ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.1.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 1/2017-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně DEKTRADE a. s., se sídlem v Praze 10, Tiskařská 10/257, PSČ 108 00, identifikační číslo osoby 48 58 98 37, zastoupené Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Dejvická 306/9, PSČ 160 00, proti žalovanému Š. V. , zastoupenému Mgr. Michaelou Sigmundovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 5, Radlická 2000/3, PSČ 150 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 246/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2016, č. j. 12 Cmo 201/2015-144, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 10. listopadu 2014, č. j. 30 Cm 246/2014-87, Městský soud v Praze ponechal v platnosti ve vztahu k žalovaným Š. V. a V. M. směnečný platební rozkaz ze dne 13. května 2014, č. j. 30 Cm 82/2014-21, jímž původně uložil žalovaným [1) STAVOUNIVERZÁL, s. r. o., se sídlem v Kysuckém Novém Mestě, Cesta do Rudiny 2262, Slovenská republika (dále jen „společnost“), 2) Š. V. a 3) V. M.], aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni (DEKTRADE a. s.) částku 941.433,- Kč s 6% úrokem od 3. února 2014 do zaplacení, (směnečnou) odměnu 3.138,-Kč a náhradu nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného (Š. V.) rozsudkem ze dne 28. dubna 2016, č. j. 12 Cmo 201/2015-144, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud − odkazuje na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a vycházeje z ustanovení §143 odst. 1 písm. b) a §145 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a z ustanovení čl. I. §7, §32 odst. 2, §47, §77 odst. 1 a 2 a §92 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – dospěl k závěrům, podle nichž:
1) Směnku, o jejímž zaplacení rozhodl soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem (dále jen „sporná směnka“), vystavil dne 25. dubna 2012 v Brně výstavce (STAVOUNIVERZÁL, s. r. o., odštěpný závod, Frýdlant nad Ostravicí); zavázal se zaplatit žalobkyni dne 2. února 2014 směnečnou sumu 941.433,- Kč. Za zaplacení směnky převzali směnečné rukojemství Š. V. a V. M. (podle obsahu směnky jednatelé společnosti). Jelikož je na sporné směnce uvedeno jako místo vystavení Brno, řídí se „forma sporné směnky, zahrnující i platnost samotné listiny a platnost prohlášení jednotlivých směnečných dlužníků“, českým právem.
2) Vzhledem k závěrům obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2008, sp. zn. 28 Cdo 2199/2008, není opodstatněná námitka „neplatnosti ujednání o vydání směnky a neplatnosti rukojemského závazku žalovaného“ z důvodu nesouhlasu jeho manželky.
3) Námitka nedostatku právní subjektivity výstavce sporné směnky [i kdyby byla opodstatněná proto, že výstavcem je osoba nezpůsobilá se směnečně zavazovat (organizační složka podniku)], případně skutečnost, že by podpis výstavce nezavazoval, by neměly vliv na platnost závazku ostatních osob na směnce podepsaných, tj. ani na platnost rukojemského závazku žalovaného.
4) Nebylo povinností žalobkyně prokazovat žalovanému, že nastaly okolnosti opravňující žalobkyni k vyplnění chybějících náležitostí (blanko)směnky. Žalovaný (jako jeden z jednatelů společnosti), jejíž závazky byly (blanko)směnkou zajištěny, si musel být vědom toho, že žalobkyni vzniklo právo (blanko)směnku vyplnit.
5) Není významná ani námitka „nedostatku oprávnění M. H. „jednat při uzavření ujednání o vydání (blanko)směnky“ za žalobkyni, když „pro uzavření směnečné smlouvy není zákonem předepsána žádná forma a obsah ujednání žalovaného jako jednoho ze směnečných avalistů se žalobkyní o důvodu vystavení sporné směnky je dostatečně zřejmý z prohlášení avalisty ze dne 25. dubna 2012“.
6) Skutečnost, že na společnost „byl prohlášen konkurs“, je v poměrech mezi žalobkyní a žalovaným nevýznamná, když jednotliví na směnce podepsaní dlužníci mají zcela samostatné postavení, a majitel může žádat veškeré plnění po kterémkoli z nich.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, respektuje ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které:
1) K převzetí závazku jen jedním z manželů není zapotřebí souhlasu druhého manžela (srov. např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2012, sp. zn. 31 Cdo 1374/2010, uveřejněné pod číslem 108/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a pro poměry převzetí rukojemského závazku ze směnky důvody usnesení ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 48/2016).
2) Směnečný rukojmí je přímým dlužníkem ze směnky (k tomu srov. např. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013, uveřejněného pod číslem 103/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek − dále jen „R 103/2016“, jakož i rozsudky ze dne 8. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 998/2009 a ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 3507/2015). Z jeho postavení jako dlužníka samostatného (čl. I. §32 odst. 2 směnečného zákona, jakož i důvody rozsudku ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007, uveřejněného pod číslem 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je zjevné, že jeho závazek je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy.
3) (Blanko)směnka se stává směnkou (za předpokladu, že listina po vyplnění bílých míst má kvalitu směnky) až vyplněním, odtud teprve vznikají práva směnečná, a to se zpětnými účinky (ex tunc). Srov. R 103/2016.
V poměrech dané věci tak práva žalobkyně ze směnky vznikla k datu vystavení (blanko)směnky, tj. k datu 25. dubna 2012. Přitom přechodné ustanovení §3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení §1 až §14 o. z. na dříve (do 31. prosince 2013) vzniklé právní vztahy (poměry). K tomu viz rozsudek ze dne 16. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněný pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek.
4) Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu tíží žalovaného (srov. opět důvody R 103/2016, včetně judikatury tam zmíněné).
5) Nedostatek zmocnění jednající osoby, respektive překročení zmocnění jednající osoby, se může dovolat pouze ten, k jehož ochraně je možnost zprostit se povinnosti vyplývající z právního úkonu takovou osobou učiněného, tj. ten, za koho byl úkon učiněn (viz rozsudek ze dne 25. října 2005, sp. zn. 29 Odo 914/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2006, pod číslem 1, a rozsudek ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1635/2005, uveřejněný pod číslem 49/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 459/2005, jakož i usnesení ze dne 30. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 2429/2014).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu