ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2280.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2280/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce P. B. , zastoupeného JUDr. Evou Čiklovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Gorkého 29, PSČ 602 00, proti žalovaným 1/ Mgr. Jiřímu Pospíšilovi, advokátovi, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 4/5, PSČ 602 00, jako správci konkursní podstaty úpadkyně Pojihlaví, a. s., identifikační číslo 49977431 a 2/ S. A ., zastoupené JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 4, PSČ 604 12, o určení pravosti a pořadí pohledávky ve výši 10.490.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Cm 10/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2007, č. j. 49 Cm 10/2005-65 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. ledna 2008, č. j. 9 Cmo 320/2007-110, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2007, č. j. 49 Cm 10/2005-65, se zastavuje .
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce druhé žalované.
IV. Ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně ve výroku označeným rozsudkem určil, že žalobce má vůči úpadkyni Pojihlaví, a. s. (dále jen „úpadkyně“) pohledávku 10.490.000,- Kč a 94.567,78 Kč „ve II. třídě, nejedná se o pohledávku zapodstatovou.“
K odvolání druhé žalované Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem odmítl odvolání druhé žalované proti té části výroku rozsudku soudu prvního stupně, jíž bylo určeno, že pohledávka žalobce není pohledávkou za podstatou (první výrok) a ve zbývající části – co do určení, že žalobce má vůči úpadkyni pohledávku 10.490.000,- Kč a 94.567,78 Kč – rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok).
Odmítnutí odvolání odůvodnil odvolací soud nedostatkem subjektivní legitimace druhé žalované, s tím, že bylo-li určeno, že pohledávka žalobce není pohledávkou za podstatou, „ve svých důsledcích se jedná o částečné zamítnutí žaloby, a tedy o rozhodnutí v neprospěch žalobce, který se proti němu neodvolal, a proto nebude v tomto odvolacím řízení přezkoumáváno“.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítá, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., a žádá, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Základem dovolací argumentace jsou ovšem námitky směřující proti tomu, že pohledávka dovolatele nebyla „určena“ jako pohledávka za podstatou.
Druhá žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako zjevně bezdůvodné.
Řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř. z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (jež by mohlo být objektivně přípustné toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) Nejvyšší soud přípustným neshledal.
Tomu, zda dovolání je přípustné objektivně, vždy předchází zkoumání subjektivní přípustnosti dovolání.
K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (za mnohá srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Potvrzením výroku, jímž soud prvního stupně určil pravost pohledávky dovolatele, nebyla dovolateli způsobena újma odstranitelná zrušením rozhodnutí.
Námitky směřující proti určení pořadí své pohledávky dovolatel měl a mohl uplatnit již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Neučinil-li tak, dovoláním proti rozsudku odvolacího soudu své opomenutí napravit nemůže.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. b/ o. s. ř. odmítl.
Výroky o nákladech dovolacího řízení se opírají o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty první (co do výroku o zastavení řízení o „dovolání“) a §146 odst. 3 (co do výroku o odmítnutí dovolání) o. s. ř.
U prvního žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Náklady dovolacího řízení účelně vynaložené druhou žalovanou sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), určené podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), ve výši 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož advokát druhé žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300,- Kč, tak dovolací soud přiznal druhé žalované k tíži dovolatele celkem částku 2.550,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu