ECLI:CZ:NS:2003:29.CDO.1854.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1854/2000-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci úpadce Z. Z., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 48 K 1061/98, o návrhu na zproštění správce funkce, o dovolání JUDr. J. K., advokáta, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. listopadu 1999, č. j. 1 Ko 373/99246, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. září 1999, č. j. 48 K 1061/98-218, zamítl návrh na vyslovení podjatosti JUDr. J. K., správce konkursní podstaty úpadce Z. Z., jakož i návrh, aby jmenovaný byl zproštěn funkce správce konkursní podstaty tohoto úpadce, když uzavřel, že konkursní věřitel, který tento postup navrhl (D. spol. s r. o. - dále též jen „společnost s ručením omezeným“) nedoložil žádný důkaz o správcově podjatosti a není žádného důvodu zprostit jmenovaného funkce.
K odvolání označeného konkursního věřitele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. listopadu 1999, č. j. 1 Ko 373/99246, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že JUDr. J. K. se ke dni ustavení nového správce zprošťuje funkce správce konkursní podstaty úpadce. Odvolací soud - cituje ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - poukázal na to, že podle obsahu spisu úpadce dne 2. září 1998 zmocnil k zastupování ve věci řízení o prohlášení konkursu na jeho majetek advokátku JUDr. J. P. Jmenovaná zmocnění přijala a ve smyslu ustanovení §25 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) zmocnila ve stejném rozsahu k zastoupení advokáta JUDr. J. K., který též zmocnění přijal (plná moc č.l. 4). Aniž by bylo zapotřebí dále šetřit, zda a v jakém rozsahu a po jakou dobu vykonával JUDr. K. pro dlužníka právní služby, nelze již tuto skutečnost hodnotit jinak, než že jde o osobu, u které lze míti pochybnosti o její nepodjatosti pro její vztah k účastníku řízení, konkrétně k úpadci. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že označené pochybení soudu prvního stupně nelze napravit jinak než postupem podle §8 odst. 5 ZKV. Jelikož nelze připustit, aby konkursní podstata nebyla - byť dočasně - spravována správcem konkursní podstaty a ustavení nového správce není v působnosti odvolacího soudu, spojil soud zánik funkce dosavadního správce se dnem, kdy soud prvního stupně (neprodleně) ustaví správce nového.
Krajský soud v Hradci Králové pak usnesením ze dne 6. prosince 1999, č. j. 48 K 1061/98-250, ustavil správcem konkursní podstaty úpadce Mgr. J. J.
JUDr. J. K. podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., uváděje, že řízení je postiženo vadou dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy že je dán dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 o. s. ř.) a že napadené usnesení vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (tedy, že je dán dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř.). Odvolacímu soudu dovolatel především vytýká, že při úvaze o jeho podjatosti se spokojil pouze s plnou mocí založenou ve spise, na které se nachází toliko podpis zmocnitele (úpadce) a JUDr. J. P. To, že nad podpisem jmenované je uvedeno „Přijímám zmocnění a zmocňuji ve stejném rozsahu JUDr. J. K., advokáta“, je dáno praktickými důvody, neboť jde o formulář plné moci používané advokátní kanceláří, v níž je dovolatel společníkem na základě smlouvy o sdružení bez právní subjektivity, uzavřené podle ustanovení §820 občanského zákoníku. K tomu, aby dovolatel přijal zmocnění dle §25 odst. 3 o. s. ř., bylo zapotřebí jeho podpisu, což se nestalo. Existenci vady dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolatel spatřuje v tom, že návrh na vyslovení jeho podjatosti podal výše uvedený konkursní věřitel dne 7. ledna 1999, avšak při přezkumném jednání, jež proběhlo dne 15. června 1999, byla pohledávka tohoto věřitele popřena, takže již není konkursním věřitelem a ve smyslu §103 o. s. ř. je nedostatek jeho aktivní procesní legitimace nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit, takže řízení mělo být zastaveno. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a spolu s ním aby zrušil též usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. prosince 1999, č. j. 48 K 1061/98-250, neboť pro ně platí tytéž důvody.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., avšak není důvodné.
Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. „zmatečnostem“), a (je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Jelikož jiné vady řízení nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají, zabýval se Nejvyšší soud tím, zda řízení trpí vadou, na niž poukazuje dovolatel.
Se zřetelem k době vydání napadeného usnesení založil Nejvyšší soud své další závěry především na výkladu ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č. 12/1998 Sb.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen.
Podle ustanovení §20 o. s. ř. každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.
Podle ustanovení §19a občanského zákoníku způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být omezena jen zákonem (odstavec 1). Právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (odstavec 2).
Zodpovězení otázky, zda společnost s ručením omezeným je i nadále konkursní věřitelkou, k závěru o existenci zmatečnostní vady řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vést nemůže; již proto ne, že její procesní způsobilost se odvíjí od její způsobilosti k právním úkonům, jíž je - v intencích §19a občanského zákoníku - nadána ode dne účinnosti zápisu do obchodního rejstříku. Nadto Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 1190/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2001, pod číslem 68, na něž v podrobnostech odkazuje, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého k vadě podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlíží dovolací soud, jen týká-li se dovolatele.
Námitka uplatněná dovolatelem by však v případě své opodstatněnosti mohla vést k závěru, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. a §242 odst. 3 o. s. ř.); proto se jí Nejvyšší soud zabýval i z tohoto pohledu.
Především je třeba uvést, že popře-li správce konkursní podstaty při přezkumném jednání (v intencích §24 odst. 1 ZKV) pravost nevykonatelné pohledávky konkursního věřitele, zaniká účast takového věřitele v konkursním řízení až marným uplynutím doby určené mu k podání žaloby o určení pravosti pohledávky, případně právní moci soudního rozhodnutí, jímž jeho incidenční žalobě nebylo vyhověno. Opírá-li tedy dovolatel závěr, že společnost s ručením omezeným přestala být konkursní věřitelkou, o skutečnost, že její pohledávka při přezkumném jednání konaném dne 15. června 1999 byla popřena co do pravosti (jak plyne i ze spisu), nejde o tvrzení, jež by samo o sobě vedlo k závěru, že účast této konkursní věřitelky v konkursním řízení zanikla. Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 45 Cm 185/99, je přitom patrno, že společnost s ručením omezeným podala dne 23. srpna 1999 incidenční žalobu o určení svého práva, a že řízení o této žalobě bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. prosince 1999, č. j. 45 Cm 185/99-13, které nabylo právní moci 25. ledna 2000. Jinak řečeno, společnost s ručením omezeným byla v době, vydání napadeného usnesení stále konkursní věřitelkou a námitka dovolatele v uvedeném směru důvodná není.
K dovolacímu důvodu dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že obsah procesní plné moci ze dne 2. září 1998, byl dostatečným podkladem pro závěr odvolacího soudu, že je dán důvod pro to, aby byl správce konkursní podstaty zproštěn funkce.
Podle ustanovení §8 ZKV správcem konkursní podstaty může soud ustavit pouze ve věci nepodjatou fyzickou osobu (odstavec 1 věta třetí) Z důležitých důvodů může soud na návrh některého z účastníků nebo správce anebo i bez návrhu zprostit správce funkce (odstavec 5 věta první).
K důležitým důvodům, pro něž lze správce konkursní podstaty zprostit výkonu jeho funkce, patří i to, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti (aniž by bylo nutné prokázat, že vskutku podjatým je). Mezi takové důvody pak patří i poměr správce konkursní podstaty k úpadci, založený substitučním zmocněním. Z hlediska situace založené označenou procesní plné moci není rozhodující - jak se mylně domnívá dovolatel - že dovolatel přijetí substitučního zmocnění JUDr. P. (jež úpadce na základě této plné moci zastupovala při podání dlužnického návrhu na prohlášení konkursu) nestvrdil podpisem na procesní plné moci. Významné naopak je, že při společném výkonu advokacie s JUDr. P. (dovolatelem ohlášeném již v podání ze 7. dubna 1999 - srov. č.l. 96-97), který se navenek projevoval i tím, že předtisk procesní plné moci vystavované touto advokátkou obsahoval automaticky i substituční zmocnění pro dovolatele, je důvod k pochybnostem o nepodjatosti dovolatele dán.
Lze tedy uzavřít, že dovolateli se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání usnesením zamítl (§243b odst. 1 a 5 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. srpna 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu