ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.584.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 584/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobce V. A. , bytem O., zast. Mgr. Romanem Stoškem, advokátem se sídlem Opava-Město, Horní nám. 286/55, proti žalovanému M. G. , zast. JUDr. Kateřinou Martinkovou, advokátkou, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Sokolská tř. 22, o zaplacení 490.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 26 C 131/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2010, č. j. 6 Co 293/2010-271, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Romana Stoška, advokáta, se sídlem v Opavě-Město, Horní nám. 286/55.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 10. 5. 2006 a doplněnou v průběhu řízení domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 490.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 16. 9. 2005 do zaplacení.
Tvrdil, že dne 26. 7. 2004 uzavřel jako objednatel se žalovaným jako zhotovitelem smlouvu na dodávku a zhotovení vytápění celé rekreační chaty žalobce topným systémem PERPETUS včetně montáže podlahového topení, solárního ohřevu z terasy, ohřevu teplé užitkové vody, jakož i připojení kotle PERPETUS. V téže době uzavřel se žalovaným ústní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání kotle tepelného zdroje popsaného v žalobě, a to za cenu 490.000,- Kč. Tuto částku žalovanému uhradil dne 15. 9. 2004 v hotovosti.
Žalovaný popíral tvrzení žaloby a navrhoval její zamítnutí.
Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 1. 2008, č. j. 26 C 131/2006-101 vyhověl žalobě v plném rozsahu. Tento rozsudek byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího ze dne 16. 9. 2008, č. j. 8 Co 312/2008-104. Odvolací soud ve zrušovacím usnesení vytkl soudu prvního stupně, že žaloba neobsahuje jakákoliv skutková tvrzení ohledně data způsobu vytčení vad předmětu plnění, absenci zjištění,kdy došlo k převzetí předmětné věci žalobce a uložil soudu prvního stupně prověření otázky, zda žalovaný v době uzavření předmětné kupní smlouvy měl oprávnění k podnikatelské činnosti a byl tedy podnikatelem s ohledem na možnost aplikace ustanovení §612 a následujících občanského zákoníku.
V pořadí druhým rozsudkem ze dne 21. 4. 2010, č. j. 26 C 131/2006-254, soud prvního stupně žalobě opět vyhověl v plném rozsahu tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 490.000,- Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 16. 9. 2005 do zaplacení v zákonné výši, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, proti vydání kotle PERPETUS 40 kW CE 001/2004. Současně zavázal žalovaného k náhradě nákladů žalobci a vyslovil, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, podle nichž zboží dodané žalovaným žalobci, tj. kotel PERPETUS, mělo zásadní vady. Ty spočívaly v tom, že kotel nedosahoval stanovené výkonnosti, byl poruchový a následně přestal fungovat úplně. Žalovaný uplatnil ve lhůtě nároky z vad dodaného zboží a řádně je také vytkl. Z hlediska konkrétnosti vytýkaných vad vyšel soud prvního stupně z úvahy, že po žalobci jako laikovi a spotřebiteli nelze požadovat, aby přesně sdělil dodavateli, v čem konkrétně vada spočívá, takže považoval za postačující, když žalobce sdělil, že věc nefunguje, tj. že kotel netopí. Přitom uplatnil nárok na opravu věci. Tyto vady však nebyly žalovaným odstraněny. Vyšel přitom z toho, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce jakýmkoliv jiným jednáním způsobil nefunkčnost dodaného kotle.
Po právní stránce posoudil věc podle ustanovení §619 a násl. O. z. a §415 odst. 1 a odst. 2 o. z. Dovodil, že žalobci vzniklo právo odstoupit od kupní smlouvy podle §622 odst. 2 o. z. Proto zavázal žalovaného k úhradě žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení.
Uvedený rozsudek napadl odvoláním žalovaný. Namítal, že v daném případě stále nelze vymezit jaké vady a kdy vytkl žalobce žalovanému, jaký nárok vůči němu z důvodu vad uplatnil a zda tak učinil ve lhůtě 6-ti měsíců. Namítal nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně. Tvrdil, že uplatněné vady ze strany žalobce buď odstranil v dohodnuté lhůtě nebo případně je neuznal, neboť byly způsobeny neodborným zásahem třetí osoby. V řízení bylo podle žalovaného pouze prokázáno, že žalobce uplatňoval vadnost systému topení, proto pokud došlo ke zničení věci, tedy kotle, je to důvodem, proč topný zdroj nefungoval a jedná se tedy o vadu či poškození, za které žalovaný neodpovídá. Namítal konečně, že nebylo namístě aplikovat na daný případ dvouletou záruční dobu, když žalovaný ve vztahu k žalobci nevystupoval jako podnikatel, ježto v době, kdy se žalobcem jednal, podnikatelskou činnost nevyvíjel.
Žalobce ve svém vyjádření k odvolání poukazoval na zjištění, podle nichž žalobce reklamoval vady na kotli řádně a včas, když ohledně kotle uzavřel se žalovaným kupní smlouvu za dohodnutou cenu 490.000,- Kč. Žalovaný vady neodstranil, resp. pokud je odstranil, tyto se vyskytly znovu. Žalobce proto po právu řádně od kupní smlouvy odstoupil. Odkazoval na výsledky dokazování, podle nichž žalovaný v době montáže kotle jednal v rámci podnikatelské činnosti bez ohledu na to, že v té době živnostenské oprávnění neměl, takže na smluvní vztah účastníků je nutno aplikovat ustanovení §612 a násl. o. z. o prodeji zboží v obchodě se dvouletou záruční dobou. Žalobce popíral, že by provedl zásahy do předmětného kotle, tyto provedl žalovaný, a to v rámci provádění „oprav na předmětném kotli“.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, která považoval za úplná a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Poukázal na to, že soud prvního stupně se řídil závazným právním názorem odvolacího soudu vyjádřeném ve shora zmíněném zrušovacím usnesení a provedl v tomto směru náležité dokazování.
Odvolací soud za této situace vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla jednak uzavřena smlouva o dílo ze dne 26. 7. 2004 ohledně dodávky a zhotovení vytápění rekreační chaty žalobce topným systémem PERPETUS na jeho chatě, jednak i ústní kupní smlouva ohledně tepelného zdroje s označením CE 001/2004 PERPETUS 4O kW za kupní cenu 490.000,- Kč, což potvrzuje faktura za hotové – daňový doklad č. 12/2005, vystavená dne 15. 9. 2004 a na základě této faktury byla účtovaná částka 490.000,- Kč žalovanému žalobcem rovněž uhrazena. Poukázal v tomto směru na okolnost, že skutková zjištění ohledně uzavření kupní smlouvy a předání peněz za zmíněný kotel již v odvolání žalovaným nebyla ani zpochybňována.
Stejně tak vyšel z nesporných zjištění mezi účastníky, podle nichž k převzetí kotle došlo v srpnu 2004. Rovněž tak vyšel ze zjištění, že k poruše na kotli došlo již 15. 9. 2004 a během následného období na podzim roku 2004 žalobce po žalovaném požadoval opravu kotle, který nefungoval a netopil. Tyto vady pak vytkl žalobce žalovanému dne 24. 5. 2005 tak, že kotel nestačí vytápět prostory, pro které byl žalovaným navrhován, že kotel nemá výkon stanovený ve smlouvě a odebírá velké množství elektrické energie. Stejně tak žalobce vytkl žalovanému, že dne 15. 4. 2005 kotel přestal fungovat, takže dne 20. 4. 2005 žalobce kotel odpojil a na jeho místo napojil elektrickou vložku. Žalobce poté stanovil žalovanému lhůtu 14-ti dnů pro zprovoznění kotle, čemuž žalovaný nevyhověl. Proto dne 6. 9. 2005 zástupce žalobce jeho jménem od obou smluv odstoupil.
Odvolací v této souvislosti připojil, že žalobce vytýkal žalovanému existenci vad ústně již po instalaci kotle a celého topného systému v září 2004 a požadoval po žalovaném, aby uvedl kotel do provozu tak, aby tento topil. Ztotožnil se s hodnocením povahy tohoto úkonu provedeného soudem prvního stupně o tom, že žalobce byl laik a nemohl přesně rozpoznat, jaké vady má reklamovat. Z jeho pohledu bylo rozhodující, že kotel nefungoval, tj. netopil, ač fungovat měl. Stejně tak odmítl námitky žalovaného, podle něhož slyšení svědci se vyjadřovali k topnému systému a nikoliv k vadám kotle.
Pokud jde o postavení žalovaného, ztotožnil se odvolací soud s právním posouzením soudu prvního stupně, podle něhož žalovaný vystupoval jako podnikatel ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 a §3a obchodního zákoníku. Podle odvolacího soudu nebylo rozhodující, zda byl žalovaný držitelem živnostenského oprávnění. V době, kdy byla uzavřena kupní smlouva ohledně předmětného kotle, uzavřel žalovaný více kupních smluv na tento kotel a provedl prokazatelně montáž více kotlů , takže jeho činnost lze považovat za soustavnou za účelem zisku.
Při těchto zjištěních dospěl odvolací soud k závěru, podle něhož ustanovení §612 o. z. se vztahuje nejen na odpovědnost za vady v případě prodeje v obchodě, ale vztahuje se i na veškerý prodej zboží, jež obchodník v rámci své podnikatelské činnosti prodává zákazníkům. Proto se na odpovědnost za vady v souladu s ustanovením §620 o. z. uplatní 24-ti měsíční záruční doba, která podle §621 o. z. běží od převzetí věci. V této věci pak šlo o vadu neodstranitelnou podle §622 odst. 2 o. z., takže kupujícímu příslušelo právo od smlouvy odstoupit.
K tomu podle odvolacího soudu přistupovala okolnost, že daný kotel neměl vlastnosti, jak je prezentoval žalovaný, to znamená vytápět prostory u žalobce v chatě, k čemuž byl určen, neboť neměl výkon stanovený ve smlouvě, odebíral velké množství elektrické energie a tyto vady pak důvodně vytkl žalobce dopisem ze dne 24. 5. 2005. I pro tento případ by bylo možno dovodit oprávnění žalobce od smlouvy odstoupit podle §597 odst. 2 o. z. za situace, kdy se ujištění o určitých vlastnostech věci ukázalo nepravdivým.
Odvolací soud tak uzavřel, že žalobce řádně odstoupil od kupní smlouvy, tím se smlouva od počátku zrušila s důsledky povinnosti stran vrátit si vzájemné plnění ve smyslu §451 odst. 1, 2 a §457 o. z.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání a to do všech jeho výroků. Tvrdil přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňoval dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V obsáhlém dovolání zpochybňoval skutková zjištění soudů obou stupňů, absenci náležitého vytčení vad žalobcem, jakož i zjištění, co bylo příčinou zničení věci (kotle). Opakoval svou argumentaci uplatněnou před soudy obou stupňů, podle níž byla věc zničena neodbornou manipulací, kterou však neprováděl žalovaný, což samozřejmě nemůže prokázat, neboť není možno prokazovat negativní skutečnost. Opakovaně vznášel námitky týkající se zaplacení kupní ceny s tím, že tuto částku nikdy neobdržel
Ve vztahu ke kvalifikaci soudů obou stupňů ohledně postavení žalovaného jako podnikatele, tvrdil, že podnikatelskou činnost nevyvíjel, odkazoval v tomto směru na rozhodnutí OSSZ Opava ze dne 3. 7. 2006. V žádných dokladech neuváděl své identifikační číslo, příp. jiný údaj, podle kterého by mohl být specifikován jako podnikatel. Popíral v tomto směru, že by svým jménem vystupoval při montáži topného systému, pouze poskytoval rady skutečným výrobcům zařízení (právnických osob), jako technický poradce.
Dovolatel navrhoval zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání namítal, že toto neobsahuje žádné z tvrzení, z něhož by bylo možno dovodit, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam. Poukazoval na to, že dovolatel pouze opakuje své námitky, které již uplatnil v rámci své procesní obrany před soudy obou stupňů, přičemž se soudy s těmito námitkami náležitě vypořádaly. Kromě toho tvrdí dovolatel skutečnosti, které nemají ani oporu v provedeném dokazování. Navrhl proto odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání dovolávajícího se žalovaného tu bylo třeba posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Má-li právní otázka řešená v rozhodnutí odvolacího soudu význam pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), nelze odmítat přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. v) o. ř. pouze na základě argumentu, že postrádá zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudu vůbec (pro jejich judikaturu), zejména proto, že její řešení je dáno neopakovatelnými a nezaměnitelnými skutkovými okolnostmi případu. I když rozhodování o dovolání je právním prostředkem zajišťujícím jednotnost rozhodování soudů, plní tento účel prostřednictvím rozhodování v konkrétních věcech (v jednotlivých případech), aniž by mohlo být jakkoliv významné, jaký má (může mít) taková konkrétní věc judikatorní přesah. ( Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 NSČR 66/2011)).
Podle rozsudku bývalého Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92 (R 8/94), nemohou být dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. vady a omyly při hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.). Lze jen navázat, že dovolací soud není soudem nalézacím a není oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného nižšími instancemi. Jak je patrno ze závětí shora citovaného ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, vztahujícího se na tento případ, k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Dovolací soud přitom konstatuje, že dovolatel v dovolání brojí zejména proti skutkovým závěrům nižších instancí, aniž by náležitě vymezil otázku, pro kterou by měl být rozsudek odvolacího soudu považován za rozhodnutí řešící otázku zásadního právního významu.
Z porovnání obsahu podrobného a přesvědčivého odůvodnění odvolacího soudu nelze totiž dovodit, že by uvedený soud řešil při svém rozhodování (při posouzení prejudicielních otázek povahy smluv uzavřených mezi účastníky, doby jejich uzavření, předmětu plnění a existence vad, jakož i na to navazujících kroků žalobce směřujících k jejich vytknutí a následnému oprávněnému platnému odstoupení) nějakou právní otázku v rozporu se srozumitelným a jasným zněním zákonných ustanovení, na která odkázal. Právní posouzení těchto otázek odvolacím soudem odpovídá jedinému v úvahu přicházejícímu závěru vztahujícímu se na povahu a rozsah odpovědnosti žalovaného v této konkrétní věci. Závěr rozhodnutí odvolacího soudu o důvodnosti odstoupení žalobce od uzavřených smluv je správný z hlediska aplikace jím uváděných zákonných ustanovení.
Rovněž posouzení postavení žalovaného jako podnikatele odpovídá jasnému znění zákonných předpisů aplikovaných odvolacím soudem ( §2 odst. 1 a §3a obchodního zákoníku ) s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů v této konkrétní věci. Dovolací soud pouze připojuje, že odvolací soud dokonce správně podpůrně rozebral i in eventum nastupujícím důsledkům v případě, že by žalovaný nejednal jako profesionál (srov. závěry v odstavci druhém na str. 5. rozsudku odvolacího soudu).
Dovolací soud proto uzavírá, že odvolací soud věc posoudil správně, v návaznosti na učiněné závěry ohledně jednotlivých skutkových okolností případu a v souladu se zněním zákonných ustanovení, která se na projednávanou věc vztahují. V důsledku toho je třeba považovat za správný rovněž jeho závěr o povinnosti žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení ze smluv, které byly zrušeny v důsledku odstoupení se strany žalobce, aniž by i o této otázce bylo možno dospět k závěru, že šlo o řešení otázky zásadního právního významu. Dovolací soud proto dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.)
V řízení o dovolání žalovaného tento nebyl úspěšný, ježto jím podané dovolání bylo odmítnuto. Žalobci přitom v souvislosti s podaným dovoláním vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem v osobě Mgr. Romana Stoška, jmenovitě podle ustanovení vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do přijetí vyhlášky č. 64/2012 Sb. Jde o náklady vzniklé dne 3. 2. 2011 podáním písemného vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Za tento úkon náleží podle §3 odst. 1 pol. 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. vzhledem k hodnotě sporu výchozí sazba odměny v částce 45.600,- Kč, po snížení ve smyslu §14 odst. 1 za použití §15 téže vyhlášky, na nejvyšší částku 20.000,- Kč. Vzhledem k ustanovení §18 odst. 1 téže vyhlášky, jakož je tomu v tomto případě, kdy bylo podáno pouze vyjádření k dovolání, aniž přichází do úvahy nové převzetí věci k zastoupení tímtéž advokátem, a snížení o 50% jde o částku 10.000,- Kč. K tomu je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 20 % DPH, to je ve výši sazby platné v době uskutečnění úkonu právní služby. V součtu tedy náklady přiznané žalobci činí 12.360,- Kč. K úhradě těchto nákladů byl žalovaný zavázán podle ustanovení §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. ledna 2013
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu