ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.5423.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 5423/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce M. T., zastoupeného advokátkou, proti žalované V., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 103.306,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 9 C 92/2006-98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2008, č.j. 13 Co 285/2007-109.
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 103.306,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kterou žalovaný, jako vlastník pozemní komunikace, získal tím, že za něj žalobce již od roku 2002 v zájmu zajištění veřejného pořádku, bezpečnosti občanů a řádného vzhledu obce provádí na své náklady údržbu zeleně na průjezdních úsecích obce ve vlastnictví kraje V., parc. č. 4567/1, 4568, 4575, 4576/1, 4579/1, 4581, 4588 v katastrálním území T. a parc. č. 1108 v katastrálním území S.
Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť silniční vegetace není součástí ani příslušenstvím průjezdního úseku silnice, na kterém se nachází, nýbrž veřejnou zelení, k jejíž péči je povinen žalobce. Odkázala dále na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4.11.1997, sp. zn. 17 Co 441/1997, který uvedl, že za škodu vzniklou nedostatečnou údržbou stromů na trase průjezdního úseku komunikace ve městě odpovídá ta organizace, jejímž předmětem činnosti je údržba veřejné městské zeleně.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3.4.2007, č.j. 9 C 92/2006-98, zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 3.410,- Kč a co do částky 83.896,- Kč žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce není oprávněn po žalované požadovat úhradu nákladů vynaložených na údržbu vegetace na pozemcích, které nejsou v jeho vlastnictví, pokud k této činnosti dochází bez dohody s vlastníkem. K údržbě vegetace na pozemcích žalované, které jsou součástí veřejného prostranství, je naopak povinen žalobce dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 128/2000 Sb.“). Soud prvního stupně však žalované uložil zaplatit žalobci částku 3.410,- Kč, kterou žalobce vynaložil za pokácení stromu ve vlastnictví žalovaného, který svým špatným stavem ohrožoval majetek, zdraví a životy osob.
K odvolání žalobce do zamítavé části rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud rozsudkem ze dne 21.8.2008, č.j. 13 Co 285/2007-109, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, když dospěl k závěru, že průjezdní úseky silnic ve vlastnictví žalované, na kterých se předmětná vegetace nachází, jsou pozemky přístupné v obci každému bez omezení, slouží obecnému užívání, a naplňují tak znaky veřejného prostranství podle
§34 zákona č. 128/2000 Sb., přičemž silniční vegetace je ve smyslu §120 odst. 1 ObčZ součástí uvedených pozemků. Pokud uvedené pozemky slouží obecnému užívání, tedy veřejnému zájmu, pak o silniční vegetaci, která se na těchto pozemcích nachází, musí pečovat obec v rámci plnění úkolů v samostatné působnosti obce dle §35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť jde o věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které odůvodni tvrzením, že nejen strom, k úhradě jehož nákladů za pokácení byla žalovaná pravomocně zavázána, ale též ostatní neudržovaná zeleň, představovala bezpečností riziko, s tím, že jde především o tuto bezpečnost, kterou ohrožují neudržované porosty. Dále namítal, že soud prvního stupně nesprávně ztotožňuje zajišťování veřejného pořádku s povinností provádět údržbu veřejné zeleně, přičemž z žádného ustanovení zákona č. 128/2000 Sb. povinnost obce pečovat o silniční vegetaci na veřejném prostranství obce neplyne. Konečně žalobce uvedl, že odvolací soud vyložil pojem veřejné zeleně na veřejném prostranství pouze na základě ustanovení zákona č. 128/2000 Sb. a zcela přitom pominul vazbu uvedeného ustanovení na předpisy upravující oblast stavebního řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o.s.ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.
Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené
v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle §237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího soudu a Ústavního soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2002, sp. zn. 20 Cdo 2296/2000) nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Žalobce v podaném dovolání – jak vyplývá z jeho obsahu – podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) vychází, když uvádí že „jde především o bezpečnost, kterou ohrožují neudržované porosty vzešlé na části silničního pozemku přiléhajícího k vozovce.“ Podstatou jeho námitky je tudíž nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům
z provedených důkazů dospěly. Žalobce na rozdíl od skutkových zjištění soudů obou stupňů, které dospěly k závěru, že bezpečnostní riziko představoval pouze pokácený strom, v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry, když uvádí, že bezpečností riziko představovala též ostatní neudržovaná zeleň. Námitka žalobce tedy nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., který – jak uvedeno výše – nemůže být způsobilým podkladem pro závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle ustanovení §451 ObčZ stíhá každého, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, povinnost obohacení vydat. Předmět bezdůvodného obohacení se musí podle
§456 ObčZ vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Podle §451 odst. 2 ObčZ je bezdůvodným obohacením „majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Bezdůvodně se podle §454 ObčZ obohatil i ten, ,, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám“. Povinnost vydat bezdůvodného obohacení podle ustanovení §454 ObčZ tudíž stíhá povinného tehdy, když oprávněný plnil za povinného jeho smluvní nebo zákonnou povinnost, ke které nebyl oprávněný povinen (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. §1 - 459. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1186 – 1187).
Žalobce v podaném dovolání obšírně argumentuje, že v souzené věci nebyl povinen k údržbě předmětné zeleně, neboť nelze podřazovat povinnost udržovat veřejnou zeleň pod požadavek zajišťovat v obci veřejný pořádek ve smyslu §35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. Pro účely ustanovení §454 ObčZ, na jehož základě se žalobce bezdůvodného obohacení domáhá, je však nezbytné zjištění, zda byla žalovaná coby vlastník povinna v konkrétním případě nejen k údržbě pokáceného stromu, ale též
k provedení údržby ostatní neudržované zeleně, což nebylo v řízení před soudy nižšího stupně prokázáno a žalobce v podaném dovolání ani právní důvod, zakládající povinnost žalované k provedení údržby ostatní neudržované zeleně, neuvedl. V takovém případě nemůže mít napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť připuštění dovolání se nemůže promítnout do poměrů účastníků ve věci, ve které bylo dovolání podáno (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7 vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1240). Z uvedeného důvodu se dovolací soud nezabýval ani námitkou, že odvolací soud pominul vazbu zákona č. 128/2000 Sb. a předpisů upravujících oblast stavebního řízení.
Dovolací soud z důvodů shora uvedených dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, a proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovanému prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. května 2009
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu