Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 09.10.2008, sp. zn. 28 Cdo 5017/2007 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.5017.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.5017.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 5017/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce hl. m. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému A. I., a.s., zastoupenému v odvolacím řízení advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 91/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2007, č.j. 23 Co 206/2007-85, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud potvrdil svým rozsudkem výše uvedeným rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 1. 2007, č.j. 14 C 91/2006-62; soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce, kterou se domáhal určení vlastnického práva k pozemkům (specifikovaným v rozsudku soudu prvního stupně) v katastrálním území B., obec P. Dále odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku ve výši 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se domáhal určení vlastnického práva ke sporným pozemkům na základě toho, že jsou tyto pozemky neprávem zapsány v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalovaného. Jednalo se o tzv. historický majetek žalobce jako obce k datu 31.12.1949. K datu 24. 5. 1991, tj. ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věci z majetku ČR do vlastnictví obcí, pozemky měl vlastnit stát a tedy měly přejít ex lege na obec. Žalobce prokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení se zřetelem ke stavu zápisu vlastnického práva žalovaného v katastru nemovitostí ke sporným nemovitostem. Odvolací soud však konstatoval, že nebyly splněny podmínky pro přechod majetku na obec podle cit. ustanovení příslušného zákona, neboť k datu 24. 5. 1991 byla Česká republika vlastníkem akcií státní akciové společnosti X., nikoli však vlastníkem sporných nemovitostí. Na základě předcházejícího rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 29. 3. 1991 byl totiž převeden veškerý majetek (včetně pozemků) Drůbežářského průmyslu, státní podnik, kterému dříve příslušelo právo hospodaření se spornými pozemky, na společnost X., a.s., a poté do vlastnictví žalovaného jako nástupnické společnosti. Žalobce v rámci notářského zápisu ze dne 25. 2. 2004 učinil vůči právnímu předchůdci žalovaného (X., a.s.) prohlášení o uznání a narovnání majetkoprávních vztahů k nemovitostem. Toto prohlášení však začal zpochybňovat, včetně vlastnického práva žalovaného k předmětným nemovitostem. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které opíral o důvodnost pro nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a přípustnost pro otázky zásadního právního významu. V obšírně koncipovaném dovolání žalobce vycházel ze svých tvrzení, jak již byla předložena soudům nižších instancí. Dovolatel poukazoval zejména na již zmíněné rozhodnutí Ministerstva zemědělství, které by nemělo být platným právním aktem, napadal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek odůvodnění, též napadal platnost nepeněžitého vkladu do akciové společnosti mimo rámec obchodního soudnictví. Nelze říci, že by jednoznačně konkretizoval právní otázku zásadního významu; spíše nastolil celou řadu právních otázek, jejichž posouzení dovolacím soudem by znamenalo revizi celého případu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání vyjádřil. Považoval rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné; žalobce podle něj během soudního řízení dodatečně zpochybňoval vlastnické právo žalovaného k předmětným nemovitostem, aniž by své tvrzené právo prokázal. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl. Dovolání bylo podáno žalobcem ve lhůtě, prostřednictvím advokáta (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), opírá se o přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3/ o. s. ř., tedy pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, a jeho důvodnost je tvrzena podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. Alternativy zásadního právního významu napadeného rozhodnutí obsahuje demonstrativní výčet v §237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání není přípustné. Notářským zápisem ze dne 25. 2. 2004, sp.zn. NZ 128/2004, sepsaným JUDr. M. M., notářkou v P., Karlovo náměstí 17, mezi žalobcem a společností X., a.s., jako právním předchůdcem žalovaného, účastníci požádali o sepsání „osvědčení prohlášení o uznání a narovnání majetkoprávních vztahů k nemovitostem“, což se zároveň stalo. Žalobce sám osvědčil a uznal, že v rozporu se zákonem č. 172/1991 Sb. učinil návrh na zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí k předmětným pozemkům; ke dni účinnosti tohoto zákona (24. 5. 1991) nebyly předmětné pozemky ve vlastnictví státu a nemohly přejít do vlastnictví obce, tedy na žalobce. Žalobce dále prohlásil, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví právního předchůdce žalovaného. Žalobce požádal, aby příslušný katastrální úřad odstranil duplicitní zápis vlastnictví a jako výlučného vlastníka zapsal na základě notářského zápisu právního předchůdce žalovaného – X., a.s. Nejvyšší soud nemá pochybnost o tom, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR ze dne 29. 3. 1991, č.j. 2097/91-550, byl v souladu se zákonem č. 111/1990 Sb., o státním podniku, a zákonem č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech, zrušen bez likvidace státní podnik Drůbežářský průmysl, který s předmětnými nemovitostmi hospodařil. Jeho majetek byl převeden do akciové společnosti X., a.s., a to včetně předmětných pozemků. Česká republika byla vlastníkem akcií X. a.s., nikoliv však vlastníkem majetku (pozemků) této společnosti. Nejvyšší soud již ostatně v obdobné věci o určení vlastnického práva rozhodoval svým rozsudkem ze dne 15. 11. 2000, sp.zn. 30 Cdo 2351/2000. V posuzované věci konstatoval, že jestliže byla Česká republika vlastníkem akcií v akciové společnosti, jejíž právní předchůdce byl zrušen rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR, není vlastníkem pozemků - ty nemohly přejít na obec, neboť nebyly ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. ve vlastnictví státu. V posuzovaném případě z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by odvolací soud ve věci aplikoval nesprávný právní předpis po stránce hmotněprávní či procesní. Odvolací soud posoudil pro věc určující právní otázky ve všech směrech správně. Vzhledem k výše citovanému klíčovému judikátu NS nelze dovodit ani kontradikci či judikatorní novost posuzované věci v intencích §237 odst. 3 o. s. ř. Podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku tedy nejsou splněny a Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítá (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.). Žalovaný sice podal písemné vyjádření k dovolání, učinil tak ovšem prostřednictvím svého zaměstnance a žádné náklady řízení nevyčíslil. Dovolací soud proto ze stran nákladové povinnosti rozhodl tak, jak ve výroku II. uvedeno. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 9. října 2008 JUDr. Ludvík David, CSc., v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/09/2008
Spisová značka:28 Cdo 5017/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.5017.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 172/1991Sb.
§237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 172/1991Sb.
§1 odst. 1 písm. c) předpisu č. 172/1991Sb.
§1 odst. 2 písm. c) předpisu č. 172/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-03