ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.189.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 189/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce Z. o. d. S. n. O. „v likvidaci“, o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 K 33/2003, o dovolání věřitele J. S., zastoupeného JUDr. I.K., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2008, č. j. 2 Ko 107/2007-247, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Dovolání věřitele proti v záhlaví označenému usnesení, proti výroku prvnímu výroku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení Krajského soudu Ostravě ze dne 11. května 2007, č. j. 8 K 33/2003-213, o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
Dovolatel se domáhá zrušení rozhodnutí o zrušení konkursu proto, že dle jeho názoru došlo v průběhu konkursu ve vztahu k němu k celé řadě pochybení, zdůrazňuje především, že nebyl informován o vyvěšení konečné zprávy ani o rozvrhovém usnesení.
Již v důvodech usnesení uveřejněného pod číslem 21/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž v podrobnostech odkazuje), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého z ustanovení §44 odst. 1 písm. b/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), plyne, že jediným předpokladem, který musí být naplněn k tomu, aby soud podle tohoto ustanovení rozhodl o zrušení konkursu, je, aby bylo splněno rozvrhové usnesení. Odtud také plyne okruh způsobilých námitek, jimiž konkursní věřitel může (ať již v rovině právního posouzení věci nebo vad řízení) brojit proti vydání takového usnesení. Vedle argumentu, že ke zrušení konkursu nemělo dojít, neboť rozvrhové usnesení nebylo ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli ještě splněno, je to již jen argument, že vydání usnesení je předčasné, neboť rozvrhové usnesení ještě nenabylo právní moci (povahou věci je dáno, že i kdyby rozvrhové usnesení bylo splněno ještě předtím, než nabylo právní moci, nelze přistoupit ke zrušení konkursu dříve, než se poměry založené rozvrhovým usnesením stanou neměnnými). K témuž závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usneseních ze dne 16. května 2006, sp. zn. 29 Odo 596/2006, ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 29 odo 1410/2004 a ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. 29 Cdo 2428/2007 (jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Lze si rovněž představit, že důvodem, pro který by konkurs neměl být zrušen ani v případě, že pravomocné rozvrhové usnesení již bylo splněno, je, že po vydání rozvrhového usnesení nastala (vznikla) právní skutečnost, na základě které úpadce nabyl další majetek, např. děděním nebo darovací smlouvou (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1475/2005, jež je veřejnosti rovněž k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Právní moc rozvrhového usnesení se nadto - ve smyslu §30 odst. 2 ZKV - odvíjí od uplynutí třicetidenní lhůty k podání odvolání, která začíná běžet ode dne zveřejnění rozvrhového usnesení na úřední desce konkursního soudu.
Dovolání žádnou z výše popsaných námitek, způsobilých založit přípustnost dovolání úvahou dovolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., ve spojení s §238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř., neobsahuje a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné být nemůže.
Přitom nelze přehlédnout, že dovolací argumentace (kterou dovolatel výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a v jejímž rámci neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu) je z obsahového hlediska zaměřena k pojmenování zmatečnostních vad řízení ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř., jež dovolacím důvodem nejsou (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. dubna 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu