ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1402.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1402/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: O.M., zast. advokátem, proti žalovanému R. - S., a.s., zast. advokátem, o zaplacení 193 437,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 36/96, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2000, č.j. 1 Co 69/2000 – 173, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výše označeným usnesením Vrchní soud v Praze odmítl odvolání žalobce do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 1999 č.j. 13 Co 125/99-144.
Městský soud v Praze jako soud odvolací uložil žalobci výše uvedeným usnesením pořádkovou pokutu ve výši 20 000,- Kč, neboť učinil hrubě urážlivé podání vůči odvolacímu soudu. Soud žalobci uložil proto pokutu podle ust. §53 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. §211 o. s. ř. Proti tomuto usnesení se žalobce odvolal k Vrchnímu soudu, který jeho odvolání s poukazem na ustanovení §201 o. s. ř. a ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl s tím, že přípustnost odvolání je spojena výlučně s rozhodnutím soudu prvního stupně.
Proti usnesení Vrchního soudu podal žalobce dovolání, ve kterém navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a rovněž výše uvedené usnesení Městského soudu v Praze zrušil. Usnesením o uložení pořádkové pokuty rozhodoval Městský soud jako soud prvoinstanční a nikoli jako soud odvolací a žalobce tak byl nesprávně poučen o nemožnosti podat odvolání proti tomuto rozhodnutí. Rozhodnutí vychází z nesprávného posouzení, že usnesení Městského soudu v Praze je rozhodnutím odvolacího soudu. Takovýto závěr by znamenal, že rozhodnutí odvolacích soudů ve věcech pořádkových pokut jsou nepřezkoumatelná a jsou v rozporu se zásadou dvouinstančnosti soudního řízení. Nesprávným postupem Vrchního soudu byla dovolateli odňata možnost jednat před soudem podle ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř. a je přípustné podle ust. §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř.; není však důvodné.
Dovolatel spatřuje vadnost rozhodnutí v důvodu podle ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., tedy že mu jako účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. Tato zmatečnostní vada je zároveň dovolacím důvodem podle ust. §241 odst. 3 písm a) o. s. ř.
Jak Nejvyšší soud uvedl již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha svých rozhodnutích dalších, po změnách, jichž s účinností od 1. ledna 1996 doznalo ustanovení §237 písm. f/ o. s. ř. (tím, že za slovo „byla\" byla vložena slova „v průběhu řízení nesprávným\"), je za „postup soudu v průběhu řízení\" možno považovat jen činnosti, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. Je však pojmově vyloučeno, aby postupem, který je v souladu se zákonem byla účastníku odňata možnost jednat před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 1999, sp. zn. 31 Cdo 1205/99).
Dovolatel vytýká vadu ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. v tom, že mu byla uložena pořádková pokuta až v odvolacím řízení a ztratil tak právo na to, aby jeho záležitost byla projednána ve dvouinstančním řízení. Občanský soudní řád však umožňuje uložit pořádkové opatření i v průběhu řízení o odvolání. Z uvedeného tedy vyplývá, že postup odvolacího soudu byl v souladu se zákonem a nemohl proto způsobit existenci zmatečnostní vady ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. Pouze pro doplnění je třeba uvést, že by bylo v rozporu s účelem pořádkových opatření, když by o jejich uložení měl rozhodovat jiný soud než ten, u něhož došlo k jednání, jež zakládá možnost uložit pořádkové opatření.
Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla v průběhu řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně uložena účastníku řízení pořádková pokuta, je ve smyslu §236 odst. 1 o. s. ř. rozhodnutím odvolacího soudu a nikoli rozhodnutím soudu prvního stupně.
Neshledal-li dovolací soud, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, rozhodnutí odvolacího soudu tak netrpí vadou podle ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., a nezbylo proto než dojít k závěru, že rozhodnutí v napadeném a přezkoumaném rozsahu je správné a dovolání jako neodůvodněné zamítnout (ust. §243b odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §142 odst. 1 v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Žalobce jako dovolatel neměl v řízení úspěch, žalovanému podle spisu náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 4. dubna 2001
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová