ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1307.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1307/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, proti žalované JUDr. J. D., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik, identifikační číslo osoby 00 00 03 45, zastoupené JUDr. Valerií Vodičkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 40, PSČ 110 00, o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 36/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 136/2008-61, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 136/2008-61, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 58 Cm 36/2007-32, vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik (dále jen „úpadce“) pozemek parc. č. 1837/2 o výměře 43.350 m², zapsaný u katastrálního úřadu Praha – město, na listu vlastnictví č. 11, pro obec Praha a katastrální území Ruzyně (dále jen „sporný pozemek“).
Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že úpadce nikdy neměl ke spornému pozemku právo hospodaření, když vlastník pozemku (Česká republika) „svěřil příslušnost hospodařit s tímto majetkem státu Ministerstvu obrany“. Hospodářská smlouva č. HS 44/19.90-6/90 ze dne 25. ledna 1990 uzavřená mezi „Čsl. státem – FMNO“ a úpadcem, která předpokládala bezúplatné předání sporného pozemku úpadci, nebyla naplněna a „právo hospodaření“ k tomuto pozemku nebylo na úpadce převedeno. Z uvedeného důvodu se soud prvního stupně nezabýval ani tvrzením žalobkyně, podle něhož majetek, se kterým hospodaří organizační složka státu, nemůže být předmětem konkursu ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku státu“).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 136/2008-61, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud po doplnění dokazování výpisem z katastru nemovitostí ze dne 10. listopadu 2008 a zjištění, že u pozemku parc. č. 1837/2 o výměře 28.797 m², zapsaného na listu vlastnictví č. 1014, obec Praha, katastrální území Ruzyně, je jako jeho vlastník uvedena Česká republika, s tím, že právo hospodaření přísluší úpadci, shledal rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným.
Cituje ustanovení §68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a zdůrazňuje, že u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 C 74/2003 je vedeno řízení o žalobě šesti žalobců (jde o V. B., M. K., Ing. O. Š., V. K., PaedDr. I. S. a E. K.), za účasti dalších účastníků a to úpadce, jeho správkyně konkursní podstaty, Pozemkového fondu ČR a žalobkyně, proti rozhodnutí „pozemkového úřadu“ (tj. že ohledně sporného pozemku je veden restituční spor), odvolací soud uzavřel, že sporný pozemek neměl být do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce zapsán. Žalobkyni, respektive její organizační složce, „v jejíž prospěch bylo zapsáno právo hospodaření ke dni prohlášení konkursu, svědčí právo vylučující soupis sporné nemovitosti do konkursní podstaty, spočívající ve skutečnosti, že … (sporný pozemek) … je předmětem restitučního nároku a do jeho vyřešení žalovaná neměla právo se spornou nemovitostí jakkoliv disponovat“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, která má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka zdůrazňuje, že žalobkyně nikdy žádné restituční nároky ke spornému pozemku neuplatnila ani uplatnit nemohla, když ve skutečnosti restituční nárok uplatnily osoby, které nemají se žalobkyní nic společného a které žalobu o vyloučení sporného pozemku ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce nepodaly. Navíc restitučním nárokem (po změně žalobního petitu ze dne 11. srpna 2006) „je dotčena cca 1/7 výměry sporného pozemku, nikoli sporný pozemek celý“. Současně upozorňuje, že sporný pozemek, o jehož vyloučení rozhodl soud prvního stupně, „již neexistuje“ a zároveň dále specifikuje, které „nově vzniklé“ pozemky jsou restitučním nárokem dotčeny.
Konečně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že sporný pozemek neměl být nikdy zapsán do konkursní podstaty, akcentujíc, že „zápis majetku do konkursní podstaty byl proveden v návaznosti na provedení soupisu konkursní podstaty správcem konkursní podstaty, zjištění existence smlouvy s Ministerstvem obrany a zjištění jeho stanoviska k věci“; teprve následně byla zjištěna existence restitučních nároků a úpadci doručena „rozhodnutí Pozemkového úřadu Ministerstva zemědělství“, týkající se sporného pozemku.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §68 odst. 1 ZKV věci, které mají být vydány oprávněným osobám podle zákonů upravujících zmírnění některých majetkových křivd, se zahrnují do podstaty pouze tehdy, jestliže nároky nebyly v zákonem stanovených lhůtách uplatněny nebo byly zamítnuty.
Podle ustanovení §19 ZKV jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně (odstavec 2).
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty (excindační žalobě), mimo jiné patří, že osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 58/1998, 67/2002 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odvolací soud přitom – jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozhodnutí – splnění tohoto předpokladu spatřoval v tom, že sporný pozemek „je předmětem restitučního nároku a do jeho vyřešení neměla žalovaná právo se sporným pozemkem jakkoliv disponovat“.
S tímto právním názorem Nejvyšší soud nesouhlasí.
Především nutno zdůraznit, že ustanovení §68 odst. 1 ZKV nelze vykládat izolovaně, nýbrž v rámci stanoveném zákonem o konkursu a vyrovnání, a to zejména ve vazbě na ustanovení §2 odst. 3, §6, §17 a §18 ZKV. Přitom je nezbytné respektovat, že soupis podstaty (§18 ZKV) tvoří právní podklad pro zpeněžení majetku patřícího do podstaty, jelikož zpeněžen může být jen ten majetek, který byl sepsán, a správce je povinen zpeněžit veškerý sepsaný majetek, ledaže by byl ze soupisu zákonem stanoveným způsobem vyloučen. Soupis rovněž představuje titul, kterým správce konkursní podstaty dokládá, že je oprávněn se sepsaným majetkem při jeho zpeněžení nakládat. Jeho vytvoření patří k jednomu ze základních úkolů správce konkursní podstaty (k tomu srov. bod XXIX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 94/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vyjde-li najevo, že správce konkursní podstaty při plnění výše uvedené povinnosti sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty i věci, které mají být vydány oprávněným osobám podle zákonů upravujících zmírnění některých majetkových křivd (k tomu, které zákony lze zahrnout mezi tzv. restituční zákony, viz důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 22/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), má tato skutečnost za následek, že ohledně takových věcí správce konkursní podstaty nenabývá práv, které zákon o konkursu a vyrovnání standardně se soupisem majetku konkursní podstaty spojuje, zejména pak není oprávněn takové věci zpeněžit, a to až do doby, dokud včas uplatněné restituční nároky nebyly zamítnuty.
Skutečnost, že věci podle ustanovení §68 odst. 1 ZKV správce konkursní podstaty zahrnul do soupisu majetku konkursní podstaty, ovšem sama o sobě nezakládá právo třetích osob (rozuměj osob, které nemají postavení oprávněných osob podle zákonů upravujících zmírnění některých majetkových křivd), které by vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, není správné a dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn po právu, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř).
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu