ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2287.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 2287/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Mgr. P. B. , jako správce konkursní podstaty úpadce Zemědělské družstvo Sedmihorky v likvidaci, identifikační číslo osoby 00129062, proti žalovanému Ing. V. Ch. , zastoupenému JUDr. Michalem Říhou, advokátem, se sídlem v Praze – Smíchově, Ke Klimentce 2186/15, PSČ 150 00, o zaplacení částky 670.540,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 26/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2009, č. j. 7 Cmo 202/2009-287, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 21. ledna 2009, č. j. 37 Cm 26/2006-251, uložil Krajský soud v Hradci Králové žalovanému zaplatit žalobci částku 670.540,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 670.540,- Kč od 16. ledna 2006 do zaplacení (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), o zaplacení svědečného (výrok III.) a soudního poplatku (výrok IV.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu první stupně „v části výroku I týkající se povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 670.540,- Kč“, v části výroku I „týkající se“ úroků z prodlení jej pak změnil tak, že „žalovaný je uvedenou částku povinen zaplatit žalobci spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 670.540,- Kč od 1. února 2006 do 30. června 2009, a dále od 1. července 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení v každém kalendářním pololetí ve výši odpovídající repo sazbě, stanovené Českou národní bankou, platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů“. Dále rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku III., změnil jej ve výrocích II. a IV. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud uzavřel, že žalovaný jakožto likvidátor pozdějšího úpadce Zemědělského družstva Sedmihorky v likvidaci (dále jen „družstvo“) porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře podle ustanovení §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) tím, že A. V. a společnosti ALVA AP, s. r. o. vyplatil nad rámec smluv s nimi uzavřených 268.500,- Kč a 472.700,- Kč, ačkoliv služby, za které takto jménem družstva plnil, již byly uhrazeny v rámci uzavřených smluv (a byly tak zaplaceny duplicitně), popř. nebyly poskytnuty. „Pokud by postupoval s péčí řádného hospodáře a kontroloval by rozsah prací poskytovaných dodavateli odborných služeb, vyfakturovaných družstvu nad rámec sjednaných paušálních odměn smlouvami o poskytování ekonomických služeb a daňového poradenství, musel by zjistit, že fakticky jde o služby, které měly být družstvu poskytnuty za dohodnutou paušální odměnu na základě uzavřených smluv. .... Také by musel např. zjistit neopodstatněnost fakturace částky 8.000,- Kč za fakticky pouhé zaslání účetní závěrky k založení do sbírky listin příslušného rejstříkového soudu“. Tím způsobil družstvu škodu ve výši uplatněné žalobcem.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti všem jeho výrokům, podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné odmítl.
V rozsahu, ve kterém směřuje i proti těm částem prvního výroku napadeného rozsudku, jimiž odvolací soud potvrdil, popř. změnil rozsudek soudu prvního stupně i ve výrocích o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud je proto v tomto rozsahu bez dalšího odmítl.
V rozsahu, v němž dovolatel napadá část výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku o úrocích z prodlení, Nejvyšší soud dovolání – jež je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. – odmítl pro vady spočívající v absenci důvodů, pro něž je rozsudek odvolacího soudu v této části výroku napadán (§243c odst. 1 a §43 odst. 2 věta první o. s. ř. a např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.), jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Z uvedených důvodů není způsobilá založit přípustnost dovolání námitka, podle které odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyhovuje požadavkům ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř.; tato dovolatelem tvrzená vada řízení totiž otázku zásadního právního významu nezahrnuje.
Zásadně právně významným nečiní napadené rozhodnutí ani námitky, jimiž dovolatel brojí proti právnímu posouzení věci a podle kterých nemohl jako likvidátor družstva předvídat vznik škody, neboť Aleně Vaníčkové jakožto odbornici důvěřoval a její činnost nebyl povinen soustavně kontrolovat, přezkoumávat a porovnávat s předmětem uzavřených smluv o poskytování ekonomických služeb a daňového poradenství.
Je tomu tak proto, že závěr, podle něhož zajistí-li člen statutárního orgánu záležitost spadající do výkonu jeho funkce tak, že jejím provedením pověří osobu mající potřebné odborné znalosti, je povinen s ohledem na požadavek péče řádného hospodáře (§194 odst. 5 obch. zák.) výkon delegované působnosti (mimo jiné) kontrolovat, Nejvyšší soud formuloval již v usnesení ze dne 24. března 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, uveřejněném pod číslem 18/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Přitom (dovoláním ostatně nezpochybněný) závěr, podle něhož je likvidátor družstva povinen vykonávat svojí činnost s péčí řádného hospodáře ve smyslu ustanovení §194 odst. 5 obch. zák., plyne zcela jednoznačně z ustanovení §260, §71 odst. 5 a §243 odst. 8 obch. zák.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu