ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.674.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 674/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) J. F. a 2) M. F., zastoupených advokátem, o přechod vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 10 C 342/92, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16.5.2001, čj. 12 Co 236/99-171, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29.9.1997, čj. 10 C 342/92-140, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal rozhodnutí, že na něj přechází vlastnické právo žalovaných k domu čp. 4 stojícímu na parcele č. 106 v Ch., podle §8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě\").
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 16.5.2001, čj. 12 Co 236/99-171, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně připustil dovolání pro vyřešení otázky zásadního právního významu, zda poskytnutí podmíněně nenávratné půjčky na zaplacení kupní ceny nemovitostí je protiprávním zvýhodněním nabyvatele. Odvolací soud přejal jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně a shodně rovněž posoudil otázku aktivní legitimace žalobce jako osoby oprávněné, a pasivní legitimace žalovaných jako fyzických osob. Podle odvolacího soudu však žalobce neprokázal existenci některého důvodu pro vyslovení přechodu vlastnického práva žalovaných, kteří dům nabyli kupní smlouvou od jednotného zemědělského družstva. Podle závěru odvolacího soudu nenabyli žalovaní vlastnické právo k nemovitosti v rozporu s tehdy platnými předpisy, při uzavírání kupní smlouvy nebyli nijak zvýhodněni, kupní cena byla sjednána v souladu s tehdy platnými cenovými předpisy. Protiprávní zvýhodnění nedovodil ani z toho, že splatnost kupní ceny za dům byla ujednána v souvislosti s uzavřením smlouvy o podmíněně nenávratné půjčce. Zvýhodnění plynoucí z toho pro žalované nelze považovat za zvýhodnění protiprávní v souvislosti s nabytím předmětné nemovitosti. Jednalo se totiž o dva samostatné závazkové vztahy, kupní smlouvu a smlouvu o půjčce, se samostatným právním režimem. V té době šlo o zcela běžný postup, kdy družstvo v zájmu stabilizace pracovníků jim poskytovalo podmíněné nenávratné půjčky, přičemž případný rozpor s tehdy platnými předpisy pro poskytování těchto půjček co do výše a účelu mohl sice znamenat zvýhodnění žalovaných, ale pouze ve vztahu ke smlouvě o půjčce, nikoli ve vztahu při nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Žádný jiný způsob možného zvýhodnění žalovaných odvolací soud neshledal a žalobce jej ani netvrdil. Tvrzení žalobce, že žalovaní získali nemovitost za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům, neshledal odvolací soud důvodným s odvoláním na revizní znalecký posudek V. – f. s. B., který původní posudek, jímž byla stanovena kupní cena, shledal správným. Odvolací soud na návrh žalobce připustil dovolání k řešení otázky zásadního právního významu formulované ve výroku tak, zda „poskytnutí podmíněné nenávratné půjčky na zaplacení kupní ceny je protiprávním zvýhodněním nabyvatele“.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu včas podaným dovoláním, jehož jeho přípustnost dovodil z §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, a jeho důvod založil na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) OSŘ (zřejmě ve znění OSŘ účinném od 1.1.2001). Poukázal na to, že družstvo jako prodávající při uzavírání kupní smlouvy ohledně předmětné nemovitosti poskytlo žalovaným jako kupujícím na úhradu převážné části kupní ceny výhody dle vyhlášky MF č. 160/1976 Sb., která upravovala finanční a úvěrovou pomoc družstevní a individuální bytové výstavbě. Z §1 odst. 1 citované vyhlášky však vyplývá, že se vztahuje na pomoc bytové výstavbě prováděné buď stavebními bytovými družstvy, nebo individuální bytové výstavbě, prováděné občany. Na straně prodávajícího se nejednalo o stavební bytové družstvo, ale zemědělské družstvo. Gramatickým výkladem ustanovení §16 pod písm. a) - d) a dalších ustanovení v §17 a §18 i z textu celé citované vyhlášky se jednoznačně podává, že podmínkou při poskytování příspěvků je, že se na straně pracovníka takto zvýhodněného musí jednat o výstavbu domu nebo bytu, nikoli o koupi nemovitosti. Ostatně uvedenou vyhlášku nelze na daný případ aplikovat, neboť tato nabyla účinnosti až 1.1.1977, zatímco předmětná kupní smlouva byla uzavřena dne 2.4.1976. V rozhodné době byla platná a účinná obdobná vyhláška MF č. 137/1968 Sb., která na možnost poskytnout pracovníkovi bezúročnou půjčkou pamatovala v §11, podle něhož půjčka nemohla sloužit ke koupi domku – tedy k úhradě jeho kupní ceny. Pro pracující v zemědělství v rozhodné době platila směrnice MZVž č. 10/1974 Věstníku MZVž účinná od 5.11.1973, podle níž mohly být poskytovány stabilizační půjčky, ale opět na výstavbu, nikoli koupi domku. Dovolatel se tady domnívá, že odvolací soud pochybil, když dospěl k opačnému právnímu závěru než on, a že tedy věc nesprávně právně posoudil. Navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „OSŘ“), a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění účinném před 1.1.2001.
