ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2254.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 2254/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadkyně Penzijního fondu THALIA, a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Josefská 1, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 61859982, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 K 103/2002, o dovolání Ing. J. V. , zastoupené JUDr. Tomášem Pohlem, advokátem, se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Šafaříkova 1, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2008, č. j. 2 Ko 279/2008 - 804, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2008, č. j. 2 Ko 279/2008 - 804, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2009, č. j. 2 Ko 30/2009-898, se zrušují a věc se vrací odvolacímu soud k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 8. července 2008, č. j. 77 K 103/2002-787, schválil Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 10. dubna 2008 (dále též jen „konečná zpráva“), podle které činí:
a/ příjmy podstaty 16.163.409,09 Kč,
b/ výdaje podstaty 12.025.849,00 Kč
- z toho hotové výdaje správce 117.236,00 Kč a
- odměna správce 3.137.474,00 Kč.
Částka určená k rozvrhu podle tříd činí 4.137.551,00 Kč.
Konkursní soud k námitce likvidátorky úpadkyně Ing. J. V.(dále též jen „likvidátorka“) k výši její odměny uzavřel, že nebyl zjištěn jiný rozsah součinnosti poskytnuté správci konkursní podstaty nebo jiné činnosti pro posouzení odměny dle ustanovení §13a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), takže nezměnil své rozhodnutí ze dne 22. února 2008, č. j. 77 K 103/2002-695 (jímž vyslovil souhlas s odměnou likvidátorky ve výši 26.390,- Kč). Požadavek likvidátorky na další odměnu v minimální výši 60.000,- Kč pro účely ukončení likvidace, zamítl jako opožděný.
K odvolání likvidátorky Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.
Odvolací soud - odkazuje na ustanovení §29 ZKV - na rozdíl od konkursního soudu uzavřel, že podání likvidátorky z 19. května 2008 (č. l. 730) nebylo podle svého obsahu námitkou proti konečné zprávě a konkursní soud pochybil, jestliže odstraňoval „vady“ neexistujících námitek (usnesením ze dne 29. května 2008, č.j. 77 K 103/2008-732).
Na tomto základě uzavřel, že vzhledem k tomu, že proti konečné zprávě nebyly podány žádné námitky, je vyloučeno zabývat se námitkami, které nebyly včas uplatněny.
„Pro úplnost“ odvolací soud dodal, že i kdyby byly likvidátorčiny námitky včasné, neshledal by je důvodnými, v situaci, kdy o její odměně bylo pravomocně rozhodnuto usnesením konkursního soudu z 22. února 2008 (výše označeným), jež nabylo právní moci 29. února 2008. Požadavek na vyčlenění částky 60.000,- Kč na úhradu budoucích nákladů likvidace nemá podle odvolacího soudu oporu v zákoně o konkursu a vyrovnání.
Proti usnesení odvolacího soudu podala likvidátorka dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s §237 odst. 1 a 3 o. s. ř., namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., tedy, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
Konkrétně dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že porušil její právo na spravedlivý proces a negoval poučovací povinnosti soudu dle §43 o. s. ř., jakož i to, že řešil otázky v rozporu s hmotným právem.
K tomu dovolatelka namítá, že její podání z 19. května 2008 nesprávně vyhodnotil (neboť šlo o námitku proti konečné zprávě) a že ve skutečnosti napadl volnou úvahu konkursního soudu o obsahu jejího podání. Takový postup má za přehnaně formalistický.
Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že závěr, že by námitkám stejně nevyhověl, formuloval z důvodu nepřípustného procesního alibismu.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že se v mezích přezkumné činnosti odvolacího soudu v případě podání odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy zčásti odchyluje od judikatury Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud již ve své rozhodovací praxi uzavřel, že právo účastníků konkursního řízení poukázat při jednání o konečné zprávě před konkursním soudem (§29 odst. 3 ZKV), popřípadě v rámci odvolání podaného proti usnesení o schválení konečné zprávy, na rozpor konečné zprávy se skutečnostmi plynoucími z obsahu spisu (tedy se skutečnostmi věcně podloženými dosavadním obsahem konkursního spisu, nikoli s nedoloženými tvrzeními), není ustanovením §29 odst. 2 ZKV dotčeno (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2008, sp. zn. 29 Cdo 5037/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 4555/2009 - obě usnesení jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Argumentace odvolacího soudu, jež z této zásady nevychází, je tudíž dílčím způsobem nepřesná.
K uplatněnému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud uvádí, že shledává nepřiléhavou dovolací argumentaci, jež odvolacímu soudu vytýká, že svým rozhodnutím zasáhl do volné úvahy konkursního soudu o obsahu dovolatelčina podání z 19. května 2008. Požadavek kladený ustanovením §42 odst. 4 o. s. ř. na obsah každého procesního podání je prostřednictvím ustanovení §66a odst. 1 ZKV přiměřeně uplatnitelný i na obsah podání, jímž jsou realizovány námitky proti konečné zprávě. Odvolací soud tudíž postupoval správně, jestliže se v intencích §41 odst. 2 o. s. ř. zabýval tím, zda příslušné podání takovými námitkami vskutku je. Vzhledem k obsahu konečné zprávy a obsahu uvedeného podání však bylo plně možné pokládat podání za námitku proti konečné zprávě, která počítala s tím, že likvidátorce bude při rozvrhu vyplacena odměna (jen) ve výši 26.390,- Kč. Odvolací soud tedy pochybil, jestliže uzavřel, že toto podání není včasnou námitkou proti konečné zprávě.
S dovolatelkou lze souhlasit i v tom, že úvahy o opodstatněnosti jejích námitek formulované odvolacím soudem jen z procesní opatrnosti („pro úplnost“) samy o sobě nejsou plnohodnotným vypořádáním odvolacích námitek.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1věta první o. s. ř.) napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že v mezidobí konkursní soud vydal rozvrhové usnesení (usnesení ze dne 2. února 2009, č. j. 77 K 103/2002-824, ve znění opravného usnesení ze dne 18. února 2009, č. j. 77 K 103/2002-863), které Vrchní soud v Praze k odvolání dovolatelky potvrdil usnesením ze dne 27. dubna 2009, č. j. 2 Ko 30/2009-898, Nejvyšší soud zrušil současně též usnesení odvolacího soudu ze dne 27. dubna 2009, jež je ve vztahu k dovoláním napadenému usnesení v poloze závislého výroku (§242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2011
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu