp. zn. 20 Co 85/2009 Krajského soudu v Hradci Králové) bylo nesprávné tak, že by bylo na místě jeho zrušení podle ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu.
Přikročil tedy dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 2 a odst. 6 o. s. ř. svým rozsudkem k zamítnutí dovolání dovolatelů, které bylo přípustné, ale nebylo možné je posoudit jako dovolání důvodné.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ohledně nákladů, vynaložených jen žalovaným V. Ch. v řízení o dovolání na vyjádření k dovolání dovolatelů, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení a náhradu těchto nákladů uvedenému účastníku řízení nepřiznal; dovolací soud přihlížel jednak k právní povaze projednávané právní věci a jednak i k obsahu zmíněného vyjádření k dovolání dovolatelů, rekapitulujícímu v podstatě obsáhle to, co již žalovaný V. Ch. uplatnil v řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně 19. května 2010
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu