ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.2145.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 2145/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele V. B., zastoupeného JUDr. Miloslavem Havlenou, advokátem, se sídlem v Blatné, J. P. Koubka 81, PSČ 388 01, za účasti Obchodního družstva Soběšice , se sídlem v Sušici, Soběšice 163, PSČ 342 01, identifikační číslo osoby 00117145, zastoupeného JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem, se sídlem v Klatovech IV, Vídeňská 9, PSČ 339 01, o zaplacení 294.699,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 42 Cm 66/2003, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2010, č. j. 14 Cmo 303/2009-355, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2010, č. j. 14 Cmo 303/2009-355, se v té části druhého výroku, kterou byl změněn rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. února 2009, č. j. 42 Cm 66/2003-302, ve znění usnesení ze dne 15. dubna 2009,
č. j. 42 Cm 66/2003-317, a v závislém třetím a čtvrtém výroku o nákladech řízení, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. února 2009, č. j. 42 Cm 66/2003-302, ve znění usnesení ze dne 15. dubna 2009, č. j. 42 Cm 66/2003-317, zavázal Obchodní družstvo Soběšice (dále jen „družstvo“) zaplatit navrhovateli částku 294.699,- Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení od 3. září 2001 do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení v části, v níž se navrhovatel domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 294.699,- Kč od 1. ledna 2001 do 2. září 2001 (výrok II.), zamítl návrh o zaplacení 1,5% úroku z prodlení z částky 294.699,- Kč od 3. září 2001 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).
Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně pro zpětvzetí „žaloby“ v části, jíž se navrhovatel domáhal zaplacení částky
91.972,- Kč, a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok první), potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, jíž bylo družstvu uloženo zaplatit navrhovateli částku 25.718,- Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 117.690,- Kč od 3. září 2001 do 22. prosince 2009 a ve výši 8,5% ročně z částky 25.718,- Kč od 23. prosince 2009 do zaplacení, a ve zbývajícím rozsahu výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh na zaplacení částky 177.009,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení z této částky od 3. září 2001 do zaplacení (výrok druhý), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok třetí a čtvrtý).
Soudy vyšly z toho, že:
1/ V. J. (dále též „zůstavitel“) byl členem družstva od 28. února 1956 a zůstal jím i po jeho transformaci podle zákona č. 42/1992 Sb. až do své smrti dne 16. prosince 1995.
2/ Při transformaci družstva byl V. J. vypočten majetkový podíl v celkové výši 494.699,03 Kč, a to na vnosech ve výši 376.871,16 Kč a na podílu z transformace 117.827,87 Kč (dále jen „majetkový podíl“).
3/ Z článku 5 bodu 5 stanov družstva plyne, že majetkový podíl V. J. je v části ve výši 30.000,- Kč považován za základní členský vklad, v rozsahu převyšujícím částku 30.000,- Kč je považován za splacený další členský vklad.
4/ Dědičkou části majetkového podílu V. J. ve výši 170.000,- Kč se stala M. Š., dědicem zbývající části majetkového podílu ve výši 294.699,- Kč spolu se základním členským vkladem ve výši 30.000,- Kč se stal navrhovatel.
5/ Dne 4. dubna 1997 navrhovatel požádal o členství v družstvu, téhož dne se stal členem družstva.
6/ Členství navrhovatele v družstvu zaniklo vystoupením navrhovatele podle článku 12 bodu 4 písm. c/ stanov družstva ke dni 30. dubna 2000.
Již dříve přitom Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. ledna 2007,
č. j. 7 Cmo 160/2006-153, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. prosince 2005, č. j. 42 Cm 66/2003-124, kterým soud prvního stupně návrh v celém rozsahu zamítl pro předčasnost, neboť dosud neuplynula sedmiletá lhůta určená článkem 17 bodu 5 stanov družstva pro splatnost vypořádacího podílu, konstatuje, že dotčený článek stanov je absolutně neplatný podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), pro rozpor s dobrými mravy.
Soud prvního stupně v následně vydaném rozsudku uvedl, že nárok na vypořádací podíl promlčen není, neboť „žaloba“ byla v projednávané věci podána ve čtyřleté promlčecí době běžící ode dne splatnosti vypořádacího podílu (2. září 2001) a tento závěr nemůže zvrátit ani skutečnost, že původně byla podána u věcně nepříslušného soudu.
Dále konstatoval, že ustanovení stanov družstva, které určuje vydání vypořádacího podílu v naturální formě dle rozhodnutí představenstva družstva, je v rozporu se zákonem, a proto absolutně neplatné - vypořádací podíl proto musí být vydán v penězích.
Soud uzavřel, že při výpočtu výše vypořádacího podílu navrhovatele dle §232 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), musí být započítány též ukončené roky členství jeho právního předchůdce, neboť názor, podle něhož by měly být započítány pouze roky členství navrhovatele v družstvu, odporuje tomu, že navrhovatel jako dědic V. J. vstoupil do všech práv a povinností zemřelého člena, s výjimkou samotného členství.
Konstatoval, že při výpočtu výše vypořádacího podílu nelze přihlížet ke směrnici družstva upravující fondy ve stanovách družstva neuvedené, ani jiným vnitřním předpisům družstva, neboť z §233 odst. 3 obch. zák. vyplývá, že v dané situaci jsou závazná pouze zákonná ustanovení a stanovy družstva.
Pro výpočet výše „žalobou“ uplatněného nároku bylo přitom dle názoru soudu prvního stupně rozhodné započtení 7 let trvání členství po 1. lednu 1993 a výše vypořádacího podílu tak - dle závěrů vyplývajících ze znaleckého posudku Ing. M. - činí 314.170,- Kč. Požaduje-li navrhovatel na jistině částku (pouze) 294.699,- Kč, je jeho nárok důvodný.
Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, podle něhož nárok na vypořádací podíl není promlčen, konstatuje, že pro posouzení běhu promlčecí doby je rozhodné skutkové vymezení věci obsažené v žalobě bez ohledu na jeho právní posouzení, stejně jako závěr, podle něhož navrhovateli náleží vypořádací podíl v penězích, neboť způsob vypořádání nemůže být ve stanovách určen tak, aby umožňoval družstvu rozhodnout, jaký způsob vypořádání v jednotlivých případech zvolí.
Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud uzavřel, že pro určení výše vypořádacího podílu dědice, který se přihlásil o členství v družstvu, jsou z hlediska §233 odst. 2 obch. zák. relevantní (pouze) roky jeho členství v družstvu a nikoliv též roky členství jeho právního předchůdce. Uvedl, že členství v družstvu jako takové na dědice nepřechází, avšak dědic má možnost volby - buď se nechce stát členem družstva a potom mu náleží vypořádací podíl zůstavitele, nebo požádá o členství a potom si musí být vědom všech důsledků plynoucích z jemu vzniklého členství - tzn. při následném skončení členství se jeho vypořádací podíl odvíjí od počtu roků jeho členství.
Okamžik vzniku členství dědice v družstvu odvolací soud odvíjel od žádosti dědice o členství, eventuálně jejího schválení představenstvem, je-li jej zapotřebí. Dědic se – dle názoru odvolacího soudu - dostává do obdobné situace, jaká je při přijetí přihlášky uchazeče o členství podle §227 odst. 2 písm. b/ obch. zák. Jelikož souhlas představenstva s členstvím navrhovatele v družstvu nebyl vyžadován, neboť navrhovatel splnil podmínku vyplývající z článku 13 odst. 2 stanov, podle níž se souhlas představenstva nevyžaduje, pracuje-li dědic v družstvu déle než 3 roky, vzniklo členství navrhovatele v družstvu dne 4. dubna 1997, kdy podal žádost o členství.
Pro účely výpočtu výše vypořádacího podílu se proto navrhovateli započítávají 3 roky trvání členství, a vypořádací podíl navrhovatele proto činí 147.690,- Kč. Po odečtení částky 30.000,- Kč, která byla navrhovateli jako vypořádací podíl družstvem již zaplacena, má navrhovatel dle odvolacího soudu právo na doplatek vypořádacího podílu ve výši
117.690,- Kč.
Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ohlašuje přitom dovolací důvody dle §241a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož při ukončení členství navrhovatele, jakožto dědice členských práv a povinností v družstvu, se pro účely výpočtu výše vypořádacího podílu vychází pouze z počtu roků jeho členství a nezohledňují se též roky členství jeho právního předchůdce. V tomto případě by se totiž dle jeho názoru „vůbec nepřihlíželo k hospodaření družstva za dobu trvání členství právního předchůdce“.
Namítá, že součástí přechodu členských práv a povinností v družstvu na dědice je i doba trvání členství zůstavitele v družstvu, neboť jen tímto výkladem lze zajistit rovnost postavení dědice ve vztahu ke stanovám družstva bez ohledu na to, zda se dědic stane členem družstva, či nikoliv. Výklad provedený odvolacím soudem naopak dle názoru dovolatele zakládá nerovné postavení dědiců členských práv a povinností v závislosti na tom, zda se členy družstva stanou (doba členství právního předchůdce se nezapočítává), nebo nestanou (a vznikne jim nárok na vypořádací podíl, jehož výše se odvíjí od doby trvání členství zůstavitele v družstvu).
Dovolatel napadá rovněž závěr, podle něhož členství dědice v družstvu vzniká teprve rozhodnutím představenstva o jeho přijetí. Namítá, že v takovém případě by vzniklo nepřípustné „vakuum“ mezi okamžikem zániku členství zůstavitele v družstvu a vznikem členství jeho dědice. Má proto za to, že vznik členství dědice v družstvu je třeba vázat ke dni zániku členství zůstavitele.
Dovolatel dále namítá, že doba jeho členství byla posuzována do dne 30. dubna 2000, kdy jeho členství v družstvu zaniklo, ačkoliv „při posuzování doby členství ostatních členů znalec započítával dobu členství ke dni 31. prosince 2000“, když v důsledku tohoto postupu je počet započítávaných let členství navrhovatele o jeden rok menší, než v případě ostatních členů. Uvádí, že hospodářské údaje z konce roku 2000 jsou rozhodné pouze při stanovení výše vlastního kapitálu družstva pro účely stanovení výše vypořádacího podílu, nikoliv pro počet ukončených let členství v družstvu.
Dovolatel konečně zpochybňuje též postup znalce, který při výpočtu výše vypořádacího podílu snížil čisté obchodní jmění družstva o zisk za rok 2000, neboť členská schůze rozhodla dne 2. června 2001 o jeho převodu do nedělitelného a rezervního fondu. Namítá, že toto snížení nebylo důvodné, neboť převod zisku byl proveden teprve po schválení účetní závěrky v červnu 2001 a tento účetní případ nebyl promítnut do účetnictví z roku 2000, které je pro stanovení výše vypořádacího podílu rozhodné.
Družstvo ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
S ohledem na dobu úmrtí V. J. je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění níže uvedených ustanovení účinné k 16. prosinci 1995, tedy obchodního zákoníku naposledy ve znění zákona č. 84/1995 Sb. a občanského zákoníku naposledy ve znění zákona č. 118/1995 Sb.
Z ustanovení §232 obch. zák. vyplývá, že členství fyzické osoby zaniká smrtí. Dědic členských práv a povinností zůstavitele může požádat družstvo o členství. Zákon nebo stanovy mohou určit, kdy představenstvo nesmí dědicovo členství odmítnout nebo kdy se nevyžaduje souhlas představenstva s nabytím členských práv a povinností dědicem (odstavec 1). Souhlas představenstva se nevyžaduje, jestliže dědic nabyl práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu (odstavec 2). Dědic, který se nestal členem, má nárok na vypořádací podíl člena, jehož členství zaniklo (odstavec 3).
Podle §460 obč. zák. se dědictví nabývá smrtí zůstavitele.
S ohledem na dobu zániku členství navrhovatele v družstvu je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění níže uvedených ustanovení obchodního zákoníku účinné k 30. dubnu 2000, tedy naposledy ve znění zákona č. 356/1999 Sb.
Z ustanovení §233 obch. zák. vyplývá, že při zániku členství za trvání družstva má dosavadní člen nárok na vypořádací podíl (odstavec 1). Vypořádací podíl se určí poměrem splaceného členského vkladu dosavadního člena násobeného počtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených ukončenými roky jejich členství (odstavec 2).
Dovolateli lze přisvědčit v tom, že v případě zániku členství smrtí člena družstva mohou nastat dvě různé situace:
1/ Dědic členských práv a povinností se nestane členem družstva - v tomto případě má dědic dle výslovného znění §232 odst. 3 obch. zák. nárok na vypořádací podíl zůstavitele, jehož členství v družstvu zaniklo.
Výše vypořádacího podílu se v této situaci určí postupem vymezeným v §233 odst. 2 obch. zák. - je tedy (mimo jiné) přímo závislá na době trvání členství zůstavitele v družstvu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 51/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 51/2001“).
2/ Dědic členských práv a povinností požádá o své členství (nejde-li o bytové družstvo) a stane se členem družstva - v tomto případě mu nárok na vypořádací podíl v družstvu nevzniká, neboť majetková hodnota členských práv a povinností je nerozlučně spojena s nabytým členstvím v družstvu.
Členství dědice v družstvu je přitom odvozeno od členství jeho právního předchůdce - zůstavitele; jde o odvozený (derivativní) vznik členství. Takovému způsobu vzniku členství odpovídá též závěr, podle něhož dědic získává ve vztahu k družstvu stejné právní postavení jako jeho právní předchůdce (viz též R 51/2001).
Vstupuje-li dědic do všech práv a povinností zůstavitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 1158/2009, jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách) - zásadně s výjimkou členství v družstvu - vyplývá z uvedeného též závěr, podle něhož s nabytím členských práv a povinností v družstvu dědic nabývá též „latentní“ nárok na vypořádání (nyní svého) členství za dobu, kdy byl členem družstva jeho právní předchůdce. Ve srovnání se situací, kdy se dědic členem družstva nestal, se tak jeho nárok na vypořádání neliší existencí (rozsahem), ale pouze časovým určením uplatnění nároku - dědic může nárok vypořádání v rozsahu náležejícím jeho právnímu předchůdci uplatnit teprve po zániku svého členství.
Závěr, ke kterému dospěl odvolací soud, podle něhož je pro výši vypořádacího podílu dědice, který se stal členem družstva, určující pouze doba jeho členství, se sice opírá o doslovné znění §233 odst. 2 obch. zák., není však dle názoru Nejvyššího soudu v souladu s účelem tohoto ustanovení, neboť zakládá nerovné postavení mezi dědici členských práv a povinností v družstvu v závislosti na tom, zda se stali též členy družstva, či nikoliv.
Argument odvolacího soudu, podle něhož si dědic „musí být vědom všech důsledků plynoucích z jemu vzniklého členství - tzn. při následném skončení členství se jeho vypořádací podíl odvíjí od počtu roků jeho členství“, vychází z premisy, že žádostí o členství v družstvu se dědic vzdává práva na vypořádání za roky členství svého právního předchůdce, kterou však s tímto právním úkonem dědice bez dalšího spojit nelze, neboť tyto účinky zákon k žádosti o členství v družstvu nepřipíná; takový výklad odporuje též koncepci výpočtu výše vypořádacího podílu uvedené v §233 odst. 2 obch. zák. (jež vychází z toho, že čím je doba členství v družstvu delší, tím vyšší je vypořádací podíl člena).
Při výpočtu vypořádacího podílu člena družstva, který zdědil členská práva a povinnosti po svém právním předchůdci, je proto třeba do počtu ukončených let jeho členství zahrnout i dobu členství jeho právního předchůdce.
Na rozdíl od bytového družstva je podmínkou vzniku členství dědice v jiném družstvu jeho žádost o členství. Teprve v případě, že dědic o své členství v družstvu požádá a představenstvo družstva s touto žádostí souhlasí (či jeho souhlasu není třeba), stává se dědic členem družstva namísto svého právního předchůdce (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 16/2010 a 92/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jak již bylo výše řečeno, jde o tzv. derivativní vznik členství v družstvu, neboť členství dědice je odvozeno od členství jeho právního předchůdce (zůstavitele). Jelikož z ustanovení §460 obč. zák. plyne, že dědic vstupuje do právního postavení zůstavitele (nabývá jeho práva a povinnosti) ke dni jeho smrti, stává se též členem družstva s účinky ke dni smrti zůstavitele (ex tunc), a to bez ohledu na to, zda se členem družstva stává ze zákona (v případě bytových družstev), či zda vzniku jeho členství musí předcházet jeho žádost o členství, případně ve spojení se souhlasem představenstva (v případě ostatních družstev).
Opačný závěr nelze přijmout proto, že vznikalo-li by členství dědice až souhlasem představenstva či doručením žádosti o členství (není-li souhlasu třeba), nebyl by po dobu od smrti zůstavitele do okamžiku vzniku členství dědice členem družstva - ve vztahu k členskému vkladu, resp. členskému podílu zůstavitele - nikdo. Neudržitelnost tohoto závěru vyvstává ještě více za situace, kdy žádost dědice o členství v družstvu není omezena žádnou zákonnou lhůtou.
Závěr, podle něhož se dědic stává členem družstva s účinky ke dni smrti zůstavitele, přitom zastává (zčásti) i literatura - viz např. D., Důsledky smrti společníka v jednotlivých právních formách obchodních společností a člena družstva, II. část (dokončení z čísla 1/95). Právní praxe č. 3/1995, s. 172. Z obdobné konstrukce přitom vycházela též právní úprava dědění obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným platná do 31. prosince 2000 (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo 322/2008, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách tohoto soudu). Určují-li stanovy družstva okamžik vzniku členství odlišně, jsou tak v této části neplatné pro rozpor s kogentním ustanovením §460 obč. zák.
Srovnání se vznikem členství za trvání družstva na základě přihlášky dle §227 odst. 2 písm. b/ obch. zák., jež provedl odvolací soud, není v tomto případě přiléhavé, neboť v případě postupu dle citovaného ustanovení jde o originární, nikoliv derivativní, způsob vzniku členství, pročež i okamžik vzniku členství je odlišný.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem co do otázky kontinuity členství dědice a jeho právního předchůdce a dne vzniku členství dědice v družstvu není správné a dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v odpovídající části podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V dalším řízení odvolací soud nárok znovu posoudí, a to i z pohledu námitek, kterými se dosud nezabýval, tj. že počet ukončených let členství má být u člena, jehož členství je vypořádáváno, a všech ostatních členů družstva vztažen ke stejnému datu a že - podle tvrzení navrhovatele - příděl zisku za rok 2000 do nedělitelného fondu byl zaúčtován jako účetní případ až v roce 2001, a neměl by se tudíž do výše majetku družstva rozhodné pro výpočet vypořádacího podílu navrhovatele promítnout.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud pouze dodává, že v projednávané věci jde o nárok vyplývající z právního vztahu mezi družstvem a jeho členem týkající se členského vztahu v družstvu (§9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř.), jenž je projednáván podle §200e odst. 1 a 3 o. s. ř. v řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, v němž se rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu