ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.1599.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 1599/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně F. T. B.V., , reg. č. , zastoupené JUDr. P. V., advokátem, se sídlem v , proti žalovaným 1) Č. P. s. r. o., se sídlem v , a 2) J. K., narozené, bytem v , zastoupené JUDr. V. F., advokátem se sídlem v , o zaplacení částky 2,000.000,- Kč ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 52/2004, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2006, č. j. 5 Cmo 326/2005 - 69, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. února 2006, č. j. 5 Cmo 326/2005-69, potvrdil rozsudek ze dne 3. května 2005, č. j. 53 Cm 52/2004 – 29, kterým Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 11. května 2004, č. j. 53 Sm 30/2004-8, jímž uložil druhé žalované zaplatit žalobkyni částku 2,000.000,- Kč s příslušenstvím a odměnou a dále povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí především uvedl, že vyšel z dokazování provedeného soudem prvního stupně a zjištění, které na jeho základě tento soud učinil. Na směnce, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá (dále jen „směnka“), jsou vyznačeny dva podpisy druhé žalované. Jednak směnku podepsala za výstavce, tedy za první žalovanou, jednak jako aval. Námitka druhé žalované, že neznala dosah právního úkonu podpisu na směnce dle odvolacího soudu neobstojí. Naopak žalovaná jako jednatelka společnosti výstavkyně musela znát způsob, jakým společnost navenek jedná a musela si být vědoma důsledků svého podpisu. To platí zejména pro její podpis za výstavkyni. Odvolací soud dále uvedl, že pokud jde o její podpis směnky v pozici avalisty, i kdyby neznala přesně obsah směnečných závazků, musela vědět, že svůj podpis s označením své identifikace jako fyzické osoby na rozdíl od podpisu za společnost připojuje k určité vyznačené doložce na směnečné listině a že ji takový podpis nějak zavazovat bude. To, že jde o směnku, se přitom podává ze samotného textu listiny. Navíc v daném případě byla směnka několikrát indosována a uvedená námitka by jí tak stejně nemohla s ohledem na ustanovení §17 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového příslušet.
Odvolací soud dále uvedl, že k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 1. prosince 2005, sp. zn. 55 C 378/2004 (kterým tento soud určil, že druhá žalovaná není na směnce avalistou), na který druhá žalovaná poukázala při jednání před odvolacím soudem, nelze v žádném případě přihlížet. Výrok určovacího pravomocného rozsudku není závazný ve vztahu k třetím osobám, ale pouze mezi účastníky. Pokud by tomu tak nebylo, bylo by možno věřitele zcela obejít a dlužníka zprostit jeho povinnosti ve vztahu k věřiteli za situace, kterou by věřitel neměl možnost nijak ovlivnit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání.
Dovolatelka především napadá postup odvolacího soudu, který odmítl její obranu, když nepřihlédl k existenci pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. prosince 2005, sp. zn. 55 C 378/2004, kterým tento soud určil, že dovolatelka není avalem ve vztahu k předmětné směnce.
Dovolatelka dále namítá, že pokud podepisovala jako fyzická osoba směnku ve výši 66,575.972,- Kč za dluh společnosti s ručením omezeným, tak tento její právní závazek měl být podle §145 občanského zákoníku schválen jejím manželem, neboť takovýto ekonomický úkon naprosto vybočoval z běžného ekonomického rámce fungování jejich rodiny. Zastává právní názor, že kdyby byl dodržen zákon, směnku by nepodepsala.
Dovolatelka požaduje, aby dovolací soud rozhodl, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 1. prosince 2005, sp. zn. 55 C 378/2004 je pro řízení u Vrchního soudu v Praze vedené pod sp. zn. 5 Cmo 326/2005 právně relevantní a tento soud má v souladu s tímto právním názorem rozhodnout ve prospěch druhé žalované.
Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda byl pro odvolací soud závazný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 1. prosince 2005, sp. zn. 55 C 378/2004, kterým tento soud určil, že žalovaná není avalem ze směnky.
V řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 378/2004, se (dle tvrzení dovolatelky bývalý) manžel dovolatelky domáhal určení, že dovolatelka není avalem ze směnky.
Z ustanovení §135 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném v době rozhodování odvolacího soudu, vyplývá, že soud může posoudit otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu (tedy i otázky, o nichž rozhodoval v jiném řízení soud) sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Podle ustanovení §159a odst. 1 o. s. ř. pak platí, že nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Protože pro rozhodnutí o určení, je-li dovolatelka avalem ze směnky, zákon jinak nestanoví, je toto rozhodnutí závazné (jen) pro účastníky řízení ve kterém bylo vydáno, a soud by z něj byl povinen vycházet v jiném řízení mezi týmiž účastníky (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69/2000). V řízení mezi jinými účastníky však takový rozsudek pro soud (ani pro účastníky řízení, kteří nebyli účastníky řízení, ve kterém byl vydán), závazný není.
Uzavřel-li tedy odvolací soud, že ve vztahu k ní není tento rozsudek závazný, je jeho názor správný.
K námitce dovolatelky, že není avalem ze směnky proto, že její manžel s převzetím toho závazku nesouhlasil, nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť ji neuplatnila v odvolacím řízení a odvolací soud na řešení této otázky své rozhodnutí nezaložil.
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatelka neměla ve věci úspěch a žalobkyni náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. října 2008
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu