ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2494.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2494/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka rozhodl v konkursní věci úpadkyně EXIMA TRADING spol. s r. o. v likvidaci, se sídlem v Litoměřicích, Velká Krajská 2, identifikační číslo 41325869, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. K 107/94, o dovolání JUDr. Jaroslava Malíře, bytem v Litvínově, Podkrušnohorská 1719, PSČ 436 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2008, č. j. 1 Ko 1/2008-439, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti bodu III. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. října 2007, č. j. K 107/94-416, se zastavuje .
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 22. října 2007, č. j. K 107/94-416, Krajský soudu v Ústí nad Labem (dále též jen „konkursní soud“) zamítl námitky Finančního úřadu v Litoměřicích proti konečné zprávě (bod I. výroku). Dále schválil (bod II. výroku) konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty úpadkyně ze dne 23. července 2007 (dále též jen „konečná zpráva“), tak, že:
1/ Příjmy konkursní podstaty činí 904.800,68 Kč.
2/ Výdaje z konkursní podstaty činí 354.396,56 Kč, z toho:
- uhrazené výdaje činí celkem 256.664.89 Kč, z čehož tvoří 99.825,89 Kč hotové výdaje správce konkursní podstaty a náklady spojené se správou konkursní podstaty, 106.839,- Kč pohledávky za podstatou, včetně soudního poplatku ve výši 8.310,- Kč a 50.000,- Kč záloha na odměnu správce konkursní podstaty;
- neuhrazené výdaje činí celkem 97.731,67, z toho 7.000,- Kč očekávané výdaje a 90.731,67 Kč doplatek odměny.
3/ Odměna správce konkursní podstaty úpadkyně činí celkem 140.731,67 Kč, (je) určena pro správce konkursní podstaty úpadkyně Ing. Jiřího Babku.
4/ Zůstatek k rozvrhu činí 550.404,12 Kč.
Konkursní soud rovněž uložil JUDr. Jaroslavu Malířovi, bývalému správci konkursní podstaty úpadkyně, vrátit zálohu na odměnu správce konkursní podstaty ve výši 50.000,- Kč do 15 dnů od právní moci usnesení, k rukám stávajícího správce konkursní podstaty úpadkyně (výrok III.) a současného správce konkursní podstaty úpadkyně Ing. Jiřího Babku zavázal předložit v určené lhůtě návrh rozvrhového usnesení a upravený seznam přihlášek (výrok IV.).
Výrok o odměně správce konkursní podstaty zdůvodnil konkursní soud tím, že ji určil výhradně poslednímu správci konkursní podstaty Ing. Babkovi, jelikož předchozím správcům konkursní podstaty (JUDr. Malířovi a JUDr. Štětinovi) vzhledem k jejich (ne)činnosti a k důvodům, pro něž byli funkce zproštěni, nenáleží.
K výroku o vrácení zálohy konkursní soud uvedl, že vzhledem ke shora (zde v předchozím odstavci) uvedenému bylo rozhodnuto o vrácení zálohy poskytnuté JUDr. Malířovi usnesením konkursního soudu ze dne 17. září 1997.
K odvolání České republiky - Finančního úřadu v Litoměřicích, které směřovalo (jen) proti bodům I. a II. výroku usnesení konkursního soudu a k odvolání JUDr. Jaroslava Malíře, které směřovalo (jen) proti bodu III. výroku usnesení konkursního soudu, Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.
K odvolacím námitkám JUDr. Malíře odvolací soud uvedl, že podle obsahu spisu bývalí správci konkursní podstaty, ač k tomu konkursním soudem vyzváni, nevyčíslili soudu výši svých výdajů a nenavrhli a nezdůvodnili výši své odměny.
Záloha je pak zúčtovatelným zálohovým plněním na odměnu, kterou soud určí správci konkursní podstaty v rozhodnutí o konečné zprávě a vyúčtování. Jestli konkursní soud pod bodem II. výroku svého usnesení určil, že schválená konkursní odměna ve výši 140.731,67 Kč přísluší jen správci konkursní podstaty Ing. Babkovi (tedy, že bývalí správci konkursní podstaty nemají na této odměně nijak participovat) a jestliže odvolatel toto rozhodnutí odvoláním nenapadl, je opodstatněný požadavek, aby čerpanou zálohu na odměnu do konkursní podstaty vrátil, když mu v daném konkursu žádná odměna nebyla přiznána.
JUDr. Jaroslav Malíř podal proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně dovolání, jehož rozsah vymezil odkazem na bod III. výroku usnesení konkursního soudu (dovolání tedy směřuje proti výroku o vrácení zálohy).
Řízení o „dovolání“ proti bodu III. výroku usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle §104 odst. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“) pro nedostatek funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V části napadající usnesení odvolacího soudu (tu jeho část, kterou odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu v bodu III. výroku) Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Odo 1802/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu, vysvětlil, že proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o vrácení zálohy na náklady konkursu navrhovateli konkursu (podle §32 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007), není dovolání objektivně přípustné, když nejde o žádný z případů, ve kterých občanský soudní řád dovolání proti usnesení odvolacího soudu připouští a k tomu, aby přípustnost dovolání v tomto rozsahu mohla být založena úvahou dovolacího soudu ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., není splněna podmínka, aby šlo o usnesení odvolacího soudu, jímž se potvrzuje usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“. Usnesení o vrácení zálohy na náklady konkursu totiž usnesením „ve věci samé“ není.
Jakkoli v této věci nejde o vrácení zálohy (navrhovateli konkursu) soudem, nýbrž o vrácení zálohy (soudu) správcem konkursní podstaty, jemuž byla vyplacena, na povaze dovoláním dotčeného výroku - potud, že není usnesením odvolacího soudu, jímž se potvrzuje usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“ - se ničeho nemění.
Jak v této souvislosti správně upozornil v dovoláním napadeném usnesení odvolací soud, dovolatel odvoláním nenapadl rozhodnutí o konkursní odměně (bod II. výroku usnesení konkursního soudu), na které rozhodnutí o jeho povinnosti vrátit zálohu jen logicky navazuje.
V tomto ohledu lze odkázat též na závěry, které Nejvyšší soud o povaze zálohy poskytnuté správci konkursní podstaty (a o povaze zálohy obecně) zformuloval již v usnesení ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 738/2007, jež je veřejnosti opět k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu. Tam Nejvyšší soud uzavřel, že samozřejmým předpokladem poskytnutí jakékoli zálohy na budoucí plnění jejímu příjemci je, že následně dojde k jejímu zúčtování a že tam, kde výše poskytnuté zálohy nebo záloh převýší částku, na kterou příjemci zálohy vznikl nárok podle poskytnutého plnění, příjemce přeplatek na záloze vrátí. Poskytnutá záloha nezavazuje toho, kdo ji poskytl, k následnému vyplacení částky odpovídající plnění poskytnutému příjemcem zálohy, ve výši rovnající se vždy alespoň výši poskytnuté zálohy či záloh.
Zbývá dodat, že námitkou, podle které „odměna ve výši 50.000,- Kč (…) byla vyplacena za již provedenou práci a ne dopředu“, polemizuje dovolatel se skutkovým zjištěním odvolacího soudu o tom, že usnesením ze dne 17. září 1997 povolil konkursní soud dovolateli čerpat zálohu na jeho odměnu ve výši 50.000,- Kč. Dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž tímto způsobem vystihuje, by však dle dikce tohoto ustanovení neměl k dispozici, ani kdyby bylo možné dovolání připustit podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (ve spojení s §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Pro úplnost lze v této souvislosti doplnit, že (jak např. plyne z výše již označeného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 738/2007) na charakteru částky 50.000,- Kč coby zálohy na budoucí konkursní odměnu (o které konkursní soud při pravidelném chodu konkursu konečným způsobem rozhoduje až v usnesení o schválení konečné zprávy) ničeho nemění skutečnost, zda v době poskytnutí této částky (v době vyplacení zálohy) již správci konkursní podstaty (příjemci částky) vznikly náklady souvisící s výkonem jeho funkce. Také v tomto případě je správce konkursní podstaty povinen zálohu vyúčtovat, z čehož logicky plyne, že správce konkursní podstaty, kterému nebyla přiznána konkursní odměna ani náhrada hotových výdajů, musí poskytnutou zálohu vždy vrátit.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu