ECLI:CZ:NS:2014:28.ND.200.2014.1
sp. zn. 28 Nd 200/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce Debian Collector LTd., reg. č. IBC 104653, se sídlem Revolution Ave, Victoria, Mahe, Seychelles, zastoupeného JUDr. Martinem Soukupem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 16, proti žalovaným 1) NOTUS s. r. o . , IČ 49810529, se sídlem ve Velemíně, Nové Březno 31, 2) P. F. , a 3) M. K., o zaplacení směnečné pohledávky 19.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 200/2013, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 200/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Žalobce se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podaného u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 19.500 se specifikovaným příslušenstvím.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl směnečným platebním rozkazem ze dne 8. srpna 2013, č. j. 20 Cm 200/2013-11, tak, že žalovaným uložil zaplatit žalobci společně a nerozdílně do 15 dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu směnečný peníz ve výši 19.500 Kč se specifikovaným příslušenstvím.
Proti směnečnému platebnímu rozkazu podaly žalované 2), 3) námitky a současně navrhly, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Krajskému soudu v Brně, s odůvodněním, že mají trvalé bydliště a také místo skutečného pobytu v Brně. Poukazovaly na skutečnost, že obě jsou prakticky nemajetné a odkázány na příjmy z invalidního důchodu. Předpoklad jejich účasti u jednání v Ústí nad Labem, jakož i v případném odvolacím řízení u Vrchního soudu v Praze je z hlediska finančního, ale i z hlediska zátěže pro jejich zdraví krajně problematický. I jejich obecný zmocněnec bydlí a zdržuje se v B. Dále poukázaly na to, že žalovaný 1) je obchodní společností, která je lépe finančně disponována k úhradě eventuálních výdajů za dopravu, popř. dalších cestovních výdajů. Žalované 2), 3) též tvrdily, že žalobce je právnickou osobou se sídlem v zahraničí, mimo evropský kontinent, proto pro něj nevyvstává podstatný rozdíl v možnosti jeho náležitého hájení jak u Krajského soudu v Ústí nad Labem, tak u delegovaného soudu.
Žalobce s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně nesouhlasil.
Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený příslušným soudům (Krajskému soudu v Ústí nad Labem a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána) návrh na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu (o. s. ř.).
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť tím, že by byla věc přikázána Krajskému soudu v Brně, v jehož obvodu mají žalované 2), 3) trvalé bydliště a také místo skutečného pobytu v Brně a kde bydlí a zdržuje se jejich obecný zmocněnec, nemůže být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. Skutečnost, že jejich účast u jednání v Ústí nad Labem, jakož i v případném odvolacím řízení u Vrchního soudu v Praze je z hlediska finančního, ale i z hlediska zátěže pro jejich zdraví krajně problematická, sama o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje. Neumožní-li žalovaným 2), 3) jimi uváděné okolnosti osobní účast při jednáních u místně příslušného soudu, nic nebrání tomu, aby byly v projednávané věci vyslechnuty a s provedenými důkazy nebo jinými výsledky řízení seznámeny prostřednictvím dožádaného soudu (§122 odst. 2 o. s. ř.). Nutno též připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, podle něhož ani odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Navíc žalované 2), 3) pro ochranu svých zájmů ve věci jsou zastoupeny obecným zmocněncem.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2014
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu