ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.1603.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 1603/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele P. B. , zastoupeného JUDr. Pavlem Strnadem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, náměstí Práce 2512, PSČ 760 01, za účasti Bytového družstva Tyršova 8-16, Vyškov , se sídlem ve Vyškově, Tyršova 668/12, PSČ 682 01, identifikační číslo osoby 28261135, o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatele z družstva za neplatné, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 373/2012, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. ledna 2016, č. j. 5 Cmo 219/2015-201, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. ledna 2016, č. j. 5 Cmo 219/2015-201, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. května 2015, č. j. 35 Cm 373/2012-174, prohlásil rozhodnutí členské schůze Bytového družstva Tyršova 8-16, Vyškov (dále jen „družstvo“), konané dne 22. května 2012, o vyloučení navrhovatele z družstva, za neplatné (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Navrhovatel (jako nabyvatel) uzavřel s manžely R. a D. K. (jako převádějícími) dne 18. února 2011 smlouvu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu.
2) V dohodě o vypořádání závazku ze dne 18. února 2011 se navrhovatel zavázal uhradit družstvu za převádějící dlužné nájemné a nedoplatky za služby spojené s užíváním družstevního bytu vzniklé k datu převodu.
3) Navrhovatel (jako nájemce) uzavřel s družstvem (jako pronajímatelem) 18. února 2011 smlouvu o nájmu bytu č. 667/10, o velikosti 2+1, nacházejících se v pátém podlaží domu v ulici T. ve V. (dále jen „byt“), ve které prohlásil, že byt ani jeho část nepronajme jiné osobě (fyzické či právnické) bez písemného souhlasu statutárního orgánu družstva (čl. VI. předmětné smlouvy).
4) Navrhovatel dne 4. srpna 2011 uhradil družstvu jistinu převzatého dluhu podle vyúčtování družstva ze dne 31. července 2011; příslušenství tvořené poplatkem z prodlení uhradit odmítl.
5) Dne 23. března 2012 uzavřel navrhovatel „nájemní smlouvu“ s L. D., jejímž předmětem byla „členská práva a povinnosti člena družstva“ k bytu, aniž by si vyžádal souhlas statutárního orgánu družstva.
6) Na členské schůzi konané dne 22. května 2012 byl navrhovatel (bez předchozí výstrahy) vyloučen z družstva podle článku 12 odst. 4 písm. c) a e) stanov družstva, a to pro nezaplacení příslušenství převzatého dluhu a pro přenechání bytu do podnájmu bez souhlasu družstva.
7) K odvolání navrhovatele členská schůze družstva dne 1. října 2012 jeho vyloučení potvrdila.
Soud prvního stupně – dovodiv nejprve, že návrh byl podán včas, tj. před uplynutím tříměsíční prekluzivní lhůty stanovené v §231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“) – dospěl k závěru, že navrhovatel jako člen družstva porušil povinnosti stanovené mu zákonem a stanovami, avšak porušení těchto povinností buďto nemohlo být dle stanov družstva sankcionováno vyloučením, anebo nebyl ze strany družstva naplněn zákonem a stanovami předvídaný postup pro uložení této sankce.
Jednání navrhovatele spočívající v neuhrazení poplatku z prodlení podle soudu nenaplňovalo tzv. jiný důležitý důvod uvedený ve stanovách, pro nějž může být člen družstva vyloučen [konkrétně článek 12 odst. 4 písm. e) stanov]. Přestože navrhovatel neuhrazením poplatku z prodlení porušil povinnost, jež mu převzetím dluhu vznikla, úhrada poplatku z prodlení není rovna „úhradě členského vkladu, úhradě další majetkové účasti, nebo úhradě za užívání družstevního bytu a za služby s tím spojené nebo jiné platbě určené členskou schůzí nebo vyplývající přímo ze stanov“ a stanovy s jeho nezaplacením tak sankci vyloučení nespojují.
Ohledně přenechání bytu do podnájmu třetí osobě bez souhlasu družstva soud – odkazuje na §719 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“) – konstatoval, že navrhovatel svým jednáním porušil povinnosti stanovené mu zákonem, jakož i nájemní smlouvou ze dne 18. února 2011, stanovy družstva však takové porušení jako tzv. jiný důležitý důvod pro vyloučení člena výslovně neuvádějí. Pro vyloučení z družstva z důvodu porušení členských povinností pak nebyla naplněna zákonem a stanovami předvídaná podmínka opětovného porušování povinností přes výstrahu.
Soud prvního stupně přitom měl za to, že „přenechání bytu do podnájmu třetím osobám (byť bez souhlasu družstva) nelze ani pojmově ztotožnit se zneužitím majetku družstva pro vlastní soukromou potřebu člena družstva nebo s použitím majetku družstva pro podnikání člena ve smyslu článku 12 odst. 4 písm. c) stanov“.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání družstva změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatele z družstva za neplatné zamítl (výrok první) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý).
Odvolací soud, vycházeje z §231 odst. 4 obch. zák., uzavřel, že pro vyloučení navrhovatele z družstva pro neuhrazení poplatku z prodlení nebyly splněny zákonem a stanovami vyžadované předpoklady, neboť placení nájemného a služeb spojených s užíváním bytu patří mezi základní povinnosti člena družstva a pro nezaplacení poplatku z prodlení by navrhovatel mohl být vyloučen pouze tehdy, pokud by tuto povinnost porušil opětovně a přes výstrahu, která by jej na možnost vyloučení z tohoto důvodu předem upozornila.
Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud dospěl k závěru, že navrhovatel tím, že přenechal byt do užívání třetí osobě bez souhlasu družstva, naplnil jiný důležitý důvod pro vyloučení uvedený ve stanovách družstva [konkrétně článek 12 odst. 4 písm. c)], jelikož „navrhovatel tímto svým jednáním jednoznačně zneužil majetku družstva (předmětný byt) pro svou soukromou potřebu“, a mohl tedy být vyloučen z družstva i bez předchozí výstrahy.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, opíraje jeho přípustnost o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatel – posuzováno podle obsahu dovolání – má za to, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§237 o. s. ř.), a sice zda jednání člena družstva, který přenechal družstevní byt do podnájmu bez souhlasu družstva, lze ve stanovách družstva kvalifikovat jako jiný důležitý důvod pro vyloučení člena z družstva.
Dovolatel oponuje názoru odvolacího soudu, podle něhož je přenechání bytu do podnájmu třetí osobě bez souhlasu družstva „zneužitím majetku družstva pro soukromou potřebu“. Nevyžádání si souhlasu družstva s podnájmem dle dovolatele nelze vykládat jako „skutečné zneužití majetku družstva“, jež dle stanov zakládá možnost vyloučení.
Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 2949/2007, (které je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu, přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách tohoto soudu) dovolatel namítá, že možnosti jeho vyloučení družstvo využilo „zneužívajícím způsobem“ v rozporu „s účelem ustanovení §56a odst. 2 obch. zák.“, neboť v projednávané věci míra závažnosti porušení jeho povinností neodůvodňovala „nejcitlivější“ sankci v podobě vyloučení z družstva.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení (dovoláním otevřené) otázky hmotného práva – zda jednání člena družstva (nájemce družstevního bytu), jenž přenechal družstevní byt do podnájmu třetí osobě bez souhlasu družstva, lze ve stanovách družstva kvalifikovat jako jiný důležitý důvod pro vyloučení člena z družstva – která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla.
Dovolání je i důvodné.
Podle §231 odst. 4 obch. zák. může být člen vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo mohl dovědět o rozhodnutí o vyloučení, zaniká.
Z §719 odst. 1 obč. zák. se podává, že pronajatý byt nebo jeho část lze jinému přenechat do podnájmu na dobu určenou ve smlouvě o podnájmu nebo bez určení doby jen s písemným souhlasem pronajímatele. Není-li splněna tato podmínka, je smlouva neplatná. Porušení této povinnosti se považuje za porušení povinnosti nájemce podle §711 odst. 2 písm. b). Smlouva o podnájmu musí mít písemnou formu. Nebylo-li dohodnuto jinak, platí, že podnájem lze vypovědět bez uvedení důvodů ve lhůtě podle §710 odst. 2.
V §231 odst. 4 obch. zák. jsou vymezeny tři okruhy důvodů, pro které může být člen z družstva vyloučen. K zániku členství v družstvu vyloučením může dojít z důvodu porušování členských povinností, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách, případně i tehdy, byl-li člen (fyzická osoba) pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný proti družstvu nebo členu družstva.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěrech, podle kterých:
1) Je-li důvodem vyloučení porušování členských povinností, je nezbytné, aby povinnosti byly členem porušovány opětovně, a to i přes (předchozí) výstrahu. K vyloučení může dojít pouze pro porušení těch povinností, které byly výstrahou řádně vytčeny (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4170/2008, ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 4002/2009, uveřejněné pod číslem 91/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4498/2010.
2) Přistoupí-li družstvo k vyloučení člena z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách, výstraha rozhodnutí o vyloučení předcházet nemusí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. října 1998, sp. zn. 1 Odon 103/97, nebo usnesení ze dne 14. ledna 2003, sp. zn. 32 Odo 666/2002).
3) Jinými důležitými důvody, odůvodňujícími vyloučení člena z družstva, nemůže být porušování členských povinností, nýbrž jiné důvody, které jsou z pohledu družstva (objektivně) důležité (zejména s ohledem na jeho činnost, vnitřní fungování); tyto důvody musí být konkrétně specifikovány ve stanovách (rozsudek sp. zn. 1 Odon 103/97 a usnesení sp. zn. 32 Odo 666/2002).
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněném pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 7/2015“), pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož právy a povinnostmi spojenými s členstvím v bytovém družstvu, označovanými též jako členský podíl, jsou jednak individuální práva a povinnosti určené stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu (včetně práva nájmu bytu), jednak práva, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru.
Individuální práva a povinnosti člena družstva vztahující se ke konkrétnímu bytu jsou přitom souhrnem subjektivních práv a povinností člena družstva, která vyplývají nejen ze stanov, ale v případě tzv. bydlícího člena především též z nájemní smlouvy uzavřené mezi členem družstva a družstvem, neboť zejména v ní jsou daná práva a povinnosti individualizována jak co do svého obsahu, tak předmětu, k němuž se vztahují (bytu, k němuž se připínají) [srov. R 7/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 31 Cdo 2827/2012, uveřejněný pod číslem 109/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Jednoduše řečeno, práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem patří (bez ohledu na to, jak jejich charakter pojímají stanovy družstva) mezi členská práva a povinnosti člena bytového družstva.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že porušil-li dovolatel svou povinnost člena – nájemce družstevního bytu – vyžádat si souhlas družstva s přenecháním bytu do podnájmu jinému, porušil tím členskou povinnost (plynoucí z §719 odst. 1 obč. zák., resp. z nájemní smlouvy) a mohl být z družstva (platně) vyloučen jedině v případě, že by povinnost vyžádat si souhlas družstva porušil opětovně a až poté, kdy mu byla udělena výstraha.
Dovodil-li odvolací soud (vycházeje z toho, že dovolatel byl vyloučen z jiného důležitého důvodu uvedeného ve stanovách), že vyloučení dovolatele nemusela předcházet výstraha, je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatele, napadené usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu