ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.491.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 491/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ireny Hladíkové a JUDr. Ludvíka Davida, CSc. v právní věci žalobkyně G. A., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ D. Š., zastoupenému advokátkou, 2/ D. Š., o určení práva nájmu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 433/2002, o dovolání žalovaného 1/ proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 2003, č.j. 8 Co 2144/2003-181, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný 1/ je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení o dovolání 5. 075,-Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 20.12.2002 u Okresního soudu v Českých Budějovicích, doplněnou dne 10. 3. 2003, domáhala se žalobkyně určení práva nájmu vzniklého na základě smlouvy uzavřené mezi pronajímateli D. Š., J. Š., B. H., D. Š., D. Š. a nájemcem obchodní společností E. spol. s r.o. dne 11. 5. 1998 s dodatkem č. 1 uzavřeným mezi pronajímateli D. Š., B. H., D. Š., D. Š. a nájemcem obchodní společností E. spol. s r.o.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.6.2003, č.j. 15 C 433/2002-130, bylo určeno právo nájmu žalobkyně na základě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanými dne 11. 5. 1998 ve znění dodatku ze dne 31. 8. 1998. Současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení ve prospěch úspěšné žalobkyně.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na této určovací žalobě podle §80 písm. c/ o.s.ř. a účastníci jsou věcně legitimováni. Mezi účastníky existuje nájemní vztah na základě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanými dne 11. 5. 1998 s dodatkem č. 1. Dohoda o narovnání uzavřená dne 13. 1. 2003 je absolutně neplatným právním úkonem, protože ji uzavřel za žalobce již odvolaný jednatel I. L. Navíc tato dohoda neřeší nájemní vztah mezi účastníky, nýbrž řeší dluhy, pohledávky a vlastnická práva k věcem movitým v objektu Krajinská ul. č. 27 v Českých Budějovicích. Odstoupení od smlouvy ze dne 3. 12. 2002 ze strany žalovaných je rovněž neplatné. Žalovaní neměli právo odstoupit od smlouvy, neboť žalobkyně dokončila stavbu v termínu a neplatila nájem v rozsahu součásti investic do nemovitosti dle dohody účastníků.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 2003, č.j. 8 Co 2144/2003-181, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2003, č.j. 15 C 433/2002-130, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení ve prospěch úspěšné žalobkyně.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně. Shledal naléhavý právní zájem na určení existence práva nájmu, neboť rozsudek vytváří pevný právní základ pro vztahy mezi účastníky, dává jasný rámec jejich vzájemným právům a povinnostem, a může předejít dalším žalobám na plnění mezi účastníky (zpřístupnění a možnost užívání nebytových prostor, peněžité nároky). Naléhavý právní zájem na této určovací žalobě je ještě zřejmější za situace, kdy v současné době nebytové prostory užívá jako nájemce osoba od žalobkyně odlišná. Výpověď z nájmu ze dne 10. 9. 2002 je neplatná, protože vzhledem k prováděné přestavbě se smluvní strany dohodly na slevě na nájemném ode dne podpisu smlouvy po dobu 10 let právě ve výši ročního nájemného. Odstoupení od smlouvy ze dne 3. 12. 2002 je neplatné. Odstoupit od smlouvy bylo možné podle čl. X, 10.1, ovšem již v době uzavření smlouvy dne 11. 5. 1998 nebylo možno reálně dokončit rekonstrukci nebytových prostor do 31. 7. 1998 a zároveň do 6 měsíců ode dne vydání pravomocného stavebního povolení, neboť příslušné stavební povolení nebylo vůbec ještě vydáno. První z podmínek nebyla tak současně splnitelná s druhou (§36 odst. 1 občanského zákoníku). Pro případné odstoupení od smlouvy bylo možno přihlížet pouze ke druhé ze stanovených podmínek; tedy k tomu, zda stavba byla dokončena do 6 měsíců ode dne vydání pravomocného stavebního povolení. Dne 21. 12. 1998 bylo vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a souhlas s prozatimním užíváním ke zkušebnímu provozu, přičemž stavba byla již hotova. Na odstoupení od smlouvy nelze tedy pohlížet jako na platné. Dohoda o narovnání uzavřená dne 13. 1. 2003 neobsahuje žádné ujednání ohledně změny či ukončení nájemního vztahu; z tohoto důvodu se odvolací soud dále nezabýval platností této dohody.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný 1/ dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 občanského soudního řádu. Dovolatel tvrdí, že soud rozhodnutím o určení práva nájmu žalobkyně nepředešel dalším sporům podle §80 písm. b/ o.s.ř., neboť nijak nezavazuje nového nájemce, který není účastníkem řízení. Posuzováno podle obsahu podání (§41 odst. 2 o.s.ř. za použití §243c odst. 1 o.s.ř.), shledává dovolatelka otázku zásadního právního významu v posouzení naléhavého právního zájmu na určovací žalobě podle §80 písm. c/ o.s.ř. , ve vztahu k možnosti žaloby podle §80 písm. b/ o.s.ř., a to proti osobě odlišné od účastníků řízení. Dovolatel a žalovaný 2/ nemohou žalobkyni „předat předmět sporu,“ aniž by porušili práva třetích osob. Nový nájemce nebytových prostor odmítá dobrovolně prostory vyklidit, neboť má platně uzavřenou nájemní smlouvu, a to je rozhodující pro vlastní výkon práva žalobkyně k předmětným nebytovým prostorám. Dovolací důvod spatřuje dovolatel v nesprávném právním posouzení naléhavého právního zájmu na určovací žalobě, dohody o narovnání, odstoupení od smlouvy a podmínek platnosti výpovědi. Posuzováno opět podle obsahu podání, podává dovolatel dovolání pro důvod vymezený v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., přičemž přípustnost dovolání obsahově opírá o řešení uvedených právních otázek v rozporu s hmotným právem. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, které by mělo po právní stránce zásadní význam. Otázka naléhavého právního zájmu je v současné době již podrobně judikována. Veškeré právní kroky dovolatele a žalovaného 2/ směřující k ukončení práva nájmu byly shledány odvolacím soudem jako neplatné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal a rozhodl, vzhledem k datu vydání prvostupňového rozsudku, věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s bodem 1, 17, hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o.s.ř.“).
Zjistil přitom, že dovolání podala k němu oprávněná osoba, zastoupená advokátem, a stalo se tak v dovolací lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.). Neshledal přitom přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.; odvolací soud přezkoumával první rozhodnutí soudu prvního stupně v souzené věci.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Rozhodnutím po právní stránce zásadního významu je rozhodnutí, které se odchyluje od ustálené judikatury, nebo přináší judikaturu novou s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp.zn. 28 Cdo 1638/99, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 2, ročník 2001, pod označením C 148/2001, a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. III. ÚS 181/95, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, pod č. 19).
Současně se musí jednat o právní otázku, která měla pro rozhodnutí o věci určující význam (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ročník 2001, pod číslem 27, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp.zn. 20 Cdo 2956/2000).
Naopak za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí vyřešena v souladu s ustálenou soudní praxí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 932/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/1998, pod číslem 12, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 1997, sp.zn. 2 Cdon 1339/96, publikované v časopise Soudní judikatura 13/1997, pod číslem 101).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/, o.s.ř.
Dovolatel nastoluje otázku, zda je dán naléhavý právní zájem na určení existence práva nájmu k nebytovým prostorám za situace, kdy tyto nebytové prostory již užívá na základě další nájemní smlouvy osoba odlišná od účastníků tohoto řízení. V úvahu tak přichází podle dovolatele žaloba na vyklizení vůči novému nájemci podle §80 písm. b/ o.s.ř. Taková otázka má určující význam pro rozhodnutí v souzené věci, neboť se vztahuje k naléhavému právnímu zájmu na určovací žalobě podle §80 písm. c/ o.s.ř. ve vztahu k žalobě na plnění podle §80 písm. b/ o.s.ř. Jedná se o posouzení otázky, která dosud nebyla judikaturou dovolacího soudu vyřešena. Již ustálená judikatura řeší otázku naléhavého právního zájmu na určovací žalobě ve vztahu k žalobě na plnění - vždy však mezi týmiž účastníky řízení (srovnej např. rozhodnutí publikovaná pod č. 115/1967, č. 17/1972, č. 33/1975, č.19/1983, č. 6/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp.zn. 3 Cdon 1338/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura 3/1997, pod číslem 21, nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek č. 3, pod číslem 35). V souzené věci žalovaní již jako pronajímatelé uzavřeli nájemní smlouvu ohledně předmětných nemovitostí s třetí osobou, která nebytové prostory užívá. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je z tohoto pohledu rozhodnutím, které má po právní stránce zásadní význam.
Další otázky (neplatnost dohody o narovnání, odstoupení od smlouvy, výpověď z nájmu) jako přípustné pro dovolání posuzoval dovolací soud, vzhledem k povaze věci, současně s uplatněnými dovolacími důvody.
Právní vztah mezi účastníky sporu vznikl na základě citované nájemní smlouvy s dodatkem č. 1. Určovací žaloba podle §80 písm. c/ o.s.ř. vytváří pevný právní rámec pro vztah mezi účastníky tohoto řízení, neboť z postojů a jednání žalovaných jasně vyplývá, že žalovaní zpochybňovali a zpochybňují existenci práva nájmu žalobkyně k předmětným nebytovým prostorám, pokud žalovaní tyto nebytové prostory pronajali třetí osobě. Právní postavení žalobkyně se tak stalo a zůstává nejisté a žaloba na určení práva nájmu žalobkyně je způsobilá tyto pochybnosti odstranit. Nemůže být k tíži žalobkyně, že žalovaní (za existence práva nájmu žalobkyně) pronajali nebytové prostory třetí osobě. Smyslem žalob podle §80 písm. c/ o.s.ř. je vyřešit právní vztahy účastníků řízení – tedy účastníků, kteří jsou vzájemně v určitém právním vztahu, v jehož rámci je nutno najisto postavit, zda určité právo existuje.
V souzené věci má tedy žalobkyně nepochybně naléhavý právní zájem na určení existence práva nájmu k předmětným nebytovým prostorám. Rozhodnutím soudu je tak odstraněna nejistota žalobkyně ohledně práva nájmu vůči žalovaným, a je tak dán najisto právní rámec nájemního vztahu mezi účastníky. Odvolací soud tedy správně posoudil v napadeném rozhodnutí naléhavý právní zájem žalobkyně na této určovací žalobě.
Odvolací soud v napadeném rozhodnutí rovněž podrobně a přesvědčivě odůvodňuje správné použití hmotného práva v souzené věci vzhledem k neplatnosti dohody o narovnání, odstoupení od smlouvy, výpovědi z nájmu. Dovolací soud proto odkazuje v tomto směru na odůvodnění odvolacího soudu, výše uvedené, se kterým se dovolací soud ztotožňuje. Přípustnost dovolaní tedy není dána ani pro nesprávné posouzení hmotněprávních otázek určujících pro rozhodnutí (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 in fine o.s.ř.).
Dovolací soud nezjistil, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/, a odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o.s.ř.) a rozhodnutí odvolacího soudu bylo přezkoumáno pouze z důvodů uplatněných v dovolání.
Dovolací soud nerozhodl o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu podle §243 o.s.ř., neboť podle napadeného rozhodnutí nemůže být nařízen výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř., když se jedná o rozsudek o určení práva nájmu. Dovolatel se mohl účinkům takového pravomocného rozhodnutí bránit u soudu prvního stupně návrhem na vydání předběžného opatření podle §74 a následující o.s.ř., pokud by pro nařízení předběžného opatření byly splněny zákonné předpoklady.
Rozhodnutí odvolacího soudu posoudil dovolací soud jako správné, a proto dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení o dovolání rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšné žalobkyni náleží právo na náhradu nákladu řízení o dovolání ve výši 5.075,- Kč, a to odměna za zastupování advokátem v dovolacím řízení 10.000,- Kč podle §5 písm. b/ snížena o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., neboť v řízení učinil advokát pouze jediný úkon – vyjádření se k dovolání; podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náleží k tomuto úkonu paušální částka 75,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 22. července 2004
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu