ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.1070.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 1070/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně J. K. , zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Stroupežnického 2328/30, PSČ 150 00, proti žalovanému Garančnímu fondu obchodníků s cennými papíry , se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26715287, zastoupenému JUDr. Matějem Outratou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, o zaplacení 54.720 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 ECm 14/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2014, č. j. 5 Cmo 288/2014-135, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2014, č. j. 5 Cmo 288/2014-135, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2014, č. j. 16 ECm 14/2011-102, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. dubna 2014, č. j. 16 ECm 14/2011-102, zamítl žalobu o zaplacení 54.720 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 54.720 Kč z titulu náhrady za nevydaný majetek zákazníka obchodníka s cennými papíry (Sati, a. s.) podle §128 a násl. zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.
2) Žalobkyně byla jednou z deseti účastníků smlouvy o sdružení finančních prostředků za účelem obchodování v systému SPAD-Blokových obchodů; její vklad do sdružení činil 450.000 Kč.
3) Veškerá činnost sdružení měla být podle smlouvy o sdružení vykonávána jménem člena sdružení Ing. L. D. a na jeho účet; ten také svým jménem a na svou odpovědnost nakládal s prostředky sdružení.
4) Ing. L. D. uzavřel dne 23. ledna 2004 s obchodníkem s cennými papíry, společností Sati, a. s., komisionářskou smlouvu o obstarání koupě nebo prodeje cenných papírů a složil u obchodníka sdružené finanční prostředky. Jako komitent byl ze smlouvy zavázán pouze Ing. L. D., který byl také zákazníkem obchodníka s cennými papíry.
5) Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2005, č. j. 88 K 6/2005-11, byl prohlášen konkurs na majetek společnosti Sati, a. s.
6) Smlouvou o rozpuštění sdružení ze dne 16. března 2005 se žalobkyně a dalších devět účastníků sdružení dohodlo na rozpuštění sdružení ke dni 28. února 2005 s tím, že každému z účastníků sdružení zůstává ve vlastnictví podíl na majetku sdružení, představovaném toliko pohledávkou za Sati, a. s. ve výši 4.999.900 Kč, a to ve výši odpovídající jeho vkladu.
7) V přihlášce nároků na náhradu z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry (dále též jen „Garanční fond“) ze dne 26. dubna 2006 je žalobkyně označena jako zákazník a je k ní připojena příloha – jmenný seznam deseti osob s uvedením částek.
8) Ing. D. požadoval svoji přihláškou náhradu z Garančního fondu za zákaznický majetek ve výši 698.600 Kč.
9) Podle soupisu zákaznického majetku provedeného správcem konkursní podstaty Sati, a. s. činila „částka zůstatku“ u Ing. D. 4.999.900 Kč.
10) Pohledávka žalobkyně za úpadcem Sati, a. s. ve výši 499.991 Kč byla zjištěna.
11) Žalovaný vyplatil Ing. D. náhradu ve výši 601.600 Kč, a to ve dvou splátkách; dne 19. července 2006 částku 360.960 Kč a dne 8. dubna 2009 částku 240.460 Kč.
Na takto ustaveném základu soud prvního stupně (odkazuje co do posouzení komisionářské smlouvy a smlouvy o rozpuštění sdružení na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 4669/2008, který je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu) uzavřel, že zákazník obchodníka s cennými papíry (úpadce Sati, a. s.) byl Ing. D., který část své pohledávky za úpadcem postoupil žalobkyni smlouvou o rozpuštění sdružení. Žalobkyně svoji pohledávku u Garančního fondu přihlásila jako zákazník, aniž by uvedla, že ji nabyla postoupením od Ing. D. a aniž by Garančnímu fondu bylo postoupení pohledávky oznámeno postupitelem či doloženo postupníkem. Žalovaný tak byl do doby oznámení o postoupení pohledávky postupitelem či jeho doložení postupníkem oprávněn a povinen plnit zákazníkovi obchodníka, tj. Ing. D.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 8. října 2014, č. j. 5 Cmo 288/2014-135, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud výslovně přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně a dodal, že „aktivní legitimaci k úspěšnému vymáhání náhrady má (…) jedině zákazník obchodníka s cennými papíry, jímž však v daném případě žalobkyně jako člen sdružení nebyla, a v řízení nebylo prokázáno, že by tuto pohledávku nabyla jiným způsobem, třeba jen částečně postoupením pohledávky Ing. L. D. za žalovaným. Náhradu za nevyplacený zákaznický majetek žalobkyně přihlásila u žalovaného nesprávně jako zákazník obchodníka s cennými papíry a stejně tak kvalifikovala uplatněný nárok v žalobě“. Přitom není pochyb, že zákazníkem úpadce byl Ing. D., který náhradu u žalovaného uplatnil a jehož žalovaný odškodnil; nárok žalobkyně není důvodný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, a to, zda při „přechodu“ pohledávky zákazníka za obchodníkem s cennými papíry, který je v úpadku, přechází na právního nástupce zároveň nárok na náhradu z Garančního fondu podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu.
Dovolatelka považuje právní názor odvolacího soudu za nesprávný. V jeho důsledku by právní nástupci zákazníka sice získali pohledávku za obchodníkem s cennými papíry, ovšem ztratili by právo na náhradu z Garančního fondu za zákaznický majetek, který jim nemohl být vydán z důvodů přímo souvisejících s finanční situací obchodníka s cennými papíry.
Dovolatelka je přesvědčena, že postoupením části pohledávky za obchodníkem s cennými papíry na ni přešla i poměrná část nároku na náhradu z Garančního fondu. Uvedený závěr plyne mimo jiné i z §524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), podle kterého s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Za práva spojená s pohledávkou lze podle dovolatelky nepochybně považovat též nárok na náhradu z Garančního fondu, který je „navázán“ a spojen právě s pohledávkou na vydání majetku zákazníka. Nebylo proto vůbec nezbytné, aby kromě částečného postoupení pohledávky za úpadkyní Ing. D. částečně postupoval i právo na náhradu z Garančního fondu, jak se domnívá odvolací soud.
Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni 54.720 Kč.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť dovoláním otevřenou otázku posoudil odvolací soud v rozporu s řešením přijatým (po vydání napadeného rozhodnutí) Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 3815/2013.
V označeném rozhodnutí Nejvyšší soud v obdobné věci (v níž byla žalobkyní jiná účastnice téhož sdružení) dospěl k následujícím závěrům:
1) Podle §524 obč. zák. (k použití zákona č. 40/1964 Sb. srov. §3028 odst. 3 větu první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec první). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec druhý).
2) Nejvyšší soud již ve výše označeném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 4669/2008 uzavřel, že dohoda o rozpuštění sdružení ze dne 16. března 2005 splňuje obsahové náležitosti smlouvy o postoupení pohledávky. Současně vysvětlil, že ji nelze považovat za neplatnou pro obcházení zákona (§130 odst. 10 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy), neboť částečné postoupení pohledávky zákazníka za obchodníkem s cennými papíry nemá žádný vliv na maximální částku vyplácenou Garančním fondem obchodníků s cennými papíry zákazníkům obchodníka s cennými papíry.
3) Postoupí-li zákazník obchodníka s cennými papíry svoji pohledávku (nebo její část) na zaplacení (vydání) peněžních prostředků, které má obchodník s cennými papíry ve své moci za účelem poskytnutí investiční služby, neztrácí tato pohledávka povahu pohledávky na vydání zákaznického majetku podle §129 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (srov. dále i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 240/2010).
4) Z právní úpravy náhrady za majetek zákazníka, který zákazníku nemohl být vydán z důvodů přímo souvisejících s finanční situací obchodníka s cennými papíry, plyne, že ji Garanční fond vyplácí tomu, komu svědčí právo na vydání zákaznického majetku. Proto také zákon stanoví, že okamžikem výplaty náhrady se Garanční fond stává věřitelem obchodníka s cennými papíry, a to v rozsahu vyplacené náhrady (srov. §131 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Postoupí-li tudíž zákazník pohledávku na vydání zákaznického majetku, přechází na postupníka v souladu s §524 odst. 2 obč. zák. (jakožto právo s ní spojené) i právo na náhradu z Garančního fondu.
5) Pokud by postupník nebyl (jakožto věřitel pohledávky za obchodníkem s cennými papíry) osobou oprávněnou k přijetí náhrady z Garančního fondu, a náhrada by byla vyplacena postupiteli, nemohl by se Garanční fond výplatou náhrady postupiteli (který již není - v rozsahu, v němž pohledávku postoupil – věřitelem pohledávky za obchodníkem s cennými papíry) stát v rozsahu vyplacené náhrady věřitelem obchodníka s cennými papíry; tím by zůstal postupník.
6) Postoupení části pohledávky na vydání zákaznického majetku nemá vliv na omezení výše náhrady, jíž lze vyplatit jednomu zákazníkovi u jednoho obchodníka s cennými papíry. Na postupníka tak přechází spolu s postoupenou částí pohledávky za obchodníkem s cennými papíry poměrná část nároku na náhradu z Garančního fondu. Jinými slovy, bez ohledu na počet osob, jimž zákazník obchodníka s cennými papíry, který není schopen plnit své závazky vůči svým zákazníkům, postoupí části své pohledávky na vydání zákaznického majetku, nepřekročí celková výše náhrady, jíž Garanční fond vyplatí postupníkům, zákonem stanovenou maximální výši.
Závěr, odvolacího soudu, podle něhož dovolatelce žalobou uplatněný nárok na náhradu z Garančního fondu nesvědčí, neboť ji nenabyla (např. postoupením) od Ing. D., tudíž správný není.
Přisvědčit však nelze ani závěru soudu prvního stupně (s nímž se odvolací soud ztotožnil), podle kterého byli dovolatelka (jako postupník) či Ing. D. (jako postupitel) povinni prokázat, resp. oznámit žalovanému postoupení části pohledávky Ing. D. za úpadcem, a dokud tak neučinili, byl žalovaný oprávněn a povinen plnit náhradu Ing. D.
Ing. D. postoupil dovolatelce část své pohledávky za obchodníkem s cennými papíry (Sati, a. s.) na vydání zákaznického majetku; dlužníkem pohledávky byl obchodník s cennými papíry a jemu také mělo být postoupení pohledávky oznámeno, resp. prokázáno. Jakmile se tak stalo, nemohl se dlužník zprostit dluhu plněním postupiteli (§526 odst. 1 obč. zák.); od téhož okamžiku byl také dlužník (správce konkursní podstaty) povinen předat informaci o postoupení (části) pohledávky na vydání zákaznického majetku žalovanému (§130 odst. 11 zákona o podnikání na kapitálovém trhu) a žalovaný byl povinen poskytnout náhradu postupníku (přihlásil-li nárok na náhradu podle §130 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Oznámení či prokázání postoupení pohledávky za dlužníkem, adresované žalovanému, již nebylo zapotřebí.
Zbývá dodat, že na nároku dovolatelky ničeho nemění ani skutečnost, že se v přihlášce nároku na náhradu z Garančního fondu označila jako zákaznice; jakkoliv nebyla stranou komisionářské smlouvy, v důsledku postoupení části pohledávky Ing. D. (jež mělo být žalovanému oznámeno dlužníkem, resp. správcem jeho konkursní podstaty) se stala věřitelkou pohledávky na vydání zákaznického majetku; v tomto smyslu je ji třeba vnímat jako „zákazníka“. Ostatně i §130 zákona o podnikání na kapitálovém trhu označuje osobu oprávněnou k přijetí náhrady z Garančního fondu (jíž je i nabyvatel pohledávky na vydání zákaznického majetku) jako zákazníka.
Z výše řečeného se podává, že závěr soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil a podle něhož nárok uplatněný žalobou zanikl zaplacením náhrady Ing. D., by byl správný zásadně pouze tehdy, plnil-li by žalovaný Ing. D. dříve, než Ing. D. oznámil nebo dovolatelka prokázala postoupení části pohledávky na vydání zákaznického majetku dlužníkovi (Sati, a. s.), resp. správci jeho konkursní podstaty.
Nejvyšší soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil podle §243e odst. 1 o. s. ř. Protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i jej a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Odvolací soud i soud prvního stupně jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu