ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.113.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 113/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně ARTA R., k. s., zastoupené JUDr. P. V., advokátem proti žalovaným 1) D. V., a 2) Ing. A. V., zastoupenému JUDr. J. Č., advokátem o zaplacení 16,023.611,98 Kč ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 315/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2006, č. j. 5 Cmo 274/2006 – 112, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 26. září 2003, č. j. 50 Cm 315/2001 - 56, ponechal Městský soud v Praze vůči druhému žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 3. května 2001, č. j. Sm 33/2001 – 10 (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. května 2006, č. j. 29 Odo 363/2005 – 104, zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2004, č. j. 5 Cmo 187/2004 – 79, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se vůči druhému žalovanému směnečný platební rozkaz zrušuje, a věc se vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Poté, co žalobkyně před zahájením jednání u odvolacího soudu vzala žalobu vůči druhému žalovanému v celém rozsahu zpět, rozhodl odvolací soud tak, že směnečný platební rozkaz ze dne 3. ledna 2001, č. j. Sm 33/2001 – 10 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2003, č. j. 50 Cm 315/2001 – 56, se ve vztahu k druhému žalovanému zrušují a řízení se vůči tomuto žalovanému zastavuje (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit druhému žalovanému k rukám JUDr. J. Č., advokáta, na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, soudem odvolacím a dovolacím 547.765,- Kč (výrok II.) a současně rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze 758.448,- Kč (výrok III.).
Proti usnesení odvolacího soudu, a to výslovně jen proti výroku III. týkajícímu nezaplacení soudního poplatku za odvolání, podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc, že výrok rozhodnutí o nákladech řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Obsáhle pak argumentuje o nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu a dovozuje, že uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za odvolání je nezákonné.
Navrhuje, aby Nejvyšší soud výrok III. napadeného usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
V projednávané věci dovolatelka nenapadá výrok rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení [proti kterému by bylo dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], ale výslovně pouze výrok o zaplacení poplatku za odvolání. Proti výroku o zaplacení soudního poplatku však ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ani žádné jiné ustanovení občanského soudního řádu přípustnost dovolání nezakládá.
Tento závěr s sebou nese posouzení dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení soudního poplatku za odvolání, jako nepřípustného.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval ve věci jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.)].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a náklady žalovaných nebyly potřebné k účelnému bránění jejich práva.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. listopadu 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu