ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2418.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2418/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce O. K., zastoupeného advokátem, proti žalované obci D. Ch. , zastoupené advokátkou, o 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 C 1142/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 1998 č. j. 29 Co 288/98 - 46, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 1998 č. j. 29 Co 288/98 - 46 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 100.000 Kč s 18 % úrokem z prodlení ode dne 16.12.1994 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že podle smlouvy o dílo č.NX/94 ze dne 3.5.1994 uzavřené mezi žalobcem, jako zhotovitelem, a N. P. , spol. s r.o., jako objednatelem, provedl kompletní zastřešení víceúčelového objektu O. ú. D. Ch. Cena díla byla změněna dodatkem ke smlouvě o dílo ze dne 5.5.1994 na 1,295.600 Kč, tj. s DPH celkem 1,360.380 Kč. V zápise z kontrolního dne stavby 15.6.1994 byl za účasti starosty a místostarosty žalované sjednán způsob úhrady doplatku ceny díla tak, že N., spol. s r.o. uhradí žalobci 155.000 Kč a žalovaná částku 205.380 Kč. Žalovaná se pak opětovně v zápise o odevzdání a převzetí díla objednatelem - N. P., spol. s r.o. ze dne 30.6.1994, rovněž i v zápise ze dne 16.11.1994, prostřednictvím starosty zavázala k zaplacení zbývajících 125.380 Kč do 15.12.1994 (částku 80.000 Kč již žalovaná žalobci uhradila). Dne 23.6.1995 uhradila žalovná žalobci pouze 25.380 Kč s tím, že zbývající částku obecní zastupitelstvo odmítlo zaplatit.
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 15.12.1997 č. j. 8 C 1142/97 - 20 žalobu zamítl a rozhodl, že se žalované nepřiznává náhrada nákladů řízení. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná nevstoupila do závazkového vztahu vzniklého ze smlouvy o dílo, kterou uzavřeli žalobce a obchodní společnost N. spol. s r. o. Pokud se starosta obce zavázal k úhradě požadované částky, učinil tak v rozporu s §52 a 53 zák. č. 367/1990 Sb., o obcích, protože obecní zastupitelstvo neodsouhlasilo předmětný závazek ve smyslu §36 cit. zák.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8.10.1998 č. j. 29 Co 288/98 - 46 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, které doplnil dokazováním smlouvou o dílo ze dne 14.9.1993. na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k odlišnému právnímu závěru, že závazek žalované v souvislosti se způsobem úhrady ceny provedeného díla přímo žalobci jako subdodavateli není založen novým smluvním vztahem, nýbrž vyplývá ze smlouvy o dílo, kterou dne 14.9.1993 uzavřela žalovaná, jako objednatel, s N. P. , spol. s r.o., jako zhotovitelem a žalobce pak zhotovoval předmětné dílo pro tuto obchodní společnost jako subdodavatel. V bodě VIII. smlouvy o dílo ze dne 14.9.1993 je uvedeno, že objednatele, Obecní úřad D. Ch. , bude ve všech smluvních a technických věcech zastupovat starosta F. P. , který předmětnou smlouvu podepsal, a zástupce starosty V. N. Starosta žalované tak byl oprávněn v souladu s takto uzavřenou smlouvou o dílo sjednat i způsob úhrady ceny díla.
Proti tomuto rozsudku odvolacího podala žalovaná dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Dovolatelka nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že mezi účastníky řízení vznikl závazkový vztah, na základě kterého by žalovaná byla povinna plnit za původního dlužníka, N. spol. s r.o. Dovolatelka nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že starosta byl na základě smlouvy o dílo ze dne 14.9.1993 oprávněn jednat ve všech věcech souvisejících se stavbou, ale nikoliv s touto smlouvou. Starosta v posuzovaném případě nebyl bez předchozího souhlasu obecního zastupitelstva nebo obecní rady oprávněn ve smyslu ust. §58 zákona o obcích jednat jménem žalované. Navíc i kdyby bylo prokázáno, že žalobce má nárok na zaplacení vymáhané částky z titulu bezdůvodného obohacení, vznesla žalovaná na jednání před soudem prvního stupně námitku promlčení. Touto námitkou se však odvolací soud nezabýval.
Žalobce ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s .ř. a vychází z dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s .ř.
Dovolací soud pak přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v souladu s ustanovením §242 odst. 1 a 3 o. s .ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovolací soud po zjištění, že řízení netrpí žádnou z vad, na něž pokazuje ustanovení §237 odst. 1 o. s .ř., dále posoudil, zda řízení netrpělo ve smyslu ust. §242 odst. 1 o. s. ř. vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. A dospěl k závěru, že právě takováto vada rozhodnutí odvolacího soudu poznamenala.
Podle ustanovení §157 o. s. ř. je soud povinen v písemném vyhotovení rozsudku mimo jiné posoudit zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil. V tomto případě jde o právní posouzení věci, což je výklad o tom, z jakých právních ustanovení soud při svém rozhodování vycházel, a proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav. Právní posouzení v odůvodnění rozsudku musí konkrétně poukázat na právní předpis, ze kterého právní posouzení dovozuje. Pokud soud nedostojí této zásadě dochází k nepřezkoumatelnosti příslušného rozhodnutí. O takovýto případ nedostatku přezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu jde v označeném řízení, neboť v odůvodnění rozhodnutí chybí právní posouzení.
Závěr odvolacího soudu, že se starosta a místopředseda obce "zavázali za obec v souvislosti se způsobem úhrady ceny provedeného díla přímo subdodavateli" s tím, že v posuzovaném případě nešlo o žádný nový smluvní vztah, který by uzavírali představitelé obce se žalobcem, což plyne z toho, že obec uzavřela smlouvu jako objednatel se zhotovitelem N., je zcela nesrozumitelný a tudíž i nepřezkoumatelný. Pokud se obec zavázala zaplatit cenu díla žalobci, s nímž nebyla dosud ve smluvním vztahu, a kterému měl, na základě smlouvy uzavřené se žalobcem, zaplatit cenu díla N., pak nelze tvrdit, že mezi žalobcem a žalovaným "nešlo o žádný nový smluvní vztah", když mezi nimi doposud žádný smluvní vztah neexistoval, a přesto obci vznikl podle tvrzení soudu závazek, který musí plnit. V posuzovaném případě rovněž není vůbec zřejmé podle jakých ustanoveních právních předpisů odvolací soud zmíněné právní vztahy posuzoval. Tuto vadu je třeba posuzovat jako vadu ve smyslu ust. §243 odst. 3 věta druhá s.ř., neboť mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
.
Odvolací soud se proto musí v novém rozhodnutí zabývat tím, zda závazkový vztah na zaplacení vymáhané části ceny díla mezi účastníky řízení nevznikl na základě změny subjektů závazkového vztahu mezi žalobcem a N. P. spol s r.o. převzetím dluhu (§531,§532 obč. zák.) či případu i změny v obsahu závazku novací (§516 nebo §571 obč. zák.) popřípadě z jiného, jasně vymezeného právního důvodu. V rámci tohoto právního posouzení musí odvolací soud přihlédnout k tomu, že starosta obce sice byl oprávněn učinit určitý právní úkon jménem obce jen na základě a v mezích předchozího kladného rozhodnutí obecního zastupitelstva (ve věcech podle ust. §36a odst. 1 a 2 zák. č. 367/1990 Sb., kde je mimo jiné uvedeno převzetí dluhu) nebo obecní rady (ve věcech ostatních podle §45 písm. p/ cit. zák.), z ust. §20 odst. 1 obč. zák. však vyplývá, že přímým jednáním právnické osoby je jednání statutárního orgánu, který činí právní úkony právnické osoby ve všech věcech a vůči třetím osobám tak nemůže překročit svá oprávnění Statutárním orgánem obce je ve smyslu ust. §52 odst. 23 zák. č. 367/1990 Sb. starosta. Odvolací soud se rovněž musí zabývat vznesenou námitkou promlčení vymáhané pohledávky.
S ohledem na zjištěné a popsané vady Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová