ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4589.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 4589/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně PLOMA, a. s., se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 79, zastoupené JUDr. Radovanem Mrázkem, advokátem v Šumperku, Masarykovo nám. 3125/11, za účasti 1) Ing. O. K. , správce konkursní podstaty úpadce Jihomoravské dřevařské závody Brno, státní podnik, se sídlem v Brně, Jezuitská 13, 2) Ing. J. Z., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem v Brně, Údolní 5, a 3) Pozemkového fondu České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o žalobě na znovuprojednání věci rozhodnuté Ministerstvem zemědělství, Pozemkovým úřadem Brno, rozhodnutím ze dne 18. 9. 2007, č. j. 294/92/6-RBD, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 293/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2010, č. j. 18 Co 67/2010-119, takto:
I.Dovolání se odmítá .
II.Žalobkyně je povinna zaplatit účastníkovi ad 2) na nákladech dovolacího řízení částku 1.860,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta JUDr. Jiřího Juříčka. Ve vztahu mezi žalobkyní a účastníky ad 1) a 3) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně shora označeným bylo ve výroku I. potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2009, č. j. 55 C 293/2007-100, kterým byla odmítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala (podle části páté občanského soudního řádu) přezkumu rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu v Brně, ze dne 18. 9. 2007, č. j. 294/92/6-RBD. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a to tak, že žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit účastníkovi ad 2), Ing. J. Z., částku ve výši 3.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta JUDr. Jiřího Juříčka (výrok II.).
Předmětem řízení byla žaloba na znovuprojednání věci rozhodnuté Ministerstvem zemědělství, Pozemkovým úřadem Brno, jehož rozhodnutím ze dne 18. 9. 2007, č. j. 294/92/6-RBD, došlo podle tvrzení žalobkyně k zásahu do jejích vlastnických práv (bylo určeno, že vlastníkem sporné nemovitosti je účastník ad 2/ – oprávněná osoba).
Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje, aby byl v tomto řízení zhojen nepříznivý stav (duplicita zápisů vlastnického práva), nastalý v důsledku citovaného správního rozhodnutí.
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalobkyně není osobou oprávněnou k podání předmětné žaloby, neboť není opodstatněné její tvrzení, že byla dotčena na svých právech rozhodnutím pozemkového úřadu (což je podmínkou pro podání žaloby podle §244 a násl. o. s. ř.). Tento názor nižší instance zaujaly po zjištění, že žalobkyně nebyla v řízení podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ani osobou oprávněnou, ani osobou povinnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Žádala, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu – a současně i rozhodnutí soudu prvního stupně
– a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Účastník ad 2) se k dovolání písemně vyjádřil a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., a dále z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. Dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro tvrzené nesprávné právní posouzení věci.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. platí, že dovolání je přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Ustanovení §237 odst. 1 a 3 platí obdobně.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Takový charakter však rozhodnutí odvolací instance nemá.
Nejvyšší soud se již zabýval problematikou předestřenou v podaném dovolání, jakož i v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu. V tomto směru je třeba odkázat na usnesení ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3707/2009, v němž bylo konstatováno (navíc ve vztahu k téže žalobkyni), že rozhodnutí správního orgánu (pozemkového úřadu) o tzv. restitučním nároku oprávněných osob se přímo nedotýká práv či povinností osoby odlišné od osoby povinné podle restitučních právních předpisů, byť tato třetí osoba tvrdí, že je vlastníkem dotčené nemovitosti. S tímto redukujícím pojetím lze nanejvýš souhlasit, když (jak dovodila též odvolací instance) je účelem restitučního řízení vyřešení vztahu mezi povinnými a oprávněnými osobami, nikoli tedy řešení sporu mezi účastníky správního řízení na straně jedné a osobami třetími na straně druhé. Je proto možno odůvodněně uzavřít, že oprávnění žalobkyně podat žalobu podle §246 odst. 1 o. s. ř. by přicházelo v úvahu pouze tehdy, jestliže by bylo prokázáno, že vlastnicí sporného pozemku (nacházejícího se v kat. úz. Slatina) byla již ke dni účinnosti zákona o půdě, tedy že byla osobou povinnou. Vzhledem k tomu, že daným rozhodnutím pozemkového úřadu nebyla práva ani povinnosti žalobkyně založena, změněna, zrušena, určena ani zamítnuta, žalobkyně není osobou oprávněnou k podání žaloby podle §246 odst. 1 o. s. ř.
Dovolací soud v této souvislosti zdůrazňuje, že k vypořádání právních vztahů duplicitně zapsaných vlastníků slouží jiné právní nástroje, a to buď souhlasné prohlášení těchto vlastníků (§45 odst. 3 a §40 odst. 3 katastrální vyhlášky č. 26/2007 Sb.) nebo žaloba na určení, zda tu právo či právní vztah je či není ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. Je však otázkou, zda byla povinná osoba (Jihomoravské dřevařské závody Brno, státní podnik) oprávněna předmětnou nemovitost na žalobkyni vůbec převést (viz §5 odst. 3 zákona o půdě – na který správně poukázaly i nižší instance).
Ze shora řečeného se podává, že soudy nižších stupňů rozhodly správně, pokud žalobu odmítly z důvodu, že žalobkyně nebyla shledána osobou oprávněnou k jejímu podání (§250g odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
Z výše uvedených důvodů proto dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu odmítl.
Účastník ad 2) má podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Za tento úkon náleží podle §11 vyhl. č. 484/2000 Sb. výchozí sazba odměny v částce 5.000,- Kč, redukovaná dvakrát na polovinu (§14, §15, §18 odst. 1 cit. vyhlášky), tj. 1.250,- Kč. Poté je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 20 % DPH. V součtu tedy náklady přiznané účastníkovi ad 2) činí 1.860,- Kč.
O nákladech řízení mezi žalobkyní a účastníky ad 1) a 3) bylo rozhodnuto tak, že žádný z nich nemá na jejich náhradu nárok, neboť žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a účastníkům ad 1) a 3) v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 10. srpna 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu