ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2075.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 2075/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně ČSOB Factoring, a. s. , se sídlem v Praze 10, Vinohradech, Benešovská 2538/40, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 45 79 42 78, zastoupené Mgr. Nadeždou Priečinskou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Zborovská 49, PSČ 150 00, proti žalované Ing. J. R. , narozené 4. září 1957, bytem v Praze 4, Petržílkova 3295/3, zastoupené JUDr. Lukášem Kuboněm, advokátem, se sídlem v Chotči 64, PSČ 252 26, o žalobě žalované na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 40/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2010, č. j. 5 Cmo 346/2007-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 2. března 2010, č. j. 5 Cmo 346/2007-77, potvrdil usnesení ze dne 1. března 2007, č. j. 30 Cm 40/2006-14, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh žalované na obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Sm 217/2005. Učinil tak poté, co jeho předchozí usnesení ze dne 2. října 2007, č. j. 5 Cmo 346/2007-34, jímž rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že „obnovu řízení povolil“, Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. září 2009, č. j. 29 Cdo 1227/2008-61, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalované proti tentokrát potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, které není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a odst. 2, ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a odst. 2, ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že zcela setrvává na závěru formulovaném ve výše uvedeném kasačním usnesení ze dne 19. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 1227/2008, k němuž se posléze přihlásil i v usnesení ze dne 24. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 4231/2009 a ze dne
24. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 2043/2008, a podle něhož soud prvního stupně sice pochybil, rozhodl-li ve věci směnečným platebním rozkazem, aniž byly splněny předpoklady pro jeho vydání (rozuměj aniž žalobkyně doložila prvopis směnky), nicméně nebyl splněn předpoklad, podle něhož žalovaná nemohla zmíněnou skutečnost bez své viny v původním řízení použít [srov. ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §175 odst. 1 o. s. ř. a ustanovením §173 odst. 1 Instrukce č. 505/2001-Org., Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. ledna 2011
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu