ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4444.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4444/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) F. M. M. , b) J. M. , zastoupených Mgr. Ondřejem Malovcem, advokátem v Nymburce, Boleslavská 137, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky , se sídlem v Praze, Husinecká 11a, o uložení povinnosti převést pozemek, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 11 C 115/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2009, č. j. 19 Co 25/2009-197, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2009, č. j. 19 Co 25/2009-197, se v celém rozsahu zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem výše označeným změnil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 11. 9. 2008, č. j. 11 C 115/2007-139, a to tak, že zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému převést žalobcům do vlastnictví pozemek parc. (oddělený geometrickým plánem) v kat. úz. Ž. Dalšími výroky rozsudku zavázal soud žalobce k náhradě nákladů řízení protistrany i státu.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že pozemek užívají žalobci (podobně jako dalších jedenáct přilehlých pozemků, užívaných nájemci blízkého, resp. sousedícího domu) v rámci zahrádkářské osady; od 2. 9. 2004 na základě tvrzené nájemní smlouvy se společenstvím vlastníků domu na téže adrese (toto společenství však má mít samo postavení nájemce pozemků – vlastníkem je totiž stát); dne 4. 2. 2008 navíc vzniklo občanské sdružení Zahrádková osada k témuž účelu. K užívání pozemku však, jak uvedl odvolací soud, došlo ze strany žalobců i dalších uživatelů (nájemců) bytů v domě spontánně poté, co byl dům v roce 1968 kolaudován. Přilehlé pozemky k domu byly zvelebeny a uživatelé na nich zřídili zahrádky; stalo se tak ještě před datem 1. 10. 1976, od něhož bylo pro zřízení zahrádkové osady nezbytné územní rozhodnutí (§52 a násl. vyhl. č. 83/1976 Sb.). V současnosti žalobci postrádají souhlas vlastníka (státu) k užívání pozemku a ani dříve neměli žádný právní titul (např. právo osobního užívání pozemku) k tomuto užívání. Tím spíše není důvod uložit žalovanému, aby pozemek žalobcům převedl, přestože tito argumentují ustanovením §5 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby (zkráceně).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Učinili tak ze všech zákonných důvodů (tvrzené procesní vady včetně vad dokazování, nesprávné právní posouzení věci). Podle dovolatelů na věc lze aplikovat ustanovení §5 odst. 5, 6 zákona č. 95/1999 Sb., upravující povinnost Pozemkového fondu převést pozemky jejich oprávněným uživatelům; dovolatelé tvrdili, že všechny zákonné podmínky pro tento nyní požadovaný převod jsou splněny. Odvolací soud podle dovolatelů opomněl zahrnout do svého právního posouzení věci skutečnost (zjištěnou soudem prvního stupně), že již dne 10. 11. 1965 vydal ONV v Ústí nad Orlicí rozhodnutí, kterým odevzdal SBD v Ž. (jednali za ně p. M. a p. M.) mj. pozemek č. 509 do trvalého užívání (spolu s dalšími pozemky, mělo jich být využito k výstavbě domu, ke zřízení záhumenků, ke scelení s ostatním půdním fondem). Nejde tedy o užívání bez jakéhokoli právního důvodu. Žalobci žádali, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl ve vyjádření k dovolání, aby tomuto nebylo vyhověno.
Nejvyšší soud shledal, že žalobci podali dovolání včas a za splnění podmínky povinného zastoupení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání bylo přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a důvody dovolání byly uplatněny podle §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř.
Dovolání je důvodné, a to pro nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.
Podle ustanovení §5 odst. 5 zákona č. 95/1999 Sb. převede na základě písemné žádosti oprávněného uživatele pozemku v zahrádkových nebo chatových osadách zřízených na základě územního rozhodnutí nebo existujících před 1. 10. 1976 Pozemkový fond pozemek do vlastnictví (spoluvlastnictví) této osobě. Do vlastnictví nabyvatele se současně převádějí bezúplatně všechny součásti a příslušenství tohoto pozemku.
Dovolací soud dovozuje v souladu s již konstantní judikaturou, že v případě nepřevedení pozemku je oprávněný uživatel oprávněn se domáhat vydání soudního rozhodnutí, kterým bude nahrazen projev vůle Pozemkového fondu pozemek převést; to samozřejmě za předpokladu, že pro převod budou splněny zákonné podmínky.
Klíčem pro rozhodnutí v této věci je interpretace výše citovaného ustanovení zákona č. 95/1999 Sb., zejména výklad pojmů „oprávněný uživatel“ a „zahrádková osada“.
Je třeba vzít v úvahu, že zahrádky si zřídili členové tehdejšího stavebního bytového družstva ještě před datem 1. 10. 1976, od něhož byly (viz výše) pro zřízení zahrádkářské osady stanoveny přísnější zákonné podmínky (vydání územního rozhodnutí). Učinili tak spontánně, zvelebením nevyužité půdy, v rozsahu zcela minimálním a pro osobní spotřebu. V mezidobí nebyli podle všeho v užívání zahrádek rušeni; v současnosti je toto užívání rámcově pokryto zřízením občanského sdružení. Užívání pozemků se nedělo zcela bez právního titulu – v tomto ohledu je třeba dát za pravdu dovolatelům a jejich poukazu na správní rozhodnutí z roku 1965. Výměra předmětného pozemku odpovídá zhruba výměře velmi malé garsonky. Ze spisu se nepodává, že by v současnosti snad měl stát (Pozemkový fond) nějaké úmysly s tímto pozemkem.
Za pomoci těchto okolností je namístě interpretace, podle níž jsou žalobci oprávněnými osobami a pozemek je částí zahrádkové osady, obojí v intencích §5 odst. 5 zákona č. 95/1999 Sb. Nejvyšší soud tu přisvědčuje soudu prvního stupně, jehož výklad právního stavu věci se jeví jako citlivější než příliš formalistická interpretace odvolacího soudu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Odvolací soud bude po vrácení věci vázán právním názorem nejvyšší instance a rozhodne též o nákladech dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.). Kromě změny v právním posouzení věci bude třeba též se vypořádat se sukcesí v osobě prvního ze žalobců, k níž zatím dovolací soud přistupoval v intencích §243c odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 10. srpna 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu