ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.5020.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 5020/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobce hl. m. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) P. P., a 2) L. P., oběma zastoupeným advokátem, za účasti P. f. ČR, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 12 C 264/2000, o dovolání žalovaných a vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2007, č.j. 29 Co 169/2006-203, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2007, č.j. 29 Co 169/2006-203, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze svým rozsudkem výše označeným změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 1. 2006, č.j. 12 C 264/2000-170, tak, že určil vlastnické právo žalobce k pozemkům p.č. 1205/46, p.č. 1205/47, p.č. 1205/48 a p.č. 1205/49 v k.ú. B., jak byly označeny v geometrickém plánu vyhotoveném Ing. M. F. ze dne 7. 9. 2003, č. 546-92/203. Odvolací soud změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení a ve výroku III. nepřiznal žalobci ani náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobce domáhal určení vlastnického práva k výše uvedených pozemkům podle ustanovení §§1, 2 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. V řízení bylo zjištěno, že vlastníkem původních pozemků byla od 10. 9. 1923 obec P. a na základě rozhodnutí ÚNV hl. m. P.-zemědělského referátu ze dne 4. 2. 1953 bylo ke dni 26. 4. 1954 do pozemkových knih vloženo vlastnické právo k pozemkům Československému státu – Státnímu statku P., n.p.; na základě administrativní dohody z 19. 3. 1956 pak byla změněna správa na Stání plemenářský statek v X., n.p. Hospodářskou smlouvou č. 87/86, uzavřenou mezi MNV B. a Státním statkem hl. m. P., byl pozemek p.č. 1205/2 převeden do správy Státního statku hl. m. P. k 1. 9. 1986 za účelem jeho zemědělského využití a obhospodařování. Žalovaní předmětné nemovitosti získali do svého vlastnictví směnnou smlouvou č. 6S93/01, uzavřenou s P. f. ČR dne 10. 2. 1994. Dne 5. 9. 1995 podal žalobce návrh na zápis do katastru nemovitostí, a to parcely p.č. 1205/9 s tím, aby vlastnické právo k této nemovitosti bylo v katastru zapsáno ve prospěch žalobce - v souladu s §2 zákona č. 172/1991 Sb. K zápisu vlastnictví žalobce k této nemovitosti nedošlo.
Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že do vlastnictví žalobce přešel pozemek p.č. 1205/2, následně rozdělený na pozemky p.č. 1205/2 a p.č. 1205/9, z nichž pozemek p.č. 1205/9 o rozloze 1469 m2 byl předmětem řízení, protože s ním N. v. hl. m. P. jako zřizovatel Státního statku hl. m. P. ke dni 23. 11. 1990 a ke dni 24. 5. 1991 hospodařil způsobem, upraveným v zákoně č. 69/1967 Sb. a ve vyhlášce č. 119/1988 Sb. Z tohoto důvodu a postupem podle ustanovení §220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil odvolací soud napadený rozsudek a žalobě ve znění, které bylo soudem prvního stupně připuštěno usnesením z 25. 11. 2003, vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které opírali o tvrzené nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, dále o existenci vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a též o důvod, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelé tvrdili, že na straně žalobce nebyly splněny podmínky pro přechod vlastnického práva k pozemkům podle §1 zákona č. 172/1991 Sb., neboť v řízení nebylo prokázáno, že ke dni účinnosti uvedeného zákona měl k předmětným pozemkům právo hospodaření N. v. hl. m. P. Dovolatelé namítali, že odvolací soud zaměnil výkon práva hospodaření se zřizovatelskou činností orgánu státní správy. Pokud tedy právo hospodaření příslušelo Státnímu statku hl. m. P., s.p., nemohlo současně příslušet též N. v. hl. m. P., jako právnímu předchůdci žalobce. Právní předchůdce žalobce nemohl s předmětnými pozemky fakticky hospodařit, protože Státní statek hl. m. P., s.p., kterému příslušelo podle odvolacího soudu právo hospodaření k pozemkům, nebyl právním předchůdcem žalobce. Odvolací soud opíral skutkový závěr o hospodářskou smlouvu a zakládací listinu; tyto důkazy však nebyly podle tvrzení dovolatelů soudem prvního stupně ani soudem odvolacím provedeny. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání také vedlejší účastník na straně žalovaných. Tvrdil nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem s odkazem na nutnost rozlišení mezi právem hospodaření národního výboru a právem hospodaření organizací zřizovaných národními výbory (srov. §1 odst. 3, §5 zákona č. 172/1991 Sb.).
Žalobce se k dovolání vyjádřil, tvrdil, že důkazy byly v řízení provedeny standardním způsobem, souhlasil s právními závěry odvolacího soudu a žádal, aby bylo dovolání zamítnuto.
Žalovaní podali dovolání prostřednictvím advokáta ve lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání bylo přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tedy pro diformitu rozsudků soudů nižších instancí, a dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolání žalovaných je důvodné.
Rozhodující otázkou právního posouzení věci je, zda z provedených důkazů lze dovodit závěr, že žalobce ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. vykonával právo hospodaření s předmětným majetkem a zda případně lze dovodit právo hospodaření národních výborů, resp. obcí, ke dni 23. 11. 1990 a po tomto dni (§1 odst. 1, 2 zákona č. 172/1991 Sb.).
Zásadní námitka dovolatelů proti právnímu posouzení věci spočívá v tom, že odvolací soud nesprávně vyložil podmínku ,,hospodaření“ s věcmi, k nimž ke dni
23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky měly přejít po uvedeném dni na obce podle §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.
Právní úpravu obsaženou v §1 zákona č. 172/1991 Sb. je nutno vyložit tak, že pro nabytí vlastnictví obce podle prvního odstavce je nutné, aby příslušné věci byly ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. ve vlastnictví České republiky a aby k nim měl k datu 23. 11. 1990 právo hospodaření příslušný národní výbor. Poslední požadavek, aby obce s věcmi uvedenými v §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. hospodařily ke dni účinnosti tohoto zákona, je potom nutno chápat tak, že obec realizuje práva
a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, a nakládá tedy s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Jedná se především o hospodaření ve smyslu užívání věci, byť nelze vyloučit ani např. její pronájem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2112/2001).
Pojem „právo hospodaření“ byl v tehdy platném hospodářském zákoníku (část druhá hlava čtvrtá) a ve vyhlášce č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, použit v obdobném významu, jako původní pojem „správa“. K tomu, aby pojem „hospodaření“, jak je předpokládán ustanovením §1 zákona č. 172/1991 Sb., byl naplněn, nutno splnit jednak předpoklad spočívající v tom, aby příslušná organizace pro to měla příslušný titul a rovněž i předpoklad, aby s takovým majetkem fakticky hospodařila, resp. užívala jej.
Ve shodném smyslu vyložil tuto restituční podmínku Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 185/96; obdobně viz Nejvyšší soud v rozhodnutích sp. zn. 28 Cdo 817/2006, 28 Cdo 470/2007 a dalších.
Dovolací soud se tedy neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu v tom, že užívání pozemků Státním statkem hl.m. P., které bylo založeno usnesením N. v. hl. m. P. ze dne 21. 11. 1988 na základě zákona č. 88/1988 Sb. a zákona
o národních výborech č. 69/1967 Sb., ve znění pozdějších novel, lze považovat za hospodaření, které bylo vykonáváno hl. m. P. ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. Státní statek hl. m. P. byl samostatným subjektem, který hospodařil na pozemcích nezávisle na N. v. hl. m. P., a proto jeho práva a závazky z takového hospodaření nemohly přejít na hl. m. P. ve smyslu ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Na tomto závěru nic nemění ani status města jako zřizovatele zmíněného státního statku.
Podmínky pro přechod vlastnictví pozemků nebyly splněny ani podle §1 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. (datum 23. 11. 1990, viz výše), neboť ani fakticitu hospodaření příp. po uvedeném datu nelze dovozovat pouze z právního režimu zákona č. 69/1967 Sb. a vyhlášky č. 119/1988 Sb. Tyto předpisy se vztahovaly na předmětné pozemky, ale požadovaný způsob užívání pozemků by musel být podepřen výsledky dokazování. Příslušné skutečnosti však v řízení před soudy nižších stupňů prokázány nebyly.
Rozsudek odvolacího soudu nebylo možné považovat za správný a dovolací soud jej proto zrušil a věc odvolací instanci vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.). Odvolací soud je následně podle §243d odst. 1 o. s. ř. vázán právním názorem dovolacího soudu.
K podanému dovolání vedlejšího účastníka dovolací soud uvádí, že zákon výslovně neřeší, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost - při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srov. §203 odst. 1 a §231 odst. 1 o. s. ř.), je třeba restriktivně dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 162/2003, publikované sub R 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud tedy dovolání podané vedlejším účastníkem na straně žalované odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř., neboť bylo podáno osobou, která k tomu není oprávněna.
Odvolací soud rozhodne ve svém pozdějším rozsudku též o náhradě nákladů řízení o dovolání (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 9. října 2008
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu