ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.1750.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1750/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v konkursní věci úpadce P. M., zastoupeného JUDr. B. J., advokátem, o vydání rozvrhového usnesení, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 K 11/2000, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. listopadu 2007, č. j. 2 Ko 109/2007-829, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 30. května 2007, č. j. 24 K 11/2000-801, rozvrhl Krajský soud v Ostravě mezi 6 konkursních věřitelů druhé třídy výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce ve výši 4.251.340,02 Kč (bod I. výroku).
K odvolání úpadce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o rozvrhu výtěžku zpeněžení.
Odvolací soud poukázal na to, že námitky úpadce směřují proti hotovým výdajům správce konkursní podstaty a proti nákladům spojeným s udržováním a správou podstaty, že však obsahově shodné námitky úpadce uplatnil již v odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy. S těmito námitkami (a námitkami konkursního věřitele Ing. P. V.) se přitom odvolací soud vypořádal v usnesení ze dne 28. března 2007, jímž usnesení o schválení konečné zprávy ze dne 1. června 2005 potvrdil.
Za rozhodné pro posouzení důvodnosti odvolání měl odvolací soud vymezení vzájemného vztahu usnesení o schválení konečné zprávy (včetně námitkového řízení předcházejícího jeho vydání) a rozvrhového usnesení.
Účelem rozvrhového usnesení je určení, které pohledávky a v jakém rozsahu budou z výtěžku konkursu uspokojeny, a základním předpokladem jeho vydání je pravomocné usnesení o schválení konečné zprávy. Usnesením o schválení konečné zprávy je v konkursním řízení s konečnou platností přezkoumán postup správce konkursní podstaty při zpeněžování konkursní podstaty a při vynakládání prostředků z konkursní podstaty a je schválena výše odměny a hotových výdajů správce konkursní podstaty. Právní mocí usnesení o schválení konečné zprávy je s konečnou platností také vyřešeno, jaká částka z konkursní podstaty je k dispozici pro uspokojení pohledávek konkursních věřitelů.
V této věci usnesení o schválení konečné zprávy nabylo právní moci 25. května 2007; proto nelze ve fázi řízení o rozvrhu výtěžku zpeněžení konkursní podstaty přihlížet k výhradám úpadce, kterými je opakovaně zpochybněn postup správce konkursní podstaty při vynakládání prostředků z konkursní podstaty a jeho hotové výdaje.
Úpadce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, namítaje že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (a uplatňuje tak dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel usuzuje, že v průběhu konkursu porušil soud prvního stupně ustanovení §50i o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001, na jehož základě se doručování písemnosti vyvěšením „na vývěsku“ zužuje pouze na případy, kdy není soudu znám účastník nebo pobyt účastníka. Tvrdí, že ačkoli soudu byl znám jeho pobyt, nebyl obeslán v těch nejdůležitějších případech, totiž při svolání schůze věřitelů a při vyvěšení konečné zprávy. K tomu dodává, že nelze fyzicky zkontrolovat všechny vývěsky v budově Krajského soudu v Ostravě, jichž je více než 23 a které nelze všechny nalézt, neboť se nacházejí na různých místech. Obchodní věstník pak není běžně dostupný a nelze jej zakoupit ve většině prodejen periodik ani není obvykle dostupný v čítárnách knihoven.
Podle dovolatele tím, že se účastníci konkursního řízení (věřitelé) Ing. J. S. a P. V. nedozvěděli o schůzi věřitelů, nemohli zabránit prodeji nemovitosti na Š. ulici v O. přímému zájemci za pouhou polovinu ceny, kterou nabízela realitní kancelář A., ani tomu, že nezkolaudovaná stavba umístěná na pozemku tamtéž nebyla zahrnuta do konkursní podstaty, čímž byl značně zkrácen výtěžek zpeněžení dovolatelova majetku.
Dovolatel kritizuje i to, že mezi pohledávky (vůči němu) byla zahrnuta i směnka F. R.
Tím, že jim nebyla zaslána konečná zpráva a oznámení o jejím vyvěšení, bylo účastníkům konkursu podle dovolatele zabráněno podat včas námitky proti konečné zprávě a tím eliminovat nesprávně účtované výdaje správce konkursní podstaty. Odvolací soud k těmto námitkám jako k opožděným nepřihlédl a nezabýval se ani porušením §50i o. s. ř. Uvedenými skutečnostmi došlo podle dovolatele k ovlivnění výsledků zpeněžení jeho majetku, z čehož dovolatel usuzuje, že údaje uvedené v rozvrhovém usnesení soudu prvního stupně jsou nesprávné (nesprávná je výše rozvrhované částky).
Dovolatel je rovněž názoru, že účastníci konkursu byli zkráceni na svých právech nahlížet do „spisu správce konkursní podstaty“, když jim bylo dovoleno nahlížet pouze do konkursního spisu u soudu, čímž jim bylo zabráněno zjistit nedostatky ve vyúčtování správce konkursní podstaty a opodstatněnosti jeho výdajů, když v soudním spisu se potřebné údaje nenacházejí.
Soud konečnou zprávu upravil na základě námitek Ing. V., takže schválená konečná zpráva nebyla totožná s tou, jež byla předložena a vyvěšena na úřední desce soudu. Konečná zpráva měla být vrácena k úpravě správci konkursní podstaty a podrobena novému připomínkovému řízení, což se nestalo.
Podle dovolatele z uvedeného vyplývá, že rozvržení výtěžku zpeněžení vychází z nesprávných částek, k čemuž došlo z řady příčin, zejména však v důsledku nerespektování §50a o. s. ř. a schválením konečné zprávy proto došlo k poškození věřitelů.
Mezi další skutečnosti, které nepřímo, přesto však významně, ovlivnily výsledek rozvrhu výtěžku zpeněžení, dovolatel řadí i to, že:
1/ Na jeho majetek byl prohlášen konkurs, přesto, že nebyl v úpadku.
2/ Odvolací soud, který nevyhověl jeho odvolání proti usnesení o prohlášení konkursu, pominul, že jako německý občan mohl disponovat dostatečnými prostředky ve Spolkové republice Německo.
3/ Odvolací soud nepřiznal při projednání odvolání proti usnesení o prohlášení konkursu postavení účastníka řízení Ing. P. V.
4/ Byl zkrácen na svých právech požádat o ochrannou lhůtu následně provést vyrovnání s věřiteli.
5/ Ing. V. byl soudem prvního stupně neoprávněně vyloučen z práva zastupovat úpadce a poté co soud od tohoto vyloučení upustil, nevrátil konkurs do stavu předtím, než k vyloučení došlo, čímž byl dovolatel poškozen.
6/ Ing. Poledník nebyl coby zástupce věřitele Friedricha Reinharda vybaven plnou mocí opravňující jej k hlasování na schůzi věřitelů.
7/ Správce konkursní podstaty nevymáhal pohledávky vedené v úpadcově účetnictví.
8/ Konkursní spis byl soudem veden nepřehledně, přičemž v předchozím dovolacím řízení nebyl dovolacímu soudu postoupen celý spis.
9/ Soudy nižších stupňů a správce konkursní podstaty nezákonně omezili práva účastníků.
10/ Kdyby byl konkurs veden (po prohlášení konkursu) řádně, došlo by k plnému uspokojení úpadcových věřitelů a příjmy dosažené zpeněžením by přesáhly výdaje.
11/ Rozvržení výtěžku zpeněžení vychází z neplatně schválené konečné zprávy.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 /dále též jen „ZKV“/ i občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozvrhové usnesení soudu prvního stupně, může být přípustné toliko podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený v §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Dovolatel uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., přičemž přes řádné poučení, jehož se mu dostalo v napadeném usnesení, v dovolání žádné argumenty k tomu, proč by měl Nejvyšší soud přisuzovat napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, neuplatňuje.
Charakteristika těch částí konkursního řízení, z nichž jedna ústí ve vydání usnesení o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty úpadce (§29 ZKV) a druhá ústí ve vydání rozvrhového usnesení (§30 ZKV), jak ji podal v napadeném usnesení odvolací soud, odpovídá ustáleným judikatorním závěrům - srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 50/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (k omezením přezkumné činnosti soudu, jde-li o usnesení o schválení konečné zprávy), důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (k omezením přezkumné činnosti soudu, jde-li o rozvrhové usnesení vydávané po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy), důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 39/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (k rozvrhovému usnesení) a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 657/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu (k povaze rozvrhu).
Dovolací argumentace obsahuje převážně výtky, jež měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy a pro které v rozvrhovém usnesení, jímž se provádí rozvrh (rozdělení) celkového výtěžku zpeněžení konkursní podstaty mezi konkursní věřitele podle pravidel stanovených v §32 ZKV, již není místa. Připustit dovolání pro posouzení otázek, jejichž řešení nemůže ovlivnit správnost rozvrhového usnesení, žádný smysl nemá.
Výhrada spočívající v tom, že se na rozvrhu podílí konkursní věřitel s neexistující pohledávkou (F. R.) by mohla sloužit jako podklad pro věcný přezkum rozvrhového usnesení, jen kdyby bylo tvrzeno, že tato pohledávka zanikla za trvání konkursu v době poté, co byla zjištěna. Jako úpadcův nesouhlas s tím, že ke zjištění této pohledávky v jeho konkursu vůbec došlo, však pro rozvrh nebo konečnou zprávu žádný význam nemá, což plyne přímo z §23 odst. 1 věty druhé ZKV.
Rozvrhové usnesení neslouží ani k prověření důvodnosti prohlášení konkursu na úpadcův majetek. Dovolatelovy námitky, že konkurs prohlášen být neměl, pro vydání rozvrhového usnesení a jeho obsahovou správnost žádný význam nemají.
Důvod připustit dovolání není dán ani pro posouzení aplikace §50i o. s. ř. v konkursních věcech. Závěr, že pro konkurs a vyrovnání se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, jen nestanoví-li jinak zákon o konkursu a vyrovnání (jenž vyvěšení písemnosti na úřední desce v kombinaci se současným zveřejněním v Obchodním věstníku obecně upravuje v §66b), plyne přímo z textu §66a odst. 1 ZKV a tato otázka proto zásadní význam nemá.
K výhradám dovolatele týkajícím se tvrzené procesní újmy, již měli doznat v průběhu konkursu někteří jeho věřitelé, Nejvyšší soud uvádí, že ochrana procesních práv dotčených věřitelů přísluší těmto věřitelům (kteří dovolání nepodali) a nikoli úpadci.
Nejvyšší soud tudíž dovolání, jež neshledal přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. prosince 2008
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu