ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1518.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 1518/2021-271
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce AT Computers a. s. , se sídlem v Ostravě, Těšínská 1970/56, PSČ 710 00, identifikační číslo osoby 61 67 25 99, zastoupeného JUDr. Janou Navrátilovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 120/2, PSČ 702 00 proti žalované A. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Smilova 356, PSČ 530 02, o zaplacení částky 13.481.097,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 127/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2019, č. j. 5 Cmo 318/2018-210, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. dubna 2018, č. j. 56 Cm 127/2017-127, uložil žalované (A. K.), aby zaplatila žalobci (AT Computers a. s.) směnečný peníz ve výši 13.481.097,- Kč s 6% úrokem od 16. května 2017 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 44.936,- Kč (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o nákladech řízení státu (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 13. března 2019, č. j. 5 Cmo 318/2018-210, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení čl. I. §30, §31, §32, §48 odst. 1, §75, §76 odst. 3 a §77 odst. 3 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), a odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně, dospěl k závěrům, podle nichž:
A) Směnka, jejíž zaplacení bylo předmětem řízení, je platnou směnkou vlastní, za jejíž zaplacení převzala žalovaná směnečné rukojemství. Pravost podpisu žalované na směnce byla jednoznačně prokázána znaleckým posudkem vypracovaným znalkyní Ing. Danielou Šilhovou; současně nebyly naplněny důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku (§127 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“). Jde-li o „srovnávací materiál“ pro účely znaleckého zkoumání, tento není sám o sobě důkazním prostředkem a standardně jej zajišťuje soud, případně účastníci řízení ve spolupráci se znalcem. Přitom žalovaná pravost svého podpisu na srovnávacích listinách nezpochybnila a netrvala ani na výslechu znalkyně. Námitka neplatnosti směnky pro vadu údaje platebního místa (v poměrech dané věci jde ̶ vzhledem k absenci údaje o platebním místu ̶ o vadu údaje místa vystavení) není opodstatněná, když nepřesnost spočívající v chybě v psaní („XY“ místo správného „XY“) „nemá za následek vznik pochybností a není důvodem neplatnosti směnky“ [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 Cdo 3817/2012 (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 64/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 64/2013“)].
B) Tvrzení žalované, podle něhož mezi ní a žalobcem neexistovala dohoda o vyplnění blankosměnky, žalovaná uplatnila v rozporu s ustanovením §205a o. s. ř. Navíc taková námitka by musela být spojena s tvrzením, že směnečná listina v době jejího podpisu žalovanou nebyla platnou směnkou a z takové listiny nemohla být zavázána, což se nestalo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §236 a násl. o. s. ř., a to k řešení právních otázek, týkajících se (ne)platnosti směnky (ve vazbě na neexistující místo platební a absenci směnečné dohody), oprávnění soudu opatřit si z vlastní iniciativy listiny pro vypracování znaleckého posudku, aniž by těmito listinami provedl důkaz a umožnil účastníkům řízení se k nim vyjádřit, jakož i posouzení obrany žalované v podobě neexistence dohody o vyplnění směnky, jakožto nepřípustného tvrzení podle ustanovení §205a o. s. ř.
Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch závěru ohledně neplatnosti směnky, nesprávnosti postupu soudu prvního stupně, jde-li o zajištění srovnávacího materiálu pro vypracování znaleckého posudku k určení pravosti jejího podpisu na směnce a včasnosti (a přípustnosti) námitky neexistence dohody o vyplnění blankosměnky.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. června 2019, č. j. KSPH 60 INS XY, zjistil úpadek žalované a povolil řešení jejího úpadku oddlužením; okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku bylo dovolání v této věci přerušeno. Usnesením ze dne 15. března 2021, č. j. KSPH 60 INS XY, Krajský soud v Praze (mimo jiné) vzal na vědomí splnění oddlužení žalované a osvobodil žalovanou od placení pohledávek podle ustanovení §414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Podáním datovaným 11. května 2021 žalovaná informovala Nejvyšší soud o ukončení insolvenčního řízení a požádala, aby Nejvyšší soud v dovolacím řízení pokračoval.
Dovolání žalované, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
1) Nezbytnou náležitostí vlastní směnky je údaj místa, kde má být placeno, když její výstavce se právě v platebním místě zavazuje směnku zaplatit a věřitel má právo jen v tomto platebním místě na dlužníkovi plnění podle směnky požadovat. Platební místo je tak místem, kde má být směnka při splatnosti k placení předložena a případně také pro neplacení protestována. Přitom údaje o místu, kde má být placeno, nesmí být rozporné, a nelze akceptovat ani uvedení místa placení způsobem alternativním. V takových případech by totiž nebylo možno jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností určit, kde (v jakém místě) má výstavce směnky vlastní povinnost plnit a majitel takové směnky právo plnění vyžadovat.
K naplnění požadavku určitosti platebního místa postačí, je-li platební místo na směnce vyznačeno alespoň s přesností obce nebo města, a to bez zřetele k tomu, zda případně existuje více takových míst shodného názvu. Případná odchylka od „úředně zavedeného“ označení platebního místa (obce), nemající za následek vznik (shora uvedených) pochybností, není důvodem neplatnosti směnky.
Srov. např. R 64/2013, včetně judikatury označené v jeho důvodech, jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2020, sp. zn. 29 Cdo 1178/2018, a ze dne 28. dubna 2021, sp. zn. 29 Cdo 3142/2020.
2) Tzv. zákonné platební místo podle ustanovení čl. I. §76 odst. 3 směnečného zákona se uplatní – jak plyne přímo z dikce tohoto ustanovení – jen tehdy, není-li na směnce ohledně platebního místa směnky výslovně nic (ať již přímo nebo prostřednictvím domicilu) uvedeno.
Srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2013, sp. zn. 29 Cdo 169/2013, ze dne 22. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 3942/2014 a sp. zn. 29 Cdo 1178/2018.
3) Při posuzování pravosti podpisu na soukromé listině je pouze na uvážení soudu, které listiny připustí coby srovnávací podklad určený pro znalce, jenž má za úkol na základě příslušných odborných metod posoudit pravost podpisu fyzické osoby na příslušné listině a o posouzení těchto skutečností podat znalecký posudek. Přistoupí-li soud k případné redukci takového srovnávacího podkladu, případně až po vypracování písemného znaleckého posudku požádá, aby znalec uvedený posudek doplnil, je jeho povinností tento svůj postup odpovídajícím způsobem odůvodnit v písemném vyhotovení posléze vydaného rozsudku. Sama okolnost, že po předložení příslušných listin, jež mají obsahovat pravý podpis osoby a mají tudíž tvořit pro znalce podklad pro následné znalecké zkoumání sporného podpisu na listině, protistrana zpochybní pravost podpisů předmětné osoby v listinách tvořících srovnávací podklad, ještě není důvodem, aby soud bez dalšího takové listiny vyloučil ze znalecké verifikace tím, že znalci dá pokyn, aby k těmto listinám nepřihlížel. Není to totiž soudní znalec, kdo rozsuzuje věc, nýbrž soud, jenž musí v každém procesním stadiu důsledně postupovat v souladu s procesními pravidly, a jehož povinností je rozhodnout na základě zjištěného skutkového stavu věci, který je výsledkem úsudku soudce o tom, které z rozhodných a sporných skutečností jsou pravdivé, tj. které z nich bude (na základě hodnocení důkazů ve smyslu §132 o. s. ř.) soudce považovat za prokázané zprávami získanými provedením jednotlivých důkazů.
Samotnými srovnávacími materiály (listinami s podpisy fyzické osoby) soud zpravidla neprovádí dokazování (výjimka může být dána např. tehdy, zpochybňuje-li žalovaný pravost svého podpisu na některé z listin, které mají sloužit znalci jako srovnávací materiál).
Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, sp. zn. 29 Cdo 5273/2017, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2020, pod číslem 82, včetně odkazu na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 5362/2014, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2021, sp. zn. 29 Cdo 62/2021.
4) Blankosměnka se stává skutečnou směnkou (za předpokladu, že listina po vyplnění bílých míst má kvalitu směnky) až vyplněním, a odtud teprve vznikají skutečná práva směnečná; děje se tak se zpětnými účinky (ex tunc). Vyplňovací právo (jehož podstata tkví v oprávnění doplnit do blankosměnky chybějící náležitosti a dovršit tak přeměnu pouhého zárodku směnky na směnku úplnou) vzniká dohodou (smlouvou), uzavřenou mezi osobou podepsanou na blankosměnce a osobou, které byla blankosměnka vydána (tj. majitelem směnky). Tímto ujednáním je vymezen obsah vyplňovacího práva (tj. určeno, kdy a jakým způsobem může jeho nositel chybějící údaje do blankosměnky doplnit). Dohoda nemusí mít písemnou formu (postačí, je-li uzavřena ústně, případně jen konkludentně) a její obsah může být zachycen i jen v jednostranném prohlášení, které pak slouží jako doklad o udělení vyplňovacího práva a jeho rozsahu.
Podepíše-li výstavce (vlastní) blankosměnku, popřípadě podepíše-li takovou blankosměnku (vedle výstavce) směnečný rukojmí (a blankosměnka je předána remitentovi), zásadně mají oba směneční dlužníci uzavřenu s remitentem smlouvu o podmínkách a způsobu vyplnění blankosměnky. V případě, že blankosměnka byla vystavena jako prostředek zajištění jiné (kauzální) pohledávky, musí být již k datu jejího vystavení výstavci (i rukojmímu) zcela jasné (a to právě ve vazbě na charakter a výši zajištěné pohledávky) podmínky pro vyplnění údajů výše směnečné sumy a data splatnosti.
K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007, uveřejněný pod číslem 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013, uveřejněný pod číslem 103/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jejichž závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 29. července 2020, sp. zn. 29 Cdo 1143/2019, a v usnesení ze dne 31. května 2021, sp. zn. 29 Cdo 1706/2019.
Přitom v poměrech dané věci nemá ani Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že:
a) Chyba v označení místa vystavení směnky (XY místo „správného“ XY) nezakládá (v kontextu s dalším obsahem směnky) pochybnosti o platebním místě.
b) Žalovaná (jako směnečná rukojmí) uzavřela s remitentem (byť jen konkludentně) dohodu o vyplnění blankosměnky stejného obsahu jako výstavce směnky.
c) Soud prvního stupně nebyl při zajištění srovnávacího materiálu pro potřeby vypracování znaleckého posudku ohledně (ne)pravosti podpisu žalované na směnce omezen návrhy účastníků.
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud dodává, že rozhodnutí o dovolání nemá vliv na osvobození od placení pohledávek věřitelů přiznané žalované usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 60 INS XY.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobci v dovolacím řízení podle obsahu spisu náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 9. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu