ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4899.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4899/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Ing. M. K ., zastoupeného JUDr. Zuzanou Volfovou, advokátkou v Trutnově, Svatojánské nám. 47, proti žalovanému Honebnímu spolku Rtyně v Podkrkonoší , se sídlem ve Rtyni v Podkrkonoší, Partyzánů 66, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Šantrochem, advokátem v Trutnově, Nádražní 189, o zrušení rozhodnutí žalovaného o omezení počtu členů spolku a o uložení povinnosti upřednostnit přihlášku žalobce za člena žalovaného spolku a rozhodnout o přijetí žalobce za člena žalovaného spolku, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 233/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 6. 2009, č. j. 26 Co 73/2009-106, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2.550,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně JUDr. Zuzany Volfové.
Odůvodnění:
Rozsudkem odvolacího soudu shora uvedeným byl potvrzen ve výrocích II. a III. rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 12. 2008, č. j. 9 C 233/2006-87, kterým byl zamítnut návrh na zrušení rozhodnutí žalovaného o omezení počtu členů žalovaného spolku a nepřiznání náhrady nákladů navzájem mezi účastníky. Odvolací soud ve výroku napadeného rozsudku přeformuloval výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen přijmout žalobce za člena žalovaného spolku do šesti měsíců od právní tohoto rozsudku. K náhradě nákladů odvolacího řízení byl zavázán žalovaný, a to ve výši 610,- Kč.
Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž dne 1. 4. 1993 vzniklo Honební společenstvo Rtyně v Podkrkonoší (dále též Honební společenstvo), jehož členem se z titulu vlastnictví pozemků stal i žalobce. Dne 29. 11. 2005 se uskutečnila schůze výboru Honebního společenstva, na níž byl schválen čtyřmi hlasy proti jednomu pronájem honitby žalovanému spolku. Nájemní smlouva měla být uzavřena za podmínky, že členy spolku bude minimálně 65% místních občanů. Žalovaný Honební spolek Rtyně v Podkrkonoší byl založen jako občanské sdružení a jeho stanovy byly registrovány ministerstvem vnitra dne 23. 3. 2004. Podle stanov přijímá řádného člena spolku členská schůze na základě jeho písemné přihlášky za předpokladu souhlasu nadpoloviční většiny hlasů všech řádných členů spolku. Přednostně mají být přijímáni členové Honebního společenstva, od kterého si žalovaný spolek hodlá pronajmout honitbu, a dále pak držitelé lovecky upotřebitelných psů. Podle stanov má být přijímán maximálně jeden řádný člen na započatých 100 ha honební plochy, tedy maximální počet členů byl stanoven na 12.
V projednávané věci se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že výklad ustanovení §32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, podle něhož se povinnost upřednostnit přihlášku členství podanou vlastníkem honebních pozemků honitby může za určitých okolností projevit přímo uložením povinnosti přijmout tohoto žadatele za člena v soudem stanové lhůtě, za souladný s požadavkem zajistit žalobci spravedlivé zacházení, kterého se mu ze strany žalovaného opakovaně nedostalo. Podle odvolacího soudu nelze přehlédnout, že povinnost přijmout vlastníky honebních pozemků za své členy splnilo Honební společenstvo pouze formálním stanovením podmínky, že členy spolku bude minimálně 65% „místních lidí“, přičemž naplnění této povinnosti fakticky žalovaný nezajistil. Smlouva o pronájmu honitby byla uzavřena se žalovaným při vědomí, že z 12 členů této podmínce vyhovuje pouze 5 osob.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nesouhlasil s aplikací ustanovení §32 odst. 6 zákona o myslivosti, jak ji provedly soudy nižších instancí, zejména se stanovením povinnosti přijmout žalobce za svého člena. Dovolatel argumentoval tím, že podmínky, za nichž se konkrétní osoba stane členem, vyplývají ze stanov. Podle dovolatele pouze členská základna má právo rozhodnout, kterého ze žadatelů vlastníků honebních pozemků přijme za svého člena či nikoliv. Dovolatel má za to, že odvolací soud dospěl v napadeném rozhodnutí k právnímu názoru, který je v rozporu se zákonem č. 449/2001 Sb. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a současně též rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k podanému dovolání písemně vyjádřil. Tvrdil, že mu žalovaný upíral ze zcela formálních důvodů, a tím také obcházel zákon o myslivosti. Odmítal udělit členství vlastníkům honebních pozemků, kteří mají zájem podílet se na výkonu práva myslivosti. Navrhl, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto s tím, že žalovaný ponese jeho náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, by bylo možné podřadit pouze pod §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, pokud je honitba pronajata mysliveckému sdružení, je toto myslivecké sdružení povinno upřednostnit přihlášky členství podané vlastníky, popřípadě nájemci honebních pozemků této honitby.
Při rozhodování předmětného sporu je třeba zohlednit dva zásadní aspekty. První z nich je zásada autonomie spolkového života, kterou lze dovodit z ustanovení §3 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Akt přijetí za člena sdružení je třeba vykládat v souladu s ústavně zaručenou svobodou sdružování (viz čl. 20 Listiny), kdy podmínky, za nichž lze konkrétní osobu přijmout za člena, jsou stanoveny ve vnitřním předpisu (stanovách) žalovaného (viz. čl. 2 odst. 1, 2). Druhým - v dané věci podstatným - aspektem je charakter sdružení (žalovaného), resp. smysl a účel jeho existence. Tento smysl je naznačen v úvodních ustanoveních stanov, tedy „sdružení členů ke společnému provádění myslivosti v honitbě“. Výkon práva myslivosti představuje veřejnoprávní oprávnění, které stát svěřuje držiteli honitby nebo osobě, které držitel honitby honitbu pronajal. Toto oprávnění spočívá mimo jiné k výkonu činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že uvedená činnost se realizuje na honebních pozemcích. Výkon práva myslivosti je tak nemyslitelný bez hmotného substrátu, jímž je honitba, tvořená souvislými honebními pozemky (§17 odst. 1, odst. 2 věta první zákona o myslivosti).
Nejvyšší soud se k členství v mysliveckém sdružení vyjádřil ve svém rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 364/2005. Zákonný důsledek plynoucí z ustanovení §32 odst. 6 zákona musí být promítnut do znění stanov, resp. do realizace přijetí členů – majitelů honebních pozemků –, aby tak bylo možno dostát požadavkům zákona. Upřednostňování členství konkrétních osob není v rozporu se zásadou spolkové autonomie, neboť zákonodárce preferuje zájem o řádný výkon práva myslivosti, který náleží zejména vlastníkům honebních pozemků. Pokud v daném případě byl postup žalovaného - spočívající v neupřednostnění přihlášky vlastníka honebního pozemku – v rozporu se shora uvedeným ustanovením, postupoval odvolací soud při stanovení povinnosti žalovanému v souladu se zákonem.
Poněvadž odvolací soud rozhodl správně a věc nevykazuje judikatorní přesah nebo kontradikci, nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a dovolání bylo odmítnuto (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Žalobci vzniklo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, neboť podal vyjádření prostřednictvím advokáta. Výchozí částku 9.000,- Kč (§8 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) bylo nutné dvakrát redukovat o polovinu, tedy na 2.250,- Kč, neboť šlo o jediný úkon v dovolacím řízení při odmítnutí dovolání (§14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 cit. vyhlášky); poté byl přičten režijní paušál 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu