ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.486.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 486/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců a) Ing. J. R., b) J. R., c) E. S., obou zastoupených Ing. Jiřím Rathouským (žalobcem a), proti žalovanému J. R., zastoupeného JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, o zaplacení částky ve výši 24.159,- Kč, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 220/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2010, č. j. 9 Co 90/2009-161, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
(§243c odst. 2 o. s. ř.)
Žalobci se původně žalobou podanou u soudu dne 21. 6. 2007 domáhaly společně s Ž. R., bytem v H. jako žalobkyní d), po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 19.008,- Kč s příslušenstvím, a to tak, že každému z žalobců měl žalovaný zaplatit částku ve výši 4.752,- Kč s příslušenstvím. Uvedli, že jsou spolu se žalovaným spoluvlastníky pozemků, na nichž se nachází budovy ve výlučném vlastnictví žalovaného, přičemž žalovaný za užívání pozemků nad rámec svého spoluvlastnického podílu neposkytuje ostatním spoluvlastníkům finanční kompenzaci.
Okresní soud v Lounech jako soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 5. 2008 (č.l. 60) připustil změnu žaloby tak, že žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců částku ve výši 8.053,- Kč s příslušenstvím.
Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 7. 7. 2008, č.j. 5 C 220/2007-86, řízení ve vztahu k žalobkyni d) zastavil, neboť tato vzala svou žalobu zpět.
Soud prvního stupně rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne 11. 12. 2008, č. j. 5 C 220/2007-124, o základu věci tak, že nárok žalobců je dán po právu. Soud prvního stupně na základě dokazování zjistil, že žalobci společně s žalovaným, M. P., Ž. R. a Ing. P. R. jsou podílovými spoluvlastníky pozemků parc č. 447, parc. č. 448, parc. č. 449, parc. č. 451 a parc. č. 452, vše v kat. území K. (M.), a že v rozhodném období od července 2005 do srpna 2007 se na těchto parcelách nacházely rodinné domy ve výlučném vlastnictví žalovaného. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobců je důvodný.
K návrhu žalobců na změnu žaloby Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 9. 2010 (č.l. 158) změnu žaloby nepřipustil.
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2010, č.j. 9 Co 90/2009-161, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že nárok žalobců je zcela po právu. Přitom se ztotožnil s právním hodnocením provedeným soudem prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítl, že odvolací soud v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 28 Cdo 1213/99, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1499/2006) posoudil nárok žalobců podle §137 odst. 1 obč. zák., a nikoliv podle příslušných ustanovení o bezdůvodném obohacení, což mělo vliv na posouzení promlčení části uplatněného nároku. Dále žalovaný namítl, že odvolací soud chybně vyřešil právní otázku týkající se rozsahu užívání, když v řízení nebylo dostatečně prokázáno, v jaké míře svým konáním znemožňuje užívání pozemků ostatním spoluvlastníkům.
Dovolání žalovaného však v souzené věci není přípustné.
Podle čl. II. bod 12. zákona č. 7/2009 Sb. „[dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. ]“ Čl. II. bod 12. zákona č. 7/2009 Sb. nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009 (srov. čl. XXVII. zákona č. 7/2009 Sb.).
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. 9. 2010, tj. za účinnosti zákona č. 7/2009 Sb., platí, že podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (ve znění zákona č. 7/2009 Sb.) není dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. přípustné „ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.“
Podle §152 odst. 2 o. s. ř. rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen o jejím základu.
Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, pro závěr o nepřípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není významné, zda dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o celé projednávané věci nebo pouze o jejím základu. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 725/2003, či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1184/2000). Přestože ve výroku odvolacího soudu chybí měřitelný podklad pro posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., vychází dovolací soud z žalobního žádání (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. IV. ÚS 681/09).
V souzené věci odvolací soud rozhodoval o nároku žalobců po připuštěné změně žaloby dne 22. 5. 2008 (č.l. 60) a po zpětvzetí žaloby žalobkyní d) dne 7. 7. 2008 (č.l. 86), tedy o nároku v celkové výši 24.159,- Kč (každý ze tří žalobců uplatnil částku 8.053,- Kč s příslušenstvím). Dovolání tudíž směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného v souladu s ustanovením §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť posuzoval přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno mezitímní a nikoliv konečné rozhodnutí soudu prvního stupně. O všech dosavadních i dalších nákladech řízení proto rozhodne příslušný soud v konečném rozhodnutí ve věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. října 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu