ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.575.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 575/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně A. C. R., a.s., zastoupené advokátkou, proti žalovanému P. V., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 80.691,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 28/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29.9.2004, č.j. 18 Co 423/2004-145, takto:
Dovolání žalovaného, pokud směřovalo proti výroku v odstavci I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. září 2004, č.j. 18 Co 423/2004-145, se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29.9.2004, č.j. 18 Co 423/2004-145, ve výroku I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I., kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 80.691,- Kč s příslušenstvím -s úrokem z prodlení. Současně ve výroku II. v odstavci I., kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit smluvní pokutu a ve výroku v odstavci II. o nákladech řízení, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 1.7.2001 účastníci uzavřeli smlouvu o podnájmu nebytových prostor, blíže specifikovaných v této smlouvě, a to na dobu určitou jednoho roku od 1.7.2001 do 30.6.2002. Vzal za prokázané, že na základě předmětné smlouvy byl žalovaný od 1.7.2001 povinen platit sjednané podnájemné ve výši 420,- EUR měsíčně a servisní poplatky ve výši 43,40 EUR měsíčně. Rovněž též zjistil, že roční splátkový kalendář byl podle ustanovení hlavy druhé, článku VIII., odstavce 2. předmětné smlouvy vystaven tak, že pro přepočet z EUR byl použit kurs ČNB – deviza platný k 1.3.2001. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že s připočtením 5 % DPH, tj. 75,20 Kč tedy činí měsíční podnájemné včetně servisních poplatků celkem částku 16.138,20 Kč. Zaujal názor, že pro posouzení nároku žalobkyně je zcela nepodstatné, že žalovaný nezaplatil první podnájemné, nesložil kauci a nepodepsal protokol o předání nebytových prostor a nepřihlédl ani k okolnosti, že žalobce nevyužil svého oprávnění ve smyslu článku XIV., bodu 1. dané smlouvy a od uzavřené smlouvy neodstoupil. Dále konstatoval, že podnájemné a servisní poplatky za jednotlivé měsíce měly být placeny vždy do 25. dne předchozího měsíce podle splátkového kalendáře na účet pronajímatele, přičemž žalobce vystavil žalovanému fakturu na úhradu nájemného a servisních poplatků za červenec 2001 splatnou dne 14.8.2001, srpen 2001 splatnou dne 25.7.2001, září 2001 splatnou dne 25.8.2001, říjen 2001 splatnou dne 25.9.2001 a za listopad 2001 splatnou dne 25.10.2001, neboť žalovaný ve stanovených lhůtách neplatil podle výše uvedené smlouvy dohodnutá plnění.
Věc posoudil ve smyslu ustanovení §517 odst. 1 o.z. s odůvodněním, že žalovaný je povinen platit žalobkyni úroky z prodlení, jejich výše podle §1 vládního nařízení č. 142/94 Sb. činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Č. n. b. a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu. Vyslovil závěr, že v předmětné smlouvě byla mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta ve smyslu ustanovení §544 odst. 1,2 o.z. s tím, že sjednání její výše či způsob jejího určení je věcí dohody účastníků, avšak je třeba se zabývat i tím, zda ujednání o výši smluvní pokuty se nepříčí dobrým mravům ( §3 odst. 1, §39 o.z. ). Dodal, že je nutno přihlédnout i k přiměřenosti výše ujednané smluvní pokuty.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu (odstavci I.) podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnil. Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítal, že vzhledem k úmyslu přenechat předmětné prostory do užívání třetí osobě, nesložil žalobkyni jako nájemkyni podnájemní kauci a neuhradil první platbu podnájemného, servisních poplatků a marketingového příspěvku a první zálohu na úhradu spotřeby energií a služeb. Podle dovolatele předání nebytových prostor mělo být provedeno na základě předávacího protokolu, který však nebyl vyhotoven a předmětné prostory proto od žalobkyně nikdy fakticky nepřevzala ani mu nebyly žalobkyní nikdy předány. Konstatoval též, že v dané věci byly naplněny důvody pro odstoupení od předmětné smlouvy, žalobkyně však svého práva nevyužila, proto je nutno její jednání považovat za účelové. Dále dovozoval, že smluvní strany si předání předmětných nebytových prostor a tím i následný vznik podnájemního vztahu v předmětné smlouvě ze dne 1.7.2001 upravily smluvně tak, že vznik podnájemního vztahu byl vázán na splnění podmínky úhrady podnájemní kauce a povinné první platby podnájemného, servisních poplatků a marketingového příspěvku a první zálohy na úhradu spotřeby energií a služeb. V souvislosti s tím konstatoval, že proto byla ve smlouvě dohodnuta i možnost odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně. Poukazoval na skutečnost, že tuto odkládací podmínku nesplnil, nebytové prostory mu nebyly předány a podnájemní vztah tak nemohl vzniknout v souladu s dohodnutými ustanoveními v předmětné smlouvě. Navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustného.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15.,17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen ,,o.s.ř.).
Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( §240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř. ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení.
Při sjednávání smlouvy o nájmu a podnájmu nebytových prostor ve smyslu ustanovení §6 zákona č. 116/1990 Sb. je nutné mít na zřeteli všechna pravidla týkající se sjednávání smluv obecně, jakož i pravidla pro sjednávání smluv o nájmu. Z ustanovení §3 zákona č. 116/1990 Sb. tak plyne, že je nutné posuzovat vznik smlouvy z hlediska konsensu o celém jejím obsahu. Podnájemní vztah jako právní vztah konsensuální v dané věci tedy vznikl na základě písemné podnájemní smlouvy uzavřené dne 1.7.2001, v níž byla účastníky sjednaná povinnost žalovaného hradit podnájemné. To znamená, že smluvní strany byly vázány smluvními projevy od počátku uzavření výše uvedené smlouvy. Lze též přisvědčit odvolacímu soudu, že pro posouzení nároku žalobkyně není podstatné, že žalovaný nezaplatil první podnájemné, nesložil kauci a nepodepsal protokol o předání nebytových prostor, a že od předmětné smlouvy neodstoupil.
K další problematice řešené odvolacím soudem, tedy k výkladu ustanovení §544 odst. 1,2 o.z. dovolací soud dodal, že výklad otázek kolem smluvní pokuty, způsobu jejího určování, její přiměřeností ve vztahu k dobrým mravům a pod. se v judikatuře českých soudů již ustálil (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.7.1999, sp. zn. 29 Cdo 1589/99, příp. sp. zn. 25 Cdo 616/98 ze dne 16.2.2000, nebo sp. zn. 29 Cdo 602/2000 ze dne 23.8.2000, rozsudek ze dne 26.5.1999, sp. zn. 29 Cdo 969/99 a ze dne 5.10.2000, sp. zn. 30 Cdo 1842/2000). Tuto zmínku činí dovolací soud z důvodů úplnosti, byť otázka přiměřenosti smluvní pokuty nespadala výslovně podle znění dovolání do dovolacího přezkumu. V tomto směru však dovolací soud nemá důvodu odchýlit se od závěrů svého dosavadního rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.12.2004, sp. zn. 28 Cdo 1073/2004), podle něhož „zjistí-li dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, že vedle právní otázky ymezené dovoláním je pro rozhodnutí určující další právní otázka, kterou se však na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud nezabýval, pak oprávněn vyslovil svůj názor na tuto otázku“.
Pro úplnost je nutné připomenout, že z koncepce o.z. plyne důraz na předcházení sporů, což ve sledovaných souvislostech znamená i předcházení porušování či ohrožování práv z občanskoprávních vztahů. Už při uzavírání smluv (přičemž smlouva o smluvní pokutě jako o formě zajištění pohledávky k nim patří), vystupuje princip ochrany té strany, která míní plnit a též efektivně také své závazky plní. Nemůže jít proto interpretace na úkor ochrany té strany, která předvídavě, s dostatečnou mírou opatrnosti, si zajišťovací instrument sjednala. Prvotně je třeba respektovat rovnost účastníků, jejich svobodné rozhodování v rámci smluvní autonomie.
Rozhodnutí odvolacího soudu tak v rámci přípustného dovolacího přezkumu neřeší otázku zásadního právního významu a není ani v rozporu s hmotným právem. Posouzení věci odvolacím soudem tedy odpovídá závěrům dnes již konstantní soudní judikatury.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť vzhledem k znění výroku v odstavci II. rozsudku odvolacího soudu řízení o uplatněných nárocích v této věci dosud nekončí. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně, případně soud odvolací, a to vzhledem k důsledkům plynoucím z ustanovení §243c odst.1 o.s.ř. ve vztahu k §224 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. května 2005
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu