ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1249.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1249/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně GE Money Bank, a. s. , se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25672720, proti žalované Konkurs, v. o. s., se sídlem v Lanškrouně - Žichlínském Předměstí, 28. října 200, PSČ 563 01, identifikační číslo osoby 25958666, jako insolvenční správkyni dlužníka Ing. Josefa Ondriška, narozeného 1. února 1964, zastoupené Mgr. Alešem Dvorským, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 11, PSČ 602 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. 48 Cm 4/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2010, č. j. 10 Cmo 80/2010-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. října 2010, č. j. 10 Cmo 80/2010-89, k odvolání žalované insolvenční správkyně (Konkurs, v. o. s.) potvrdil rozsudek ze dne 12. února 2010, č. j. 48 Cm 4/2009-65, kterým Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích určil pravost pohledávky žalobkyně za dlužníkem z titulu směnečného rukojemství ve výši 68,823.299,- Kč s tím, že pohledávka se považuje za nevykonatelnou, podmíněnou a zjištěnou.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyně poskytla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru společnosti SPEKTRUM CZ a. s. (dále jen „společnost“) úvěr, který byl zajištěn blankosměnkou, vystavenou společností a avalovanou dlužníkem a další osobou. „Poté, co byl zjištěn úpadek společnosti, žalobkyně blankosměnku řádně v souladu s vyplňovacím oprávněním sjednaným v rámcové smlouvě vyplnila s datem splatnosti 31. října 2008 a pohledávku z této směnky poté, co byl dne 8. prosince 2008 zjištěn úpadek dlužníka, přihlásila do insolvenčního řízení vůči dlužníkovi jako avalistovi“.
Námitku insolvenční správkyně, že směnky byly vyplněny v rozporu s ustanovením §250 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a proto jsou neplatné, neshledal důvodnou. Přitom vyšel z ustanovení čl. I. §32 a §47 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. a zdůraznil, že dlužník je jako směnečný rukojmí přímým dlužníkem ze směnky, žalobkyně jako majitelka směnky byla oprávněna směnku uplatnit přímo vůči směnečnému ručiteli a skutečnost, že vyplnila v souladu s vyplňovacím oprávněním datum splatnosti směnky a další náležitosti až po datu, kdy byl na majetek společnosti prohlášen konkurs, nemá za následek její neplatnost.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka opakuje, že na majetek společnosti byl dne 3. září 2008 Městským soudem v Praze prohlášen konkurs (usnesením č. j. MSPH 90 INS 3059/2008-A-20) a ve smyslu ustanovení §250 insolvenčního zákona se nesplatné pohledávky proti společnosti považují za splatné. Proto nemohlo být „v předmětné směnce“ jako datum splatnosti uvedeno pozdější datum než 3. září 2008 a „vyplnění pozdějšího data splatnosti by bylo jednáním v rozporu se zákonem, tudíž jednáním neplatným“.
„Nejpozdějším datem splatnosti směnky mohlo být uvedeno datum 3. září 2008, do uplatněné směnky však bylo jako datum splatnosti vypsáno až datum 31. října 2008. S ohledem na to, že nevyplněná blankosměnka není pohledávkou, neboť blankosměnka není cenným papírem, a tedy že uplatněná směnka nemůže být platnou směnkou z důvodu nepoužitelnosti vůči výstavci v insolvenčním řízení, nemůže být závěr soudu správný. Jelikož je vznik přihlášené pohledávky vázán na doplnění blankosměnky, přičemž blankosměnka byla nepochybně doplněna na platnou směnku až po prohlášení konkursu na výstavce (společnost), muselo by se nutně jednat o pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení §168 insolvenčního zákona nebo o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle §169 insolvenčního zákona. Předmětnou směnečnou pohledávku však nelze podřadit pod žádnou z kategorií pohledávek uvedených v označených paragrafech a to zejména z důvodu, že nebyla založena právním úkonem osoby s dispozičním oprávněním, kterou je dle ustanovení §229 odst. 3 písm. b) insolvenčního zákona pouze insolvenční správce. Je tedy nepochybné, že žalobkyně neměla ke dni prohlášení konkursu na majetek společnosti předmětnou směnečnou pohledávku, nemůže být považovaná uplatněná směnka za směnku platnou“.
Z těchto důvodů dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že již v rozsudku ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2003, pod číslem 62, jakož i v usneseních ze dne 23. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 1261/2004, a ze dne 1. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 721/2006, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož pro ujednání o doplnění blankosměnky zákon nepředepisuje žádné formální náležitosti a nestanoví ani, které náležitosti směnky mohou být později doplněny nebo které naopak doplněny být nemohou. Současně dovodil, že blankosměnka se stává směnkou až po doplnění chybějících náležitostí, přičemž účinky přeměny blankosměnky ve směnku řádně vyplněnou nastávají ex tunc; ex tunc vznikne i závazek avalisty, který se na blankosměnku podepsal.
V rozsudku ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007, uveřejněném pod číslem 84/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále Nejvyšší soud uzavřel, že skutečnost, že majitel blankosměnku vyplnil v rozporu s vyplňovacím právem údajem pozdějšího data splatnosti, bez dalšího neznamená, že by neměl vůči dlužníku, který vadné vyplnění namítne, právo na zaplacení směnky. V této souvislosti je nezbytné posoudit, zda jde o „podvyplnění“ blankosměnky v údaji data splatnosti nebo zda majitel blankosměnky nezmařil dlužníku případnou námitku promlčení.
Konečně je zcela zjevné, že dovolatelka (nesprávně) nerozlišuje mezi datem splatnosti, kterýžto údaj byla žalobkyně oprávněna do blankosměnky doplnit v souladu s vyplňovacím právem a které současně nemohlo předcházet datu splatnosti směnkou zajištěné pohledávky (k tomu srov. např. důvody rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004, uveřejněného pod číslem 71/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se přihlásil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2010, pod číslem 169), a fikcí určenou ustanovením §250 insolvenčního zákona, podle níž nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkursu považují za splatné, nestanoví-li zákon jinak. Ustanovení §250 insolvenčního zákona totiž nic nemění na datu splatnosti pohledávek věřitele za dlužníkem, ohledně něhož byl zjištěn úpadek a rozhodnuto o způsobu řešení úpadku konkursem, nýbrž (právě a jen) upravuje fikci splatnosti (dosud) nesplatných pohledávek v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka.
K posouzení přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Nejvyšší soud přistoupil s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §202 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2012
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu