ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.538.2000.1
sp. zn. 28 Cdo 538/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o dovolání 1) V. K., 2) V. N. a 3) L. K., všichni zast. advokátkou, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 20. 10. 1999, sp.zn. 18 Co 573/98 (v právní věci žalobců 1) V. K., 2) V. N. a 3) L. K., všichni zast. advokátkou, proti žalované České republice - Okresnímu úřadu v N., za vedlejší účasti na straně žalovaného A. Č. S., zast. advokátem, o uzavření dohody o vydání nemovitostí vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp.zn. 8 C 75/92), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. října 1999 č.j. 18 Co 573/98 - 322 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. června 1998 č.j. 8C 75/92 - 302, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali vůči žalovaným uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání předmětné nemovitosti. Odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobci se domáhali vydání nemovitosti dle zákona č. 403/1990 Sb. o zmírnění následků některých majetkových křivd. Nárokovanou nemovitostí je parcela č. 635/13 ostatní plocha o výměře 1466 m2 zapsaná na listu vlastnictví č. 2 pro obec a katastrální území V. u Katastrálního úřadu v N. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěními soudu I. stupně ohledně existence asfaltobetonové vozovky na sporném pozemku. Jak bylo potvrzeno znaleckým posudkem č. 1833-039/98 znalce J. K. z 10. 5. 1998, předloženým stavebním povolením i kolaudačním rozhodnutím, na části pozemku (994 m2, tedy 68% celku) se nalézá asfaltobetonová pozemní komunikace pro provoz těžkých vozidel. Tato stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem, je překážkou pro vydání ve smyslu ustanovení §10 odst. 4 citovaného zákona. Námitkám žalobců obsaženým v odvolání poukazujícím na údajnou nemožnost přístupu k jejich ostatním pozemkům, pokud by jim nebyl vydán pozemek č. 635/13, nebyl soudem II. stupně přiznán právní význam, neboť je nelze opřít o žádné ustanovení platného práva. V souladu s ustanovením §239 odst. 1 bylo připuštěno dovolání, a to na návrh žalobců, kteří namítali, že zastavěná je jen část předmětné parcely. Zbytek zastavěn není, takže by jeho vydání nemusela bránit překážka uvedená v §10 odst. 4 zák. č. 403/90 Sb., pokud by došlo ke geometrickému oddělení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, ve kterém uvádějí, že nevydáním nezastavěné části sporného pozemku se cítí být kráceni na svých právech, neboť zbývající část parcely je pro oprávněné osoby použitelná. Dále žalobci namítají, že zamítnutím žaloby na vydání parcely č. 635/13 vzniká oprávněným osobám problém ohledně přístupu na další pozemky.
K tomuto dovolání podal žalovaný vyjádření, ve kterém sděluje, že přístup na sousední pozemky nebyl restituentům nikdy mařen a navíc je dle jeho názoru možnost přístupu na všechny nemovitosti žalobců prostřednictvím jiných parcel, jejichž vlastnictvím disponují. Žalobce se dále pozastavuje nad tvrzením žalobců o nevyužívanosti nezastavěné části dané parcely, která je podle něho sporná, neboť uprostřed této plochy je situována havarijní jímka. Podle názoru žalovaného je dovolání nutno vzhledem k ustanovení §10 odst. 4 zák. č. 403/90 Sb. zamítnout a poukazuje rovněž na související judikaturu.
K dovolání podal vyjádření i vedlejší účastník na straně žalovaného, který upozorňuje na to, že některé argumenty uvedené žalobci překračují připuštěný rozsah dovolání. Pokud totiž žalobci poukazují na nemožnost přístupu na další pozemky, vyjadřují tím nesouhlas s nevydáním celé parcely č. 635/13, neboť přístup zemědělskou technikou po nezastavěné části parcely je vyloučen. Kromě toho jsou pozemky žalobců obhospodařovány při použití jiných cest.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. l o.s.ř., §24l odst. l o.s.ř.), je přípustné (§239 odst. l o.s.ř.) a opírá se o zákonem stanovený dovolací důvod (§24l odst. 3, písm. d/ o.s.ř.). Přezkoumal proto napadené rozhodnutí v rozsahu plynoucím z podaného dovolání (§242 odst. l, 3 o.s.ř.), když nezjistil žádné takové vady předchozího řízení, které by odůvodňovaly postup podle §237 odst. l o.s.ř.
Protože dovolání bylo podáno proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., dovolací soud věc projednal a rozhodl na základě bodu 17 přechodných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb. podle dosavadních právních předpisů.
Po projednání věci dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není důvodné.
Zákon č.403/1990 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd, ve znění zákona č. 137/1991 Sb., si klade především za cíl napravit či alespoň zmírnit ty majetkové křivdy, které byly fyzickým či soukromým právnickým osobám způsobeny v rozhodném období odnětím vlastnického práva k nemovitým, popřípadě též k movitým věcem, jestliže se tak stalo způsobem tímto zákonem předvídaným. Zmírnění křivd spočívá především ve vydání věci osobě, které byla odňata, popřípadě dalším v zákoně taxativně a v závazném pořadí vyjmenovaným oprávněným osobám. Jestliže věc nelze vydat (stavbu zejména z důvodu uvedeného v ustanovení §14 odst. 1 zákona, pozemek pak podle §10 odst. 4 zákona), přísluší oprávněné osobě namísto naturální restituce peněžitá náhrada. Stavbou, kterou má na zřeteli ustanovení §10 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb., lze rozumět pouze takovou stavbu, kterou nelze bez nežádoucích obtíží, spočívajících zejména v neúměrných nákladech, v technické náročnosti, v nebezpečí nadměrného poškození nebo znehodnocení, přemístit z pozemku, na němž stojí, na jiné místo, tedy stavbu relativně trvalého charakteru.
Otázka pouze částečné zastavěnosti pozemku o jehož vydání bylo žádáno podle restitučních předpisů (ať už zákona č. 403/1990 Sb. nebo zák. č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích) už byla v judikatuře vyšších soudů řešena. Základní východiska byla shrnuta již ve stanovisku občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1993, kde je poukázáno na možnost danou v ustanovení §5 odst. 2 zák. č. 403/1990 Sb., kdy se v rámci dohody o vydání věci a o vzájemném vypořádání mohou strany sporu dohodnout např. o vydání pozemku po oddělení jeho části (zejména po oddělení této části na základě geometrického oddělovacího plánu a případně už i po přidělení samostatného parcelního čísla), která je zastavěná stavbou (nebo její částí). Takto vydělená část by se tím stala samostatnou věcí v právním smyslu, způsobilou být předmětem občanskoprávního vztahu.
Výše zmíněná iniciativa ovšem zůstává v rukou účastníků řízení, proto dovolací soud po stránce věcného posouzení nakonec po projednání věci dospěl k závěru, že případ v souzené věci nelze řešit vydáním skutečně nezastavěného pozemku, který by byl oddělen od původního na základě geometrického plánu pořízeného z iniciativy soudu, ale jen na základě dohody účastníků řízení, k níž však v daném případě nedošlo. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že i případ charakterizovaný skutkovým stavem v předmětné věci nelze řešit jinak než podle zásad, které byly vyššími soudy zaujaty již dříve.
Z těchto důvodů shledal dovolací soud, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§243b odst. l o.s.ř.); nezbylo proto, než podle citovaného ustanovení dovolání žalobců zamítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst. l o.s.ř., §l5l odst. l o.s.ř, §150 o.s.ř. a §l42 odst. l o.s.ř. Důvod hodný zvláštního zřetele podle §150 o.s.ř. byl shledán v tom, že rozhodnutí záleželo na posouzení právní otázky, která plyne nepřímo ze znění zákona a žalobcům proto nelze přičítat k tíži, že nepředvídali výsledek řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30.ledna 2001
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová