ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4910.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4910/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Československých automobilových opraven Praha, státního podniku v likvidaci, se sídlem Praha 10, Černokostelecká 114, zastoupeného likvidátorem Ing. Zbyňkem Pecákem, Praha 4, Svojšovická 2871/22, právně zastoupeného JUDr. Ladislavem Polákem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 1, za účasti: 1) V. V., 2) Ing. J. H., 3) V. H., 4) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 42, 5) Pozemkového fondu České republiky, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, o určení vlastnictví dle zákona o půdě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 119/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2009, č. j. 24 Co 345/2008 – 40 takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud svým usnesením shora uvedeným potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 9. 5008, č. j. 11 C 119/2008 – 17, kterým byla žaloba odmítnuta podle §250g odst. 1 písm. g/ o. s. ř. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Odvolací soud vyšel ze závěru soudu prvního stupně, kterým byla odmítnuta žaloba podniku Československé automobilové opravny Praha, státní podnik „v likvidaci“, poté, co soud dovodil, že zmíněný podnik nebyl oprávněn k podání žaloby podle části páté o. s. ř. Žalobce se domáhal, aby soud svým rozhodnutím nahradil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne 28. 11. 2002, č. j. PÚ 933/02/1, tak, aby bylo určeno, že oprávněné osoby (resp. jejich právní nástupci) nejsou spoluvlastníky pozemku p. č. 752/3, ostatní plocha, o výměře 5.694 m2 v k. ú. M., obec P . Pozemkový úřad vydal předmětný pozemek oprávněným osobám, neboť dospěl k závěru, že byl naplněn restituční titul podle §6 odst. 1 písm. n/ zákona o půdě. Přes předmětný pozemek však vede přístupová komunikace k nemovitostem, které užívá žalobce, a ten se cítil dotčen na svých právech, neboť správní orgán nezřídil na vydaném pozemku věcné břemeno ve smyslu ustanovení §9 odst. 5 zákona o půdě. Žalobce se domáhal postavení účastníka správního řízení, které skončilo jím napadeným rozhodnutím Pozemkového úřadu, avšak odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce za účastníka řízení vzhledem k ustanovení §9 odst. 8 zákona o půdě nelze považovat a dovodil, že žalobce nebyl oprávněn k podání žaloby podle části páté o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Označil je za přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř, podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby (v návaznosti na ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. , podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam). Důvodnost dovolání spatřoval v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/, tedy v tvrzeném nesprávném právním posouzení věci. Hlavní důvod dovolání spatřoval ve skutečnosti, že Pozemkový úřad rozhodl ve věci nezákonně o vlastnictví oprávněných osob k předmětnému pozemku, resp. jeho části. Nezřídil též na vydávaném pozemku věcné břemeno ve smyslu ustanovení §9 odst. 5 zákona o půdě, což považoval žalobce za nezbytně nutné, neboť na vydaném pozemku se nachází přístupová cesta do areálu opravárenského závodu. V dovolání položil žalobce právní otázky, které souvisejí zejména s výkladem ustanovení §9 odst. 8 zákona o půdě.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. l o. s. ř.). Dovolání bylo přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř., nikoli však důvodné.
Podle §9 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb. (zkráceně „zákon o půdě“) jsou účastníky řízení před příslušným pozemkovým úřadem osoba oprávněná k vydání nemovitosti, která uplatnila nárok, dále osoba povinná a pozemkový úřad.
Ustanovení §250g o. s. ř. opravňuje soud v řízení podle části páté o. s. ř. odmítnout žalobu mj. tehdy, byla-li podána někým, kdo k jejímu podání není oprávněn. Podle §246 odst. 1 o. s. ř. je k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl tímto rozhodnutím dotčen na svých právech.
Vymezení okruhu účastníků restitučního řízení podle §9 odst. 8 zákona o půdě je speciálním ustanovením, jež má přednost před obecným rámcem účastenství ve správním řízením, jak jej stanovil §14 odst. 1 správního řádu (zákona č. 71/1967 Sb., který byl relevantní v době rozhodování pozemkového úřadu). Žalobce nebyl do tohoto ustanovení zahrnut.
Nelze po právu hovořit o protiústavnosti §9 odst. 8 zákona o půdě. I za vzniklé situace je soudní ochrana žalobce zabezpečena podáním žaloby o zřízení věcného břemene, jak žalobci správně připomněl odvolací soud.
Žalobce tedy nebyl ve správním (restitučním) řízení ukrácen na svých právech a nižší instance správně aplikovaly ustanovení §250g odst. 1 písm. b/ o. s. ř., odmítly-li žalobu.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. dovolání žalobce zamítl.
Žádnému z účastníků nevzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 3. února 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu