ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.239.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 239/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Z. L. , zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, PSČ 160 00, za účasti 1/ H. Z. , 2/ M. Š. , 3/ M. S. , a L. S. , 4/ Ing. T. J. , 5/ A. Ř. , a F. Ř , 6/ J. V., a M. V , 7/ H. Č. , a S. Č. , 8/ Ing. Arch. L. S. , 9/ K. D. , 10/ Mgr. P. V. , 11/ J. M. , 12/ T. Š. , 13/ J. Š. , a PhDr. K. Š. , 14/ M. F. , a Ing. J. F. , 15/ L. V. , 16/ V. H. a M. H. , 17/ K. D. , a P. D. , 18/ I. K. , 19/ A. P , a Ing. F. P. , 20/ H. Š. a M. Š. , 21/ K. D. , a E. D., a 22/ Družstva DUO 5. května , se sídlem v Praze 4, třída 5. května 1661, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26728052, z toho účastníci 1/ - 10/, 12/ - 15/, 17/ - 19/, 21/, 22/ zastoupeni M gr. Jiřím Ostrýtem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 756/14, PSČ 120 00, a účastníci 20/ zastoupeni JUDr. Martinem Síglerem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Veselí 1342/22, PSČ 140 00, o určení práva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 99/2009, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2012, č. j. 14 Cmo 422/2010-204, ve znění usnesení ze dne 11. prosince 2013, č. j. 14 Cmo 422/2010-237, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2010, č. j. 75 Cm 99/2009-109, ve znění usnesení ze dne 12. srpna 2013, č. j. 75 Cm 99/2009-233, se zastavuje.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
III. Navrhovatelka je povinna zaplatit H. Z., M. S., L. S., Ing. T. J., A. Ř., F. Ř., J. V., M. V., H. Č., S. Č., Ing. Arch. L. S., K. D., Mgr. P. V., T. Š., J. Š., PhDr. K. Š., M. F., Ing. J. F., L. V., K. D., P. D., I. K., A. P., Ing. F. P. a Družstvu DUO 5. května (každému z nich) na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.047,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
IV. Navrhovatelka je povinna zaplatit H. Š. a M. Š. (každému z nich) na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.214,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
V. Ve vztahu mezi navrhovatelkou a M. Š., J. M., V. H., M. H., K. D. a E. D. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 5. května 2010, č. j. 75 Cm 99/2009-109, ve znění usnesení ze dne 12. srpna 2013, č. j. 75 Cm 99/2009-233, zamítl Městský soud v Praze návrh na určení, že spoluvlastnické právo navrhovatelky k Družstvu DUO 5. května (dále jen „družstvo“) je vyjádřené členským podílem navrhovatelky v družstvu ve výši 5,065 % (výrok I.), zamítl návrh na určení, že spoluvlastnické právo účastníků 1/ - 20/ k družstvu je „ve výši“ 94,9365 % (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti usnesení odvolacího soudu i proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka dovolání „v plném rozsahu“.
Řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení, a proti té části prvního výroku, jíž byl potvrzen výrok III. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.
Námitkou, podle níž soud prvního stupně dovolatelce „neposkytl řádné procesní poučení a rovněž soud odvolací toto pochybení neodstranil“, poukazuje dovolatelka (zcela nekonkrétně) na údajnou vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jež však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního právního významu, a jejím prostřednictvím tudíž přípustnost dovolání založit nelze.
Závěr odvolacího soudu, že navrhovatelka je členkou družstva, nikoliv jeho spoluvlastníkem, a že již z tohoto důvodu je žaloba, kterou se navrhovatelka domáhá určení, že má k družstvu spoluvlastnické právo, neopodstatněná, je zcela zřejmý (srov. závěry Nejvyššího soudu v související věci formulované a odůvodněné v usnesení ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1809/2012, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Přitom součástí poučovací povinnosti soudu není poučení o tom, že navrhovatel může změnit návrh na zahájení řízení (domáhat se určení jiného práva); srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněného pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a tam citovanou judikaturu Ústavního soudu k této otázce.
Namítá-li dovolatelka, že její návrh měl být posuzován jako návrh na určení výše členského podílu, respektive výše dalšího členského vkladu, nelze přehlédnout, že ani z dovolání se nepodávají žádné argumenty ve prospěch existence naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení. V případě absence naléhavého právního zájmu je přitom projednání návrhu na určení soudem po stránce věcné vyloučeno (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. února 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod číslem 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21).
Nelze přitom přehlédnout, že soud prvního stupně návrh zamítl právě z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení, neboť určení členského podílu navrhovatelky a ostatních členů družstva má povahu toliko předběžné otázky v případném řízení o žalobě na plnění a požadovaným určením by nedošlo k vytvoření pevného právního základu pro právní vztahy účastníků sporu.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výroky o nákladech řízení se opírají o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a účastníkům 1/, 3/ - 10/, 12/ - 15/, 17/ - 20/, 22/ vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Na tomto místě Nejvyšší soud poznamenává, že - byť pro přehlednost zachoval číselné označení účastníků řízení zavedené soudem prvního stupně - každý z manželů - společných členů družstva je samostatným účastníkem řízení. Za každou společně zastupovanou osobu proto náleží advokátovi samostatná mimosmluvní odměna snížená o 20 %, viz §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
Účelně vynaložené náklady sestávají v případě účastníků 1/, 3/ - 10/, 12/ - 15/, 17/ - 19/, 22/ z odměny advokáta za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - jejíž výše podle ustanovení §7 bodu 5, §9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu činí (za každého ze zastoupených) 2.100,- Kč. Podle §12 odst. 4 advokátního tarifu se odměna snižuje o 20 %, tj. na částku 1.680,- Kč. Spolu s podílem na (jediné) náhradě paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč a po připočtení 21% daně z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal výše uvedeným účastníkům (každému z nich) k tíži navrhovatelky celkem 2.047,32 Kč.
Účelně vynaložené náklady H. Š. a M. Š. sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - jejíž výše podle ustanovení §7 bodu 5, §9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu činí (za každého ze zastoupených) 2.100,- Kč. Podle §12 odst. 4 advokátního tarifu se odměna snižuje o 20 %, tj. na částku 1.680,- Kč. Spolu s podílem na (jediné) náhradě paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč a po připočtení 21% daně z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal H. Š. a M. Š. (každému z nich) k tíži navrhovatelky celkem 2.214,30 Kč.
M. Š., J. M., V. H., M. H., K. D. a E. D. podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. května 2014
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu