ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.483.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 483/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) J. H. , a b) A. H. , obou bytem P., zastoupených Mgr. Pavlem Oriniakem, advokátem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, proti žalovaným 1) Pozemkovému fondu České republiky , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, v řízení před nižšími instancemi zastoupenému JUDr. Jaroslavem Slaninou, advokátem v Jindřichově Hradci, Pravdova 1113/II., 2) Ing. V. H. a 3) JUDr. M. H., žalovaní ad 2) a 3) bytem P., zastoupeni Helenou Pelánkovou, advokátkou v Praze 1, Panská 8, o určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 9 C 140/2006, o dovolání žalovaných ad 2) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2011, č. j. 7 Co 1369/2011-271, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích shora označeným byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 21. 9. 2010, č. j. 9 C 140/2006-236, kterým bylo určeno, že smlouva o převodu pozemku, nacházejícího se v kat. úz. A., obci N. B., uzavřená dne 29. 6. 2005 mezi Pozemkovým fondem České republiky (žalovaným ad 1/) a manžely Ing. V. H. a JUDr. M. H. (žalovanými ad 2/ a 3/) podle §18a zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, je neplatná. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Odvolacím soudem bylo ve věci rozhodováno již potřetí, a to po zrušení předchozího zamítavého rozsudku Nejvyšším soudem dne 12. 5. 2010 pod č. j. 28 Cdo 1308/2010-222. Nižší instance, vázány právním názorem dovolacího soudu, rozhodly posléze ve věci shodně tak, že žalobě na určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti vyhověly. Na podané určovací žalobě byl shledán naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. Neplatnost smlouvy byla pak dovozována z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, jejíž závěry jsou založeny na nutnosti učinit v době od 1. 1. 2003 do 13. 4. 2006 veřejnou nabídku převodu náhradního pozemku podle ustanovení §7 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Nesplnění této podmínky vedlo v dané věci k absolutní neplatnosti sjednané převodní smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní ad 2) a 3) dovolání, v němž tomuto soudu vytkli nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasili s jeho závěry o existenci naléhavého právního zájmu na určovací žalobě a neplatnosti předmětné smlouvy. Namítali, že povinnost postupu podle §7 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb. se nevztahuje na převody pozemků uskutečněné s cílem vypořádání nároku oprávněné osoby ve smyslu §18a zákona č. 229/1991 Sb. Dovolatelé proto žádali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ad 1) se k dovolání písemně vyjádřil. S argumenty žalovaných ad 2) a 3) se plně ztotožnil a připojil se i k dovolacímu návrhu.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaní ad 2) a 3), zastoupení advokátkou, podali dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání opírali chybně o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Vzhledem ke zrušení předchozích rozsudků nižších instancí Nejvyšším soudem a následnému vydání potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu je třeba přípustnost dovolání zvažovat pouze ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro tvrzené nesprávné právní posouzení věci.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud se k právním otázkám namítaným v dovolání vyjádřil již ve svém předchozím rozhodnutí vydaném v této právní věci, tedy v rozsudku ze dne 12. 5. 2010, č. j. 28 Cdo 1308/2010-222. Od tam užité právní argumentace nemá důvod se odchýlit.
Naléhavý právní zájem na určovací žalobě (§80 písm. c/ o. s. ř.) lze dovodit ze skutečnosti, že předmětným žalobním návrhem byla zpochybňována platnost smlouvy uzavřené při současném nároku na transparentní projednání nabídky převodu pozemku (viz rozsudek zdejšího soudu sp. zn. 2 Odon 8/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 60/1998; též rozsudek sp. zn. 2 Cdon 824/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 9/2001).
Na absolutní neplatnost smlouvy o převodu náhradního pozemku – pro neučinění veřejné nabídky – je možno usuzovat ze závěrů ustálené soudní praxe (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, R 72/2008, sp. zn. 28 Cdo 3042/2006). Nerespektování postupu předepsaného Pozemkovému fondu České republiky v ustanovení §7 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb. – v rozmezí od 1. 1. 2003 (po zrušení zákona č. 284/1991 Sb., včetně jeho §8) do 13. 4. 2006 (tj. do nabytí účinnosti zákona č. 131/2006 Sb.) – je důvodem pro závěr o neplatnosti smlouvy uzavřené bez dodržení uvedené podmínky. Prezentovaný výklad se uplatní i ve vztahu k převodu náhradního pozemku provedenému z titulu ustanovení §18a zákona č. 229/1991 Sb. Na poskytnutí náhrady ve smyslu citované právní normy lze aplikovat právní režim stanovený pro převody uskutečňované podle §11 odst. 2 zákona o půdě, s účinností do 13. 4. 2006. Základem této extenzivní interpretace je již samotný účel požadavků kladených podle tehdejší právní úpravy na postup při převodu náhradního pozemku (viz §7 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb.). Regulace byla provedena s cílem vyloučení libovůle ze strany Pozemkového fondu a zvýhodňování některých subjektů nad jinými. Závěr o neplatnosti převodní smlouvy pro nedodržení postupu spočívajícího v předchozím zahrnutí pozemku do veřejné nabídky se váže i na smluvní ujednání uzavřená na základě §18a zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud tedy rozhodl ve věci správně, vyhověl-li žalobě a určil-li ve shodě se soudem prvního stupně neplatnost namítané smlouvy o převodu nemovitosti ze dne 29. 6. 2005.
Ze všech výše řečených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalovaných ad 2) a 3) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, neboť strana žalovaná nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalobcům v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. září 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu