ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1712.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1712/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadkyně SK Viktorie Praha 8, se sídlem v Praze 8, Hovorčovická 1281, identifikační číslo 00405981, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 91 K 92/2000, o dovolání JUDr. Z. M ., advokáta, se sídlem v Praze 9, Na Krocínce 54, PSČ 190 00, jako správce konkursní podstaty úpadkyně, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2008, č. j. 2 Ko 8/2008-394, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 91 K 92/2000-384, schválil Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů JUDr. Z. M., správce konkursní podstaty úpadkyně SK Viktorie Praha 8 ze dne 3. září 2006 (dále též jen „konečná zpráva“), tak, že:
1/ příjmy z podstaty činí 10,991.428,- Kč,
2/ výdaje z podstaty činí 10,016.544,- Kč, z toho:
- odměna správce 1,346.912, Kč a
- výdaje správce 46.609,- Kč,
3/ zůstatek k rozdělení činí 974.884,- Kč.
Konkursní soud poukázal na to, že proti (přepracované) konečné zprávě nebyly podány žádné námitky. Proto ji po přezkoumání postupem dle §29 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), schválil podle §29 odst. 3 ZKV. Výši odměny správce konkursní podstaty odůvodnil poukazem na ustanovení §7 odst. 2 a 3 a §8a vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání (dále též jen „vyhláška“).
K odvolání konkursní věřitelky Sport-Technik Bohemia s. r. o. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení konkursního soudu tak, že správci konkursní podstaty úpadkyně JUDr. Z. M. se přiznává odměna 523.925,- Kč, náklady konkursu činí celkem 8,639.616,- Kč, z toho hotové výdaje správce 46.609,- Kč a zůstatek k rozvrhu činí 2,351.812,- Kč.
Odvolací soud poukázal na to, že odměna správci konkursní podstaty náleží podle vyhlášky č. 476/1991 Sb. ve znění pozdějších změn, včetně vyhlášky č. 278/2006 Sb. Dále uvedl - odkazuje na dikci §7 a §8a vyhlášky - že platná právní úprava vylučuje, aby soud určil konkursní odměnu současně podle obou těchto ustanovení.
K výkladu pojmu zpeněžení v ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky odvolací soud dodal, že podle soudní judikatury (představované především rozhodnutími odvolacího soudu) lze při určení první složky odměny při provozování podniku úpadce zohlednit vyprodukované příjmy pouze v rozsahu, v jakém znamenaly majetkový přínos pro podstatu. Do základu této složky tak lze zahrnout jen příjmy, které převýšily náklady vynaložené na jejich dosažení, tj zisk.
Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že odměna správce konkursní podstaty podle §7 odst. 2 vyhlášky činí (jen) 537.500,- Kč, neboť do základu pro výpočet této složky odměny lze zahrnout pouze výtěžek zpeněžení majetku z podstaty ve výši 3,581.999,- Kč a přírůstek na bankovním úroku ve výši 1.342,- Kč. (celkem 3,583.341,- Kč). Odměna podle ustanovení §7 odst. 4 vyhlášky činí 14.000,- Kč, takže konkursní odměna vypočtená podle ustanovení §7 vyhlášky činí celkem 551.500,- Kč.
S poukazem na to, že správce konkursní podstaty byl po delší dobu v prodlení s předložením konečné zprávy a vyúčtování (když dle obsahu spisu byla lhůta pro jejich předložení prodloužena soudem jen do 30. září 2005), odvolací soud dovodil potřebu snížení odměny (podle ustanovení §8 odst. 3 ZKV) o 5 % na konečných 523.925,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal správce konkursní podstaty dovolání, vytýkaje mu nesprávné právní posouzení věci (a uplatňuje tak dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel kritizuje napadené rozhodnutí za nesprávný výklad ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky co do pojmu „zpeněžení“. S odvoláním na dikci označeného ustanovení dovolatel uvádí, že záměr zákonodárce je zcela jasný a srozumitelný potud, že sleduje, aby odměna správce byla vypočítána z částky dosažené zpeněžením, kterým se rozumí souhrn veškerých příjmů konkursní podstaty „bez jakýchkoliv odpočtů nákladů konkursu“. Dovolatel míní, že kdyby zákonodárce zamýšlel stanovit výši odměny správce konkursní podstaty z veškerých příjmů po odečtení nákladů konkursu, jistě by tento svůj záměr promítl v textu vyhlášky.
Podle dovolatele obecně platí, že za částku, které bylo dosaženo při zpeněžení konkursní podstaty, se považují veškeré finanční prostředky, které zde byly v době prohlášení konkursu (peníze na bankovních účtech a pokladní hotovost) a všechny další finanční prostředky, které do konkursní podstaty posléze došly. Souhrn těchto finančních prostředků pak tvoří základ (a to bez jakýchkoliv odpočtů nákladů konkursu), ze kterého se vypočítává zejména první složka konkursní odměny pro správce.
Zkoumaná vyhláška nezná pojem „zisk“, s nímž pracuje napadené usnesení a hovoří jen o příjmu. Jde o dva různé pojmy, které nelze zaměňovat, pokračuje dovolatel. Nesprávným stanovením výše odměny správce konkursní podstaty došlo i k chybnému stanovení „ostatních složek konkursu“.
Dovolatel rovněž nesouhlasí se snížením již jednou snížené odměny o 5 %. Uvádí, že o rychlosti projednávání konkursního řízení po předložení konečné zprávy nerozhoduje správce konkursní podstaty, nýbrž konkursní soudce. To, že konkursní soud postupoval v rámci dohlédací činnosti obezřetně a rozvážně a tím pádem (dle tvrzení odvolatelky) pomalu, nemohl správce konkursní podstaty nijak ovlivnit. Dovolatel zdůrazňuje, že své povinnosti plnil řádně a včas, v opačném případě by mu mohla být uložena pořádková pokuta. Usuzuje rovněž, že postup odvolacího soudu je v dotčeném směru založen pouze na informacích odvolatelky, které bývají většinou účelové a že lépe byl o průběhu řízení informován konkursní soud.
K dovolání se vyjádřila odvolatelka, navrhujíc jeho zamítnutí. K výkladu pojmu příjem odkazuje na ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, uvádějíc, že v tomto duchu je nutno vyložit i vyhlášku. Ke snížení odměny uvádí, že odvolací soud postupoval ještě mírně.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §8 ZKV správce je povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud (odstavec 2 věta první). Správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů ; tento nárok správce, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Do náhrady hotových výdajů se zahrnují i náklady na péči o spisovnu a archiv úpadce. Dohody správce uzavřené s účastníky řízení o jiné odměně nebo náhradě jsou neplatné. Vyúčtování odměny a nákladů provede správce v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu; předtím mu soud může povolit zálohy. Soud může podle okolností případu konkursní odměnu stanovenou podle zvláštního předpisu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Věřitelé jsou se souhlasem soudu oprávněni na základě rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně; při poskytnutí zálohy může být určen účel, na nějž má být vynaložena, a podmínky jejího vyúčtování. Činnosti, k nimž je správce povinen, může správce zadat třetím osobám na účet podstaty jen se souhlasem věřitelského výboru (odstavec 3).
Dle ustanovení §18a odst. 2 ZKV prohlášením konkursu nekončí provozování podniku. Toto provozování bude ukončeno jen tehdy, rozhodne-li tak po vyjádření věřitelského výboru soud.
Ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání jsou citována ve znění (pro věc rozhodném), jež od předložení konečné zprávy (3. září 2006) do 31. prosince 2007 nezměnilo.
Z ustanovení §7 vyhlášky se dále podává, že odměnu správce konkursní podstaty, zástupce správce a zvláštního správce (dále jen „konkursní odměna“) tvoří součet odměny z částky, které bylo dosaženo zpeněžením konkursní podstaty podle odstavce 2, a odměny určené z počtu konkursních věřitelů podle odstavce 4 (odstavec 1).
Odměna z částky, které bylo dosaženo zpeněžením konkursní podstaty, činí při zpeněžení konkursní podstaty
do 300.000,- Kč .............................45.000,- Kč
z přebývající částky až do 10.000.000.- Kč ...........................15 %
z přebývající částky až do 50.000.000,- Kč ...........................10 %
z přebývající částky až do 100.000.000,- Kč .......................... 5 %
z přebývající částky až do 250.000.000,- Kč ........................... 1 %
z přebývající částky nad 250.000.000,- Kč ............................ 0,5 % (odstavec 2).
Zpeněžením se pro účely této vyhlášky rozumí veškeré příjmy konkursní podstaty s výjimkou finančních prostředků úpadce náležejících do konkursní podstaty ke dni prohlášení konkursu (odstavec 3). Odměna z počtu konkursních věřitelů činí za každého přihlášeného konkursního věřitele částku 1.000,- Kč, nejméně však 10.000,- Kč a nejvýše 3.000.000,- Kč (odstavec 4).
Nejvyšší soud již v důvodech rozsudku uveřejněného pod číslem 63/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že k základním úkolům soudem ustanoveného správce konkursní podstaty konkrétního úpadce náleží zpeněžit co nejvýhodněji zjištěný (a sepsaný) majetek konkursní podstaty dodávaje (s výslovným odkazem na vyhlášku č. 476/1991 Sb.), že to ostatně dokládá i způsob určení odměny takového správce.
V usnesení ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 197/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2004, pod číslem 160, Nejvyšší soud uzavřel, že správou konkursní podstaty se rozumí zejména činnost (včetně právních úkonů a opatření z ní vyplývajících), která směřuje k tomu, aby nedocházelo ke znehodnocení konkursní podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní patří, aby majetek patřící do konkursní podstaty byl využíván v souladu se svým určením, jestliže tomu nebrání jiné okolnosti a aby se konkursní podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem k jejímu stavu a k obvyklým obchodním příležitostem.
Tamtéž rozvedl, že smysl rozhodnutí konkursního soudu o ukončení provozování úpadcova podniku (§18a odst. 2 ZKV) tkví v tom, reagovat na zjištění, že další provozování podniku je nebo se zřetelem k očekávaným obchodním příležitostem s největší pravděpodobností bude (se zřetelem ke stavu úpadcova podniku, k nasmlouvaným kontraktům, ke konkurenceschopnosti nabízeného produktu a k dalším faktorům ovlivňujícím stav nabídky a poptávky na trhu, do nějž úpadce s produkty vyráběnými v jeho podniku vstupoval) ztrátové.
Jde tedy o krok odůvodněný potřebou odvrátit újmu hrozící (ke škodě konkursních věřitelů) na majetku konkursní podstaty. O ukončení provozování úpadcova podniku soud může rozhodnout i bez návrhu (má-li podle stavu konkursního řízení a skutečností, které vyšly najevo v jeho průběhu, sám dostatek poznatků o ekonomické nevýhodnosti dalšího provozování podniku), v souladu s logikou věci se tak však děje především na návrh správce konkursní podstaty, na kterého prohlášením konkursu přešlo oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty. Konkursní podstatu je správce povinen řádně udržovat a spravovat a ve smyslu ustanovení §8 odst. 2 ZKV nese vlastní majetkovou odpovědnost za škodu způsobenou tím, že tyto povinnosti nevykonává řádně (s péčí řádného hospodáře).
To odpovídá též cíli konkursu definovanému v §2 odst. 3 ZKV, jímž je dosáhnout za podmínek stanovených zákonem o konkursu a vyrovnání poměrného uspokojení věřitelů z majetku tvořícího konkursní podstatu.
Jediným smyslem procesu zpeněžování majetku náležejícího do konkursní podstaty úpadce je dosáhnout v konečném důsledku částky, jež bude následným rozvrhem určena k poměrnému uspokojení pohledávek úpadcových věřitelů. V tomto rámci je pojmovým znakem úpravy umožňující za trvání konkursu další provozování úpadcova podniku nutně její dočasnost (není-li konkurs ukončen nuceným vyrovnáním, pak v určité fázi konkursního řízení musí být majetek tvořený úpadcovým podnikem vždy zpeněžen (lhostejno, zda při zachování provozu úpadcova podniku nebo po jeho ukončení).
Smysl dalšího provozování úpadcova podniku nebo jeho části je dvojí. Především může jít o to, že v rukou správce konkursní podstaty (po přijetí nezbytných opatření) lze (bez zátěže dané „starými dluhy“, předurčenými k částečnému uspokojení až v rozvrhu) dalším provozováním úpadcova podniku vytvářet zisk, prostřednictvím kterého je možné v konečném důsledku zajistit vyšší míru uspokojení pohledávek konkursních věřitelů. Tam, kde je další provozování úpadcova podniku i za trvání konkursu ztrátové nebo se náklady vynaložené na další provozování úpadcova podniku (jen) rovnají příjmům takovým provozem dosaženým (tedy tam, kde další provozování úpadcova podniku není ziskové), je lze ospravedlnit (a to zpravidla jen po omezenou dobu, nezbytně nutnou k přípravě zpeněžení podniku nebo jeho části jedinou smlouvou) potřebou zachování hodnoty podniku pro účely zpeněžení. Taková možnost se nabízí jen tam, kde lze důvodně očekávat, že zpeněžení úpadcova podniku nebo jeho části „za chodu“ (zpravidla postupem podle §27a ZKV) zajistí vyšší míru uspokojení konkursních věřitelů, která vykompenzuje případné ztráty, jež s sebou pokračování dalšího provozování úpadcova podniku může nést.
Výše popsané aspekty věci nelze pominout ani při výkladu vyhlášky upravující způsob určení konkursní odměny správce konkursní podstaty úpadce, jehož podnik byl za trvání konkursu provozován. Pro účely konkursní odměny není v takovém případě možné pracovat s náklady spojenými se zachováním provozu úpadcova podniku jako s položkou, jež stojí stranou „příjmů“ dosažených provozováním úpadcova podniku (u tzv. výrobního podniku příjmů tvořených částkami získanými prodejem vyrobeného zboží). To není možné již proto, že (na rozdíl od postupů při zpeněžování jiného majetku konkursní podstaty) hodnota (zboží), jejímž prodejem (zpeněžením) se takového „příjmu“ dosahuje, zásadně vzniká jen coby důsledek nákladů vložených do dalšího provozu podniku; kdyby podnik nebyl provozován, zboží by nebylo vyrobeno a nebylo by je nutné se ztrátou prodat (zpeněžit).
Výklad předestíraný Nejvyššímu soudu dovolatelem by vedl k absurdnímu závěru, podle kterého by konkursní odměna (vypočtená postupem podle §7 odst. 2 vyhlášky) byla tím vyšší, čím déle by trval ztrátový provoz úpadcova podniku a rostla by dokonce i tehdy, kdyby se takovým provozem dlužníkův úpadek prohloubil a míra uspokojení pohledávek konkursních věřitelů snížila.
Je-li (v porovnání s obvyklým významem pojmu „zpeněžení“ u ostatního majetku konkursní podstaty odlišně) součástí procesu zpeněžení zboží vytvářeného provozem úpadcova podniku i náklad vynaložený na výrobu tohoto zboží, pak pro tento případ musí být pro účely výpočtu konkursní odměny přičten i odlišný výklad pojmu „příjem“ konkursní podstaty, obsaženému v §7 odst. 3 vyhlášky.
Obecně řečeno, pro účely výpočtu konkursní odměny správce konkursní podstaty podle §7 odst. 2 vyhlášky se příjmem konkursní podstaty ve smyslu §7 odst. 3 vyhlášky dosaženým dalším provozováním úpadcova podniku rozumí jen takový příjem, který převýšil náklady vynaložené na jeho dosažení (náklady spojené s dalším provozováním úpadcova podniku).Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž v dotčeném ohledu správné.
K výhradám, jež dovolatel uplatnil proti snížení své odměny o 5 %, Nejvyšší soud uvádí, že podle obsahu konkursního spisu předložil dovolatel první konečnou zprávu konkursnímu soudu před vypršením lhůty, do které tak měl učinit, konkrétně 23. září 2005 (srov. č. l. 240-252). Od té doby nicméně probíhalo opakované odstraňování vad konečné zprávy až do 5. září 2006, kdy dovolatel předložil soudu aktualizovanou konečnou zprávou datovanou 3. září 2006 (č. l. 304-310).
Za dané situace dovolací soud uzavírá, že úsudek odvolacího soudu o snížení odměny pro prodlení s předložením řádné konečné zprávy je v intencích §8 odst. 3 ZKV opodstatněn obsahem spisu a míra snížení této odměny nevybočuje z mezí diskrečního oprávnění soudu.
Dovolateli se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. května 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř .
předseda senátu