ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1413.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1413/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci obchodní společnosti STK KONTROL spol. s r. o. , se sídlem v Rosicích u Brna, Brněnská 392, PSČ 665 01, identifikační číslo osoby 25301985, zastoupené JUDr. Jaroslavou Kalendovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Hybešova 42, PSČ 602 00, o zápis změn společnosti do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. C 23684, o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. srpna 2009, č. j. 5 Cmo 197/2009-167, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. března 2009, č. j. F 11554/2009, F 11557/2009, C 23684/6-104, kterým rejstříkový soud z obchodního rejstříku vymazal společníka společnosti STK KONTROL spol. s r. o. Ing. Z. Č. a údaj o exekuci vedené proti jmenovanému postižením jeho obchodního podílu ve společnosti a do obchodního rejstříku zapsal obchodní podíl jmenovaného jako uvolněný.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem (tj. ohlašujíc uplatnění dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Dovolatelka požaduje zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací námitky jsou polemikou s názorem odvolacího soudu, podle něhož k tomu, aby se obnovila účast povinného ve společnosti s ručením omezeným, jež zanikla podle ustanovení §148 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), nestačí pouhé zrušení exekučního příkazu soudním exekutorem – jak dovozuje dovolatelka - ale je nezbytné, aby exekuce byla pravomocně zastavena.
Již ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005 (uveřejněném pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přitom Nejvyšší soud pod bodem IV. - ve vztahu k zákonu č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“) ve znění účinném k 15. únoru 2006 - mimo jiné formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož k obnovení účasti společníka obchodní společnosti nebo člena družstva, jehož podíl, resp. členská práva a povinnosti, byly postiženy exekucí jako jiná majetková práva, nedochází zrušením exekučního příkazu, nýbrž zastavením exekuce.
V usnesení uveřejněném pod číslem 64/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pak Nejvyšší soud uzavřel, že není-li exekuce zastavena podle §52 odst. 1 exekučního řádu, a §268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř., účast povinného ve společnosti s ručením omezeným, jež zanikla podle §148 odst. 2 obch. zák., se neobnoví.
K tomuto závěru se pak přihlásil i v usnesení ze dne 20. srpna 2008, sp. zn. 29 Cdo 1867/2008, či v usnesení ze dne 14. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3646/2010, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu. V posledně uvedeném rozhodnutí zároveň dodal, že na výše uvedených závěrech ničeho nezměnila ani novelizace exekučního řádu provedená zákonem č. 347/2007 Sb., která (s účinností od 1. ledna 2008) výslovně umožňuje soudnímu exekutorovi exekuční příkaz zrušit (srov. §47 odst. 1 exekučního řádu). Rozhodnutí, kterým soudní exekutor vydaný exekuční příkaz zruší, nemůže být podkladem pro obnovení účasti povinného ve společnosti, neboť zákon s ním tento následek (nadále) nespojuje (srov. dikci ustanovení §148 odst. 4 obch. zák. „účast společníka se obnovuje ... v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením podílu společníka ve společnosti nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu je s uvedenými judikatorními závěry plně v souladu.
K další výhradě dovolatelky, podle níž v době, kdy ve věci rozhodoval odvolací soud, bylo již v právní moci usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29. června 2009, č. j. 101 Nc 5179/2008-17, kterým byla exekuce vedená proti společníkovi Ing. Z. Č. zastavena, Nejvyšší soud při posuzování důvodnosti dovolání vzhledem k ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé, přihlédnout nemohl.
To však dovolatelce nebrání, aby se s poukazem na uvedené usnesení domáhala novým návrhem zápisu Ing. Z. Č. jako společníka společnosti do obchodního rejstříku.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. srpna 2011
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu