ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2181.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 2181/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce JOPOS PRAHA spol. s r. o. v likvidaci , se sídlem v Praze 7, U Papírny 2/100, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 25775201, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 K 38/2007, o dovolání správce konkursní podstaty úpadce JUDr. V. L ., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 2 Ko 302/2008 - 92, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 2 Ko 302/2008-92, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 1. října 2008, č. j. 99 K 38/2007-74, Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) schválil (bod I. výroku) konečnou zprávu o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 19. srpna 2008 (dále též jen „konečná zpráva“), podle které činí:
1/ Příjmy celkem 0,- Kč.
2/ Hotové výdaje správce konkursní podstaty 40.241,- Kč, z toho odměna správce konkursní podstaty 32.130,- Kč.
K úhradě takto určené odměny ve výši 32.130,- Kč správci konkursní podstaty pak zavázal Českou republiku (bod II. výroku).
Konkursní soud uvedl, že konkursní odměnu určil podle ustanovení §8a vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání (dále též jen „vyhláška“), neboť v konkursu nebyl zpeněžen žádný majetek. Druhou část konkursní odměny konkursní soud určil podle počtu konkursních věřitelů (8). Takto určenou konkursní odměnu pak podle ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), zvýšil o částku odpovídající dani z přidané hodnoty (správce konkursní podstaty byl registrován jako plátce této daně). To, že k zaplacení konkursní odměny zavázal Českou republiku, odůvodnil konkursní soud nedostatkem finančních prostředků v konkursu. K částce 7.140,- Kč (plnění věřitelům ze smluv na pohledávky za podstatou) konkursní soud uvedl, že správci konkursní podstaty nezbyde nic jiného, než aby tyto výdaje zaplatil ze svých prostředků.
K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením změnil usnesení konkursního soudu tak, že:
- schválil konečnou zprávu (první výrok), podle které činí:
1/ Příjmy podstaty 0,- Kč.
2/ Výdaje podstaty 20.011,- Kč, z toho konkursní odměna 11.900,- Kč a hotové výdaje správce konkursní podstaty 1.156,- Kč
- určil (druhý výrok), že výše hotových výdajů a odměny hrazené státem správci konkursní podstaty činí 13.056,- Kč.
Odvolací soud - odkazuje na ustanovení §8 odst. 3 a §29 ZKV a na ustanovení §6, §7 a §8a vyhlášky - přitakal možnosti zavázat k uspokojení nároků správce konkursní podstaty, jež nemohou být uhrazeny z jiných zdrojů, stát; potud odkázal na závěry obsažené v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 25. června 2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01, uveřejněném pod číslem 403/2002 Sb. Přitom uzavřel, že v takovém případě se uspokojí zcela „řádně schválené faktické výdaje“ správce konkursní podstaty a limitována může být pouze jeho (konkursní) odměna.
Podle odvolacího soudu pak z obsahu spisu vyplývá, že v konkursu nebyl zpeněžován žádný majetek, že se do konkursu přihlásilo 8 konkursních věřitelů a že výše hotových výdajů správce konkursní podstaty činila 971,- Kč.
K výši konkursní odměny odvolací soud uvedl, že konkursní soud pochybil, jestliže ji určil podle §8a vyhlášky, maje za to, že k takovému postupu nebyl žádný důvod. Správně měl konkursní soud určit konkursní odměnu podle §8 odst. 3 ZKV za použití §6 a §7 vyhlášky, tedy ve výši 10.000,- Kč (při 8 konkursních věřitelích). Zpeněžením konkursní podstaty nebylo dosaženo ničeho a za tuto činnost správci konkursní podstaty nic nenáleží. Celkem bylo lze přiznat správci konkursní podstaty jen nároky ve výši 13.056,- Kč (konkursní odměnu ve výši 10.000,- Kč a hotové výdaje ve výši 971,- Kč, vše s přičtením devatenáctiprocentní daně z přidané hodnoty), uzavřel odvolací soud.
Proti usnesení odvolacího soudu podal správce konkursní podstaty dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel uvádí, že odvolací soud pochybil, jestliže odmítl aplikaci ustanovení §8a vyhlášky konkursním soudem a určil-li odměnu podle §8 odst. 3 ZKV ve spojení s §6 a §7 vyhlášky.
Zákonem předepsaný (v §7 odst. 1 vyhlášky) součet odměny z částky, které bylo dosaženo zpeněžením konkursní podstaty podle §7 odst. 2 vyhlášky a odměny určené z počtu konkursních věřitelů podle §7 odst. 4 vyhlášky totiž nemohl být proveden (pro absenci jednoho sčítance). Závěr, že konkursní odměnu bylo možné určit podle §7 vyhlášky, by při užití slučovací spojky „a“ v §7 odst. 1 vyhlášky mohl být založen jen na interpretaci, podle které z částky 0,- Kč, dosažené zpeněžením, náleží správci konkursní podstaty minimální odměna daná rozmezím do 300.000,-Kč (dolní hranice rozmezí není určena, takže může mít hodnotu 0,- Kč), tj. 45.000,- Kč, spolu s druhou složkou odměny (podle počtu konkursních věřitelů) ve výši 10.000,- Kč.
Bylo tedy namístě, aby soud určil konkursní odměnu s přihlédnutím k rozsahu činnosti správce konkursní podstaty ve smyslu §8a vyhlášky.
Odvolací soud pak podle ustanovení §8 odst. 3 ZKV konkursní odměnu neúměrně snížil, když nepřihlédl ke všem okolnostem případu, zejména k rozsahu činnosti vykonané správcem konkursní podstaty v průběhu konkursního řízení. K tomu dovolatel provádí v dovolání výčet úkonů, jež ve věci provedl (celkem 21), s tím, že v budoucnu bude ještě nutné zpracovat návrh na zrušení konkursu a soupis majetku konkursní podstaty ke dni zrušení konkursu.
Konkursní odměna přiznaná odvolacím soudem je „neadekvátní“ rozsahu vykonané činnosti a tudíž i v rozporu s ustanovením §8 odst. 3 ZKV, uzavírá dovolatel.
Dovolatel se dále vyjadřuje k částce 7.140,- Kč, s tím, že svým charakterem jsou náklady ve věci nároku věřitele ze smluv uzavřených správcem konkursní podstaty hotovými výdaji správce konkursní podstaty, představujícími výdaje za účetní práce, konkrétně za již provedené zpracování daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. ledna do 12. července 2007, od 13. července 2007 do 31. prosince 2007 a za budoucí zpracování daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. ledna 2008 do zrušení konkursu, jež dovolatel očekával v roce 2008 (4 x 1.500,- Kč a devatenáctiprocentní daň z přidané hodnoty z těchto částek).
Dovolatel míní, že důvod, pro který konkursní soud neuložil státu zaplatit také částku 7.140,- Kč, spočíval v tom, že byly v konečné zprávě uvedeny v jiné kolonce (nicméně stále v jednom tématickém celku pohledávek za podstatou). Kdyby však tyto náklady byly uvedeny v řádku týkajícím se hotových výdajů správce konkursní podstaty (např. pod názvem účetní práce), byl by nárok s největší pravděpodobností akceptován. Soud - pokračoval dovolatel - tak své rozhodnutí, kterým zamezil, aby předmětné výdaje byly nejen přiznány, ale i uhrazeny státem, opřel (neoprávněně) pouze o formu uplatněného nároku, aniž se současně zabýval jeho věcným rozsahem, který je v tomto případě jednoznačný.
Kdyby soud přesto takové výdaje pokládal nadále za neopodstatněné a v konkursech s nedostatkem finančních prostředků by je odmítl hradit správci konkursní podstaty, znamenalo by to, že napříště bude správci daně a potažmo i jiným subjektům sdělováno, že jejich výzvám není možno vyhovět pro nedostatek peněz v konkursní podstatě. Potud dovolatel poukazuje též na článek 9 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“).
Dovolatel rovněž uvádí, že při realistickém posouzení konkursní odměny ve výši 13.056.- Kč je jasné, že jejím hlavním rysem je nepřiměřenost ovlivněná:
1/ délkou konkursního řízení (téměř 2 roky),
2/ počtem nebo složitostí úkonů,
3/ splněním povinností uložených zákonem, soudem nebo jiným orgánem,
4/ časem stráveným při vyřizování záležitostí spojených s konkursním řízením),
5/ administrativním zázemím.
Bližší specifikace a vyčíslení konkrétních výdajů není leckdy možná, proto se některé ani neobjevily v uplatněném nároku na hotové výdaje, i když je evidentní, že skutečně byly vynaloženy. Jde např. o výdaje za kancelářský papír a ostatní kancelářské potřeby, telefonní rozhovory, spotřebovanou elektrickou energii, použití počítače, tiskárny, kopírky, telefonních aparátů, kancelářských prostor, využití práce sekretářky aj. Dovolatel „přiznává“ že kromě papíru a obálek ostatní náklady pro účely nároku na hotové výdaje správce konkursní podstaty přesně spočítat neumí, s tím, že byl přesvědčen, že právě k tomu účelu slouží přiměřená konkursní odměna.
Dovolatel uzavírá, že odvolací soud pochybil též při vyčíslení přiznané konkursní odměny, když k přiznaným 971,- Kč na hotových výdajích správce konkursní podstaty nepřipočetl daň z přidané hodnoty ve výši 185,- Kč.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
S přihlédnutím k době předložení konečné zprávy (19. srpna 2008) je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad zákona o konkursu a vyrovnání a vyhlášky ve znění účinném k 31. prosinci 2007.
Podle ustanovení §8 odst. 3 ZKV, správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů; tento nárok správce, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Do náhrady hotových výdajů se zahrnují i náklady na péči o spisovnu a archiv úpadce. Dohody správce uzavřené s účastníky řízení o jiné odměně nebo náhradě jsou neplatné. Vyúčtování odměny a nákladů provede správce v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu; předtím mu soud může povolit zálohy. Soud může podle okolností případu konkursní odměnu stanovenou podle zvláštního předpisu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Věřitelé jsou se souhlasem soudu oprávněni na základě rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně; při poskytnutí zálohy může být určen účel, na nějž má být vynaložena, a podmínky jejího vyúčtování. Činnosti k nimž je správce povinen, může správce zadat třetím osobám na účet podstaty jen se souhlasem věřitelského výboru.
Podle ustanovení §7 vyhlášky odměnu správce konkursní podstaty, zástupce správce a zvláštního správce (dále jen „konkursní odměna“) tvoří součet odměny z částky, které bylo dosaženo zpeněžením konkursní podstaty podle odstavce 2, a odměny určené z počtu konkursních věřitelů podle odstavce 4 (odstavec 1). Zpeněžením se pro účely této vyhlášky rozumí veškeré příjmy konkursní podstaty s výjimkou finančních prostředků úpadce náležejících do konkursní podstaty ke dni prohlášení konkursu (odstavec 3). Odměna z počtu konkursních věřitelů činí za každého přihlášeného konkursního věřitele částku 1.000,- Kč, nejméně však 10.000,- Kč a nejvýše 3.000.000,- Kč (odstavec 4).
Ustanovení §8a vyhlášky pak určuje, že nelze-li konkursní odměnu nebo vyrovnací odměnu určit postupem podle §7 a 7a, stanoví výši odměny soud s přihlédnutím k rozsahu činnosti správce.
Z ustanovení článku 9 odst. 1 Listiny se dále podává, že nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
K dovolacím námitkám uvádí Nejvyšší soud následující:
1/ K hotovým výdajům správce konkursní podstaty.
Argument, že částka 7.140,- Kč charakterizovaná v konečné zprávě (č. l. 50-52) jako „nároky věřitelů ze smluv“, je svou podstatou hotovým výdajem správce konkursní podstaty, je v daných souvislostech zjevně nepřiléhavý.
Jak je patrno ze spisu, konkrétně z listiny připojené ke konečné zprávě (zápisu z jednání správce konkursní podstaty se zástupcem věřitelů ze dne 1. července 2008 - č. l. 53) i z vyjádření správce konkursní podstaty k námitkám úpadce proti konečné zprávě (č. l. 65-69), má jít o dosud neuspokojenou pohledávku společnosti XSABOR, spol. s r. o. (dále též jen „společnost X“) za zpracování celkem 4 přiznání k dani z příjmů právnických osob (3 již provedených a 1 v budoucnu očekávaného) při ceně 1.500,- Kč s devatenáctiprocentní daní z přidané hodnoty za zpracování 1 daňového přiznání, coby důsledek plnění zákonem předepsaných daňových povinností, k nimž byl správce konkursní podstaty vyzván příslušným správcem daně.
Šlo tedy o náklady za činnost, k níž byl správce konkursní podstaty povinen a kterou mohl zadat třetím osobám (společnosti X) na účet konkursní podstaty jen se souhlasem zástupce věřitelů (srov. §8 odst. 5 poslední větu ZKV).
Obecně přitom platí, že pohledávka, kterou správce konkursní podstaty zadá na účet podstaty bez souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů), se neuspokojuje z konkursní podstaty (a to ani jako hotový výdaj správce konkursní podstaty) a správce konkursní podstaty si takový náklad nese z konkursní odměny. Naopak tam, kde správce konkursní podstaty souhlas k takovému zadání obdržel, je pohledávka vzniklá činností třetí osoby na účet podstaty pohledávkou podléhající režimu §31 odst. 2 písm. e/ ZKV, v posuzované věci tedy nárokem věřitele (společnosti X) ze smlouvy uzavřené po prohlášení konkursu správcem konkursní podstaty a proto pohledávkou tohoto věřitele za podstatou (takto byla konkursním soudem v této věci schválena). Srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 66/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Po zrušení konkursu (v němž nebyla uspokojena pro nedostatek majetku dlužníka) přechází závazek uhradit tuto pohledávku za podstatou ze správce konkursní podstaty (reprezentujícího podstatu, z níž měla být uhrazena) na dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 27/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen „R 27/2004“).
Správce konkursní podstaty tudíž v dotčeném ohledu není (v žádné z rozebraných variant) osobou oprávněnou domáhat se úhrady částky 7.140,- Kč ve svůj prospěch. Argumentace obsažená v důvodech konkursního soudu, podle kterého správci konkursní podstaty nezbude nic jiného, než tyto výdaje zaplatit ze svých prostředků, kterou odvolací soud neopravil, ignoruje závěry obsažené v R 27/2004 a za správnou ji míti nelze.
Dovolací argumentace vážící se ke schopnosti správce konkursní podstaty účtovat další hotové výdaje je pro výsledek dovolacího řízení bezcenná, když nemá smysl zabývat se hotovými výdaji, které správci konkursní podstaty nebyly přiznány proto, že o jejich proplacení v konečné zprávě a před soudy nižších stupňů ani později nežádal (srov. též ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. zakazující uplatnění nových skutečností nebo důkazů v dovolání). 2/ Ke konkursní odměně.
Způsobem, jakým má být přiznána konkursní odměna v situaci typově shodné s touto věcí (kdy v konkursu nebyl zpeněžen žádný majetek konkursní podstaty), se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení uveřejněném pod číslem 103/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 103/2007“). Od závěrů formulovaných v R 103/2007 (jež soudy obou stupňů při svém rozhodování pominuly) nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v této věci (R 103/2007 argumentačně přehlíží /nebere je v potaz/ i dovolání).
Podle R 103/2007 (na něž Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje) tedy pro určení konkursní odměny správce konkursní podstaty v konkursu, ve kterém nebyl zpeněžen žádný majetek konkursní podstaty, platí, že:
1/ Ustanovení §8a vyhlášky (coby zvláštního právního předpisu, na který odkazuje §8 odst. 3 ZKV) se uplatní jen tehdy, nelze-li konkursní odměnu určit ani podle §7 odst. 4 vyhlášky (z počtu konkursních věřitelů).
2/ Konkursní odměnu určenou podle vyhlášky může soud přiměřeně zvýšit nebo snížit podle ustanovení §8 odst. 3 věty páté ZKV. Takový postup je namístě, je-li konkursní odměna stanovená podle vyhlášky vzhledem ke specifickým okolnostem konkrétní věci nepřiměřeně nízká nebo nepřiměřeně vysoká.
3/ Určuje-li se konkursní odměna jen podle počtu konkursních věřitelů, je při úvaze o jejím zvýšení žádoucí zohlednit například úsilí vynaložené správcem konkursní podstaty při pátrání po zpeněžitelném majetku úpadce (při současném zhodnocení účelnosti takového postupu), jakož i to, zda rozsah aktivit vyvíjených v daném rozsahu správcem konkursní podstaty byl motivován tím, že úpadce porušoval povinnosti kladené na něj při zjišťování majetku konkursní podstaty zejména ustanoveními §17 a násl. ZKV, nebo tím, jak byl správce konkursní podstaty při pořizování soupisu konkursní podstaty úkolován soudem a jakou součinnost mu poskytovaly věřitelské orgány (srov. §18 odst. 1 ZKV). Úvaha o zvýšení nebo snížení konkursní odměny podle §8 odst. 3 věty páté ZKV se přitom může odvíjet toliko od částky stanovené jako konkursní odměna podle příslušných ustanovení vyhlášky.
Usnesení konkursního soudu je s těmito závěry ve zjevném rozporu a odvolací soud proto nepochybil, jestliže je neměl za správné.
Usnesení odvolacího soudu - ač založeno na správných východiscích pro určení konkursní odměny - však rovněž neobstojí a to z týchž příčin, pro které v obdobné situaci neobstálo usnesení odvolacího soudu v R 103/2007.
Z pohledu kritérií odůvodňujících možné zvýšení konkursní odměny stanovené podle vyhlášky jen z počtu konkursních věřitelů se totiž odvolací soud v napadeném rozhodnutí věcí nezabýval, ačkoliv je zjevné, že konkursní soud na obdobné argumentaci (na popisu činností, jež správce konkursní podstaty vykonal) založil úvahu o přiměřené konkursní odměně (byť tento jeho postup vyústil v odkaz na nesprávný předpis /na §8a vyhlášky/ a neodvíjel se od základní částky 10.000,- Kč). Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž v dotčeném směru neúplné a proto i nesprávné.
Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
V další fázi řízení se odvolací soud vypořádá i s námitkou dovolatele, podle které byl výpočet částky přiznané mu odvolacím soudem matematicky chybný, neboť výroková část napadeného usnesení neobsahovala částku 185,- Kč, odpovídající devatenáctiprocentní dani z přidané hodnoty z přiznaných hotových výdajů (z částky 971,- Kč).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu