ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1532.99.1
sp. zn. 29 Cdo 1532/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce J. S., zast. advokátkou, proti žalovanému Č. c., a. s., nyní L. C., a. s., o vydání věci, k dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 1999, čj. 4 Cmo 266/97 - 216, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 1999, čj. 4 Cmo 266/97 - 216 změnil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 1997, čj. 33 Cm 40/96 - 160 tak, že žalobu o vydání věci, tj. připojovacího potrubí, vzdušného a horkovzdušného výměníku a vzduchového filtru, včetně propojovacího potrubí, včetně kompresorů H., rozvodů tlakového vzduchu, sušičů, tlakových nádob mezi chladičem slinku a komínem, které se nacházejí na stavebních parcelách žalovaného, tj. 109/1,436 a 437 v kat. území a obci S., zamítl. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že vycházel ze zjištění učiněných soudem prvního stupně a dále provedl důkaz smlouvou o dílo uzavřenou dne 19. 9. 1994 mezi žalobcem a francouzskou společností A. se sídlem v N. Předmětem uvedené smlouvy bylo dílo spočívající v dodávce a montáži chladícího a filtračního zařízení v podniku C. Č., a. s. a jednalo se o demontáž a zpětnou montáž starého zařízení, tak i o výrobu a montáž zařízení nového. Ve smlouvě (čl. 9 přílohy č. 1) se smluvní strany dohodly, že vlastnické právo k dodanému zboží přechází ze zhotovitele na objednatele až v okamžiku úplného zaplacení ceny za dodané zboží objednatelem.
Dále byla mezi žalovaným a společností A. , se sídlem v N. ve F. uzavřena smlouva o dílo, jejíž předmět plnění byl vymezen jako provedení studií, realizace dodávek, instalace a uvedení do provozu zařízení potřebného pro renovaci strojního zařízení sloužícího pro odlučování prachu v chladiči Č. c. a dále byl dohodnut termín realizace a cena. Ve smlouvě byla obsažena doložka o dodržování zákonů a předpisů platných v České republice a ohledně vlastnického práva smlouva o dílo neobsahovala zvláštní ujednání.
Na základě uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce jako zhotovitel uzavřel smlouvu o dílo s objednatelem - francouzskou společností A. , tedy subjektem odlišným od žalovaného, přičemž lze přisvědčit závěru, že vlastnický režim byl v této smlouvě upraven jinak než zákonem stanoveným způsobem, avšak zároveň v souladu s možností vyplývající z dispozitivního ustanovení zákona - §542 odst. 1 obch. zákoníku. Obsah tohoto závazkového vztahu byl však závazný pouze mezi žalobcem a jeho smluvním partnerem. Pokud tento smluvní partner neplnil své závazky vyplývající mu ze smlouvy, je nutné domáhat se jejich splnění na něm. V takovém případě je zcela irelevantní, jaký vztah byl mezi žalovaným a smluvním partnerem žalobce, a pokud se jedná o vztah závazkový, zda žalovaný splnil, či plní své závazky vůči svému smluvnímu partnerovi. Žalovaný jako objednatel uzavřel smlouvu o dílo se stejnou francouzskou společností (ta zde však byla v postavení zhotovitele), přičemž tato smlouva žádnou dohodu o jiném vlastnickém režimu neobsahovala a z tohoto důvodu je nutné mít za to, že dle §542 odst. 1, příp. odst. 3 obch. zákoníku je vlastníkem zhotovované, příp. rekonstruované či modernizované věci, stále žalovaný. V souladu s §126 odst. 1 obč. z. a contrario pak se nevlastník nemůže domáhat vydání věci od vlastníka. Rovněž tak nelze použít postup dle §544 odst. 1 ani dle §545 obch. zákoníku, a to pro neexistenci vzájemného závazkového vztahu mezi účastníky řízení. V tomto směru soud prvního stupně vyslovil nesprávný závěr, že "odpůrce se nestal vlastníkem díla, přestože se nachází v jeho areálu" a že "vlastníkem díla je navrhovatel a odpůrce jej užívá bez právního důvodu".
Dovoláním ze dne 31. 5. 1999 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. 1 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, (dále jen "o. s. ř."), a bylo podáno z důvodu dle ust. §241 odst. 2 písm. c) o. s. ř." (správně odst. 3).
V obsáhlém odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že odvolací soud pochybil tím, že neprovedl navržené důkazy a provedl pouze jediný důkaz smlouvou o dílo uzavřenou mezi žalovaným a společností A. Nepřihlédl k požadavku žalobce, aby byl ohledně povahy stavby vypracován znalecký posudek, který by určil, zda jde o nové dílo či rekonstrukci. Podle žalobce se jednalo o nové dílo, nikoli o rekonstrukci zařízení.
Dále dovolatel uvedl, že v otázce vlastnického práva si odvolací soud protiřečí a dále nepřihlédl k tomu, že v prosinci 1995 byl zrušen smluvní vztah se společností A. z důvodu nedodržení smluvních podmínek a tím dle názoru žalobce přešla povinnost uhradit dílo na žalovaného z titulu užívání díla.
Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že neprováděl důkazy týkající se kolaudace, neboť kolaudace byla provedena v rozporu se zák. č. 50/1976 Sb., ve znění novel, zejména nebyl žalobce pozván ke kolaudačnímu jednání, chyběly příslušné doklady (certifikáty na výrobky, revizní zprávy tlakových zkoušek atd.) a dále byl předložen "zfalsifikovaný" předávací protokol od neexistující společnosti, neboť v době předání díla dne 15. 8. 1995 fakticky ani právně společnost A. neexistovala, jak to vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku soudu v C. a touto skutečností se odvolací soud též nezabýval.
Žalobce v dovolání dále uvedl, že dovolací soud se nevypořádal se skutečností, že žalovanému byl znám obsah smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a společností A. a tato společnost umožnila žalovanému zahájit zkušební provoz na díle bez jeho řádného předání.
Dále žalobce upozornil na to, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s rozhodnutím Finančního úřadu v L., který na žalobci vymáhá odvod DPH proto, že žalobce dílo vystavěl, a to na rozdíl od názoru odvolacího soudu.
V závěru dovolání žalobce znovu zopakoval, že v době předání díla společnost A. právně a fakticky neexistovala, tento úkon je neplatný a odvolací soud se touto otázkou nezabýval. Tím nemohlo dojít k přechodu vlastnického práva na žalovaného. K přechodu vlastnického práva nemohlo dojít i proto, že byla smluvně dohodnuta výhrada vlastnického práva a žalobce francouzskému partnerovi vypověděl z důvodu neuhrazení částky za dílo smluvní vztah, a to dne 12. 12. 1995 a z "titulu práva užívání k tomuto dílu vstoupil do vztahu s žalobcem právě žalovaný".
Žalobce proto s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby dovolací soud podle §243b o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný, jak vyplývá ze spisového materiálu, se k dovolání žalobce nevyjádřil.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobce ze dne 31. 5. 1999 podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
V dovolání uplatněným dovolacím důvodem je to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.]. V podstatě žalobce odvolacímu soudu vytýkal, že ke stanovení charakteru stavby byl vypracován znalecký posudek, tj. zda jde o stavbu novou či rekonstrukci stavby, dále že neprováděl důkazy týkající se kolaudace předmětného díla, neboť podle dovolatele nebyl porušen stavební zákon a že v době předání díla společnosti A. tato společnost právně a fakticky neexistovala. Kromě toho dovolatel odvolacímu soudu vytýkal, že nesprávně aplikoval §542 odst. 1 a 3 obchodního zákoníku, neboť mezi stranami byla sjednána tzv. výhrada vlastnického práva.
Dovolací soud ze spisového materiálu zjistil, že odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a sám provedl důkaz smlouvou o dílo ze dne 18. 4. 1994 uzavřenou mezi žalovaným jako objednatelem a společností A. , N. jako zhotovitelem. Předmětem této smlouvy bylo provedení studií, realizace dodávek, instalace a uvedení do provozu zařízení potřebního pro renovaci strojního zařízení sloužícího pro odlučování prachu v chladiči Č. c. a podrobná specifikace předmětu plnění byla obsažena v příloze č. 1 uvedené smlouvy. Jednalo se mj. o demontáž a zpětnou montáž starého zařízení a z části o výrobu a montáž zařízení nového.
Dále ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobce jako zhotovitel uzavřel se společností A. , N. jako objednatelem dne 19. 9. 1994 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž chladícího a filtračního zařízení v podniku Č. c., a. s., přičemž podrobná specifikace díla byla uvedena v příloze č. 1 ke smlouvě. V příloze č. 1 k uvedené smlouvě bylo v bodě 9 dohodnuto, že "vlastnické právo k dodanému zboží přechází ze zhotovitele na objednatele až v okamžiku úplného zaplacení ceny za dodané zboží objednatelem". Z čl. 4 smlouvy o dílo dále vyplývá, že místem provedení montáže je "CC Č. v České republice". Podle čl. 10 přílohy č. 1 ke smlouvě o dílo bylo sjednáno, že tento vztah se řídí českým právem.
Dovolací soud dále ze spisu zjistil, že Městský úřad v L., odbor výstavby vydal dne 7. 11. 1994, čj. výst. 2169-1052/94 stavební povolení pro stavbu Rekonstrukce stávajícího technologického zařízení v Č. c., I. etapa. Ve stavebním povolení byla stavba podrobněji popsána jako rekonstrukce části linky na výrobu cementu, s rozčleněním do jednotlivých stavebních objektů. Poté bylo tímtéž úřadem vydáno dne 16. 10. 1995, čj. výst. 1976-710/95 kolaudační rozhodnutí a bylo u výše uvedené stavby uděleno povolení k trvalému provozu - užívání.
Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že se žalobce domáhá vydání díla, které se nachází v areálu žalovaného, a to na jeho stavebních parcelách č. 109,1,436 a 437, kat. území a obec S .
Podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. lze dovolání podat, vychází-li rozhodnutí odvolacího soudu ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. O tuto vadu řízení se jedná zejména tehdy vzal-li soud v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly nebo pokud některé prokázané skutečnosti nevzal v úvahu.
V posuzovaném případě je z výše uvedeného skutkového stavu zřejmé, že odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která se opírají o provedené dokazování. Takto zjištěný skutkový stav je dostatečný pro posouzení věci a v souladu s ust. §120 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud odmítl provést další důkazy navržené žalobcem, neboť pro projednávanou věc nejsou rozhodné (např. nezaplacení díla žalobci od společnosti A. N., popř. stanovení charakteru stavby znaleckým posudkem apod.).
Pokud jde o charakter stavby je nutné uvést, že příslušný stavební úřad vydal stavební povolení a na to kolaudační rozhodnutí, v nichž uváděl charakter stavby jako rekonstrukci z čehož je s ohledem na ust. §135 odst. 2, 2. věta o. s. ř. nutné vycházet.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že důvod dovolání dle ust. §241 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tvrzený žalobcem není dán.
Pokud jde o právní posouzení zjištěného skutkového stavu, zejména dovolatelem vytýkanou nesprávnou aplikaci ust. §542 odst. 1 a 3 obch. zákoníku odvolacím soudem, není názor dovolatele správný.
Podle §542 odst. 1 obch. zákoníku jestliže zhotovitel zhotovuje věc u objednatele, na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil, objednatel nese nebezpečí škody na zhotovované věci a je jejím vlastníkem, jestliže smlouva nestanoví něco jiného. Na zhotovitele dále nepřechází nebezpečí škody na věci, jež je předmětem údržby, opravy nebo úpravy, ani vlastnické právo k ní (§542 odst. 3 obch. zákoníku).
V posuzovaném případě z provedeného dokazování vyplývá, že rekonstrukci (renovaci) strojního zařízení pro odlučování prachu v chladiči prováděla pro žalovaného společnost A. se sídlem v N. v podniku žalovaného. Žalobce byl subdodavatelem této společnosti a nebyl tedy ve smluvním vztahu se žalovaným.
Ve smlouvě uzavřené mezi žalovaným jako objednatelem a společností A. se sídlem v N. jako zhotovitelem nebylo o vlastnickém právu ke zhotovované věci nic sjednáno, přitom se tento vztah měl řídit českým právem. V této smlouvě též nebyla vyloučena možnost, aby zhotovitel pověřil provedením díla, popř. jeho části jinou osobu a toto možnost nebyla vyloučena ani povahou díla (§538 obch. zákoníku). Pokud společnost A. , N. použila k provedení části díla žalobce jako subdodavatele, nemá tato skutečnost vliv na vzájemné vztahy mezi žalovaným a společností A. , N., neboť při provádění díla pomocí jiné osoby má zhotovitel odpovědnost, jako by dílo prováděl sám (§538, 2. věta obch. zákoníku).
Z uvedeného pak vyplývá, že vlastníkem zhotovované věci je objednatel, je-li dílo zhotovováno u něho, na jeho pozemku a není rozhodné, zda zhotovitel k provedení díla, popř. jeho části použil jinou osobu a zda v tomto vztahu došlo či nikoliv, k nabytí vlastnického práva zhotovitelem.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud věc správně právně posoudil když dovodil, že žalobce není vlastníkem díla, jehož vydání se domáhá.
Nejvyšší soud proto podle §538, §542 odst. 1 obch. zákoníku, §238 odst. 1 písm. a), §241 odst. 3 písm. c) a d), §243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání zamítl, neboť rozsudek odvolacího soudu je správný.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch ve věci tak, že žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť neměl úspěch ve věci a taktéž žalovanému náhrada těchto nákladů nepřísluší, neboť mu podle spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. března 2001
JUDr.Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová