Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.02.2008, sp. zn. 28 Cdo 4968/2007 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.4968.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.4968.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 4968/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelky O. N zastoupené advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze z 5. 4. 2007, sp. zn. 20 Co 140/2007, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 145/2004 (žalobkyně O. N., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1. Č., s. p. v l., a 2. České republice – M. f. ČR, za něž jedná Ú. p. z. s. v. v. m., o uzavření dohody o vydání věcí a o zaplacení 23,000.000, Kč), takto: I. Zrušují se usnesení Městského soudu v Praze z 5. 4. 2007, sp. zn. 20 Co 140/2007, i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 21. 2. 2007, č. j. 12 C 145/2004-262. II. Věc se vrací k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Odůvodnění: V řízení o žalobě žalobkyně, podané u soudu 13. 5. 1993, bylo vydáno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 21. 2. 2007, č. j. 12 C 145/2004-262. Tímto usnesením soudu prvního stupně bylo zastaveno řízení o žalobním návrhu žalobkyně na uzavření dohody o vydání pozemku v katastrálním území N. M. (M. č. P.) proti žalovanému Č., s. p., P.. Bylo také rozhodnuto, že žalobkyně a žalovaný Č., s. p., nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalobkyně proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze usnesením z 5. 4. 2007, sp. zn. 20 Co 140/2007. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 21. 2. 2007, č. j. 12 C 145/2004-262, potvrzeno. Bylo také odvolacím soudem rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud neshledal odvolání žalobkyně důvodným. Odvolací soud poukazoval na to, že usnesením soudu prvního stupně bylo řízení o žalobě žalobkyně proti žalovanému podniku Č. zastaveno s odůvodněním, že tento podnik byl dne 3. 9. 2006 po provedení likvidace podle zákona č. 77/1997 Sb. za použití ustanovení §70 a násl. obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb.) bez právního nástupce vymazán z obchodního rejstříku, takže ztratil způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení. Odvolací soud byl toho názoru, že byl-li státní podnik Č. po provedení likvidace bez právního nástupce vymazán z obchodního rejstříku (ke dni 9.9.2006), jak vyplývá z obchodního rejstříku, zanikl jako subjekt práva (§20a občanského zákoníku), a tím zanikla též jeho způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení §19 občanského soudního řádu. Odvolací soud dovozoval, že zanikl-li žalovaný státní podnik Č. bez právního nástupce, není tu žádného subjektu, který by jej v rámci procesu sukcese mohl v řízení nahradit. Odvolací soud ještě dovozoval, že na straně žalovaného státního podniku Č. nedošlo v průběhu řízení k právnímu nástupnictví, pouze ke změně jeho názvu, jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku (založeného na č. l. 15 spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 12 C 310/93). Vstup dalších účastníků řízení do tohoto řízení na podkladě návrhu žalobkyně ze dne 2.5.1996 tu nenastal a uvedený návrh žalobkyně ze dne 2. 5. 1996 byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 9. 1996, č. j. 12 C 310/93-81/ doručením zástupci žalobkyně 13. 9. 1996, (pravomocně zamítnut /proti uvedenému usnesení nebylo nikým podáno odvolání). Odvolací soud neshledal opodstatněnou námitku odvolávající se žalobkyně, že ji měl soud poučit podle ustanovení §5 občanského soudního řádu o dalším jejím postupu v řízení; byl totiž toho názoru, že povinností soudu v občanském soudním řízení je poučit účastníky řízení jen o jejich procesních právech a povinnostech, nikoli o tom, vůči komu má být z hlediska věcné pasívní legitimace návrh uplatněn z hlediska této pasivní legitimace. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení §219 občanského soudního řádu a o nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení §224 odst. 1 a §142 občanského soudního řádu. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno dne 17. 4. 2007 advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobkyně bylo dne 15.6.2007 podáno u Obvodního soudu pro Prahu 1, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka poukazovala co do přípustnosti dovolání na ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu, jako dovolací důvod dovolatelka uplatňovala, že v této právní věci je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu); dovolatelka uváděla, že touto vadou je nedostatečný rozsah provádění dokazování a nepřiměřená doba rozhodování soudu“. Jako další důvod dovolatelka uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu), když tu v důsledku zastavení řízení došlo k „odepření spravedlnosti pro žalobkyni“. Dovolání dovolatelky bylo třeba posoudit podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst.1 občanského soudního řádu. Podle ustanovení §104 odst. 1, věta první, občanského soudního řádu soud řízení zastaví, jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Podle ustanovení §19 občanského soudního řádu způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. V ustanovení §21 odst. 1 občanského soudního řádu je stanoveno, kdo jedná za právnickou osobu; v ustanovení §21 odst. 2 je stanoveno, že ustanovení §21 odst. 1 občanského soudního řádu se nepoužije, stanoví-li občanský soudní řád nebo zvláštní zákon (v poznámce k tomuto ustanovení je odkaz např. na §72 obchodního zákoníku), že za právnickou osobu jednají jiné osoby. Ve zmíněném ustanovení §72 odst. 1 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb.) je upraveno oprávnění likvidátora obchodní společnosti (srov. část druhou, hlavu první obchodního zákoníku), poukazující na to, že likvidátor zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti; „likvidátor“ může nové smlouvy uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů nebo je-li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo jeho využití, nejedná-li se o pokračování v provozu podniku; „likvidátor je oprávněn jednat jménem společnosti též ve věcech zápisu do obchodního rejstříku“. V ustanovení §75b odst. 1 obchodního zákoníku je stanoveno i to, že objeví-li se po skončení likvidace společnosti „potřeba jiných nezbytných opatření souvisejících s likvidací společnosti“, rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o obnovení likvidace společnosti a jmenuje likvidátora ; po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení likvidace společnosti a zapíše osobu likvidátora.“ V ustanovení §761 odst. 2 obchodního zákoníku je pak ještě stanoveno, že ustanovení §70 až §75 obchodního zákoníku se použijí obdobně i na likvidaci jiných právnických osob než obchodní společnosti, jestliže nemají právního nástupce a z právních předpisů, jež je upravují, nevyplývá něco jiného. Za těchto uvedených okolností je třeba mít za to, že nelze sdílet názor soudů obou stupňů, že v ustanovení §104 odst. 1, věta první, občanského soudního řádu uváděný „nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit“, je v daném případě bez dalšího dán tím (jak bylo konkrétně uvedeno v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 21. 2. 2007, č. j. 12 C 145/2004-262), že žalovaný státní podnik Č. „byl dne 9. 9. 2006 vymazán z obchodního rejstříku poté, co byla provedena jeho likvidace (proběhla po zrušení konkurzu na majetek tohoto žalovaného podniku po splnění rozvrhového usnesení)“, když z citovaných ustanovení obchodního zákoníku (§72 odst. 1, §75b odst. 1 a §761 odst. 2) vyplývá možnost obnovení likvidace žalovaného podniku (a jmenování likvidátora) v případě i jiných nezbytných opatření souvisejících s likvidací, „přičemž o obnovení likvidace rozhodne příslušný soud „na návrh státního orgánu nebo i věřitele či dlužníka“. V důsledku této právní úpravy nelze bez dalšího mít za to, že tu je dán „nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit“ (srov. §104 odst. 1, věta první, občanského soudního řádu), jestliže není využita uvedená možnost obnovení likvidace žalovaného podniku, přičemž využití této možnosti je podle ustanovení §75b odst. 1 a §761 odst. 2 obchodního zákoníku jak na straně věřitele (v daném případě i na straně žalobkyně) nebo státního orgánu (soud nevyjímaje). Dokud nebude této možnosti podáním návrhu na obnovení likvidace v daném případě využito žalobkyní (po výzvě soudu prvního stupně v této právní věci sp.zn. 12 C 145/2004 k podání takového návrhu), popřípadě pokud návrh nepodá soud sám, nelze tu mít bez dalšího za to, že tu je dán „nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit“, jak to má na zřeteli ustanovení §104 odst. 1, věta první, občanského soudního řádu, podle něhož soud prvního stupně v tomto případě zastavil řízení proti prvnímu žalovanému a odvolací soud toto jeho rozhodnutí potvrdil. Za těchto uvedených okolností se nemohl dovolací soud v této konkrétní věci ztotožnit se závěry soudů obou stupňů, proti nimž směřují výtky v dovolání dovolatelky, a nebylo možné dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu pokládat za správné, jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu. Přikročil proto dovolací soud podle téhož ustanovení svým usnesením (srov. i §243b odst. 6 občanského soudního řádu) ke zrušení usnesení odvolacího soudu z 5. 4. 2007 (sp. zn. 20 Co 140/2007 Městského soudu v Praze) a protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně z 21. 2. 2007 (č. j. 12 C 145/2004-262), zrušil dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 3, věta druhá, občanského soudního řádu i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst.1 a §226 občanského soudního řádu), obsaženým jak v tomto zrušovacím usnesení dovolacího soudu, ale i již v předchozím rozsudku dovolacího soudu z 29. 6. 1994, 28 Cdo 93/2004 Nejvyššího soudu, vydanému v této právní věci. Ve smyslu těchto závěrů přikročí soud prvního stupně některým ze způsobů shora uvedených k využití možnosti odstranit nedostatek podmínky řízení o této právní věci (projednávané už od roku 1993), když zatím nebylo doloženo, že tu jde o zcela neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. O nákladech řízení o zastavení řízení bude rozhodováno spolu s náklady řízení, ve věci samé v novém rozhodnutí (viz §243d odst.1, věta druhá, občanského soudního řádu), jímž bude řízení u soudu prvního stupně končit. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 26. února 2008 JUDr. Josef R a k o v s k ý předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/26/2008
Spisová značka:28 Cdo 4968/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.4968.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02