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 odst. 2 OSŘ. Jeho přípustnost je založena na ustanovení §239 odst. 1 písm. a) OSŘ, protože odvolací soud, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, současně vyslovil, že dovolání je přípustné k řešení jím vymezené otázky. Vady řízení ve smyslu §237 odst. 1 OSŘ, které vždy zakládají přípustnost dovolání, nebyly dovolacím soudem zjištěny, ani dovolatelem namítány. Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu v mezích uplatněného dovolacího důvodu (§242 odst. 3 věta prvá OSŘ), který se co do obsahu kryje s vymezením přípustnosti dovolání vytýčené odvolacím soudem.
Předmětem přezkumu dovolacím soudem je tak právní názor odvolacího soudu, že nešlo o protiprávní zvýhodnění nabyvatelů, jestliže prodávající při ujednání způsobu zaplacení jinak správné kupní ceny poskytl kupujícím nenávratnou půjčku na zaplacení její větší části, přičemž nenávratnost půjčky byla vázána na podmínku dlouhodobého pracovního úvazku kupujících u prodávajícího.
Právní závěry odvolacího soudu, týkající se dvojího právního vztahu účastníků kupní smlouvy z 2.4.1976, tj. smlouvy kupní a smlouvy o půjčce, považuje dovolací soud za správné. Přitom vychází ze své dosavadní judikatury, podle níž jsou skutkové podstaty uvedené v ustanovení §8 odst. 1 zákona o půdě, včetně nabytí nemovitosti na základě protiprávního zvýhodnění, vázány na okamžik nabytí nemovitosti. Tato podmínka by na první pohled splněna byla, protože ujednání o půjčce byla učiněno ve stejné době jako smlouva o převodu vlastnictví. Ve skutečnosti však účinnost ujednání o půjče mohla nastat až v době následné po převodu, protože se realizovala v průběhu dalších 10 let, a teprve po jejich uplynutí mohl být učiněn závěr o tom, zda bude splacena a v jakém rozsahu. V tomto směru dovolací soud vyslovil ve věci, týkající se nabytí nemovitosti přídělem, právní názor, že okolnost, jakým způsobem byla cena přídělová cena realizována, se týká až doby po nabytí věci ( rozsudek ze dne 10.10.2001, sp. zn. 28 Cdo 243/2000), a není proto relevantní.
Za významné pro posouzení, zda došlo k naplnění skutkové podstaty \"nabytí nemovitosti na základě protiprávního zvýhodnění\", pak považuje dovolací soud hledisko vazby mezi poskytnutou výhodou ( za kterou odvolací soud správně považuje poskytnutí nenávratné půjčky), a nabyvateli, a to z hlediska protiprávnosti takové výhody. Z hlediska posuzované věci jde zejména o posouzení, zda v obdobných případech byly takové půjčky, motivované zájmem o získání pracovníků, uzavírány, nebo se tak stalo z důvodu úmyslného zvýhodnění konkrétní osoby pro její vztahy k orgánům družstva, politické postoje a zásluhy o tehdejší režim a pod. Jestliže v dané věci odvolací soud dovodil, že důvodem půjčky bylo udržení si osvědčených pracovníků, a že byly poskytovány v té době běžně, nelze závěr o protiprávním zvýhodnění učinit.
Námitky dovolatele, vycházející z toho, že jím citované předpisy (z nichž vyhláška ministerstva financí č.170/1976 Sb. v době uzavření předmětné dohody ani ještě neplatila) o poskytování výhod na výstavbu bytů a domků, se nevztahovaly na daný případ, nepovažuje dovolací soud ve světle toho, co je shora řečeno, za relevantní. Je nutno vzít v úvahu, že v té době platná vyhláška č. 137/1968 Sb., se vztahovala v prvé řadě na příspěvky státu a na státní organizace (viz např. vyhláškou vyžadovaný souhlas orgánu Revolučního odborového hnutí, který v zemědělských družstvech nebyl zřizován). Vyhláška byla vydána k provedení hospodářského zákoníku, který upravoval právní poměry státních organizací a hospodaření se státním majetkem. Pokud jde o právní vztahy v družstvech, odkazoval v ustanovení §76 na zvláštní předpisy, kterými byl v zemědělských družstvech v té době zákon č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví. V jeho ustanovení §14 se uvádělo, že družstvo hospodaří se svým majetkem. Jestliže tedy v daném případě byl převod nemovitosti včetně podmínek realizace kupní ceny učiněn v souladu s vnitrodružstevními předpisy, neshledává v tom dovolací soud prvek protiprávnosti při poskytnutí výhody nenávratné půjčky, tím spíše za situace, kdy žalovaní dle obsahu spisu přestavbou sýpky získali obytné místnosti pro ubytování dalších členů své rodiny.
Rozsudek odvolacího soudu byl tedy shledán v dovolacím řízení správným a podle §243b odst. 1 věta před středníkem OSŘ bylo dovolání zamítnuto.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovaným, kteří měli v dovolacím řízení úspěch, náklady tohoto řízení nevznikly ( §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2002
JUDr. Ema Barešová, v.r.
předsedkyně senátu