ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.2551.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 2551/2016-578
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelů a) M. S. , b) KORFIN, s. r. o. , se sídlem v Bratislavě, Blumentálska 2725/13, PSČ 811 07, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35780185, obou zastoupených Mgr. Tomášem Nachtigallem, advokátem, se sídlem v Sušicích, Pravdova 1077, PSČ 342 01, c) GRACE LMC, s. r. o. , se sídlem v Praze 7, Jankovcova 43/35, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 27382435, zastoupené JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Synkovská 1327/6, PSČ 160 00, a d) H. E. , za účasti 1) TENEZ a. s. , se sídlem v Chotěboři, Žižkova 990, PSČ 583 01, identifikační číslo osoby 45534535, zastoupené JUDr. Václavem Bergerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1079/3a, PSČ 110 00, a 2) RETRANA HOLDING LIMITED, se sídlem v Nikósii, Diagorou 4, KERMIA BUILDING, 6th floor, Flat/Office 601, P. C. 1097, Kypr, registrační číslo HE203080, zastoupené Mgr. Davidem Metelkou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Boleslavova 901/7, PSČ 709 00, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 100/2009, o dovolání společnosti TENEZ a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2015, č. j. 7 Cmo 416/2014-246, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. července 2014, č. j. 42 Cm 100/2009-213, nevyhověl návrhu společnosti TENEZ a. s. (dále jen „společnost“) na ukončení její účasti v řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovoláním otevřenou otázku procesního práva, zda je (podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2013) akciová společnost, jejíž valná hromada rozhodla postupem podle §183i a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na hlavního akcionáře (dále též jen „vytěsnění“), účastníkem řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění podle §183k obch. zák., odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Z té se podává, že řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění za nucený výkup účastnických cenných papírů podle ustanovení §183i a násl. obch. zák. je „sporem“ mezi vlastníkem cenných papírů (akcií), hlavním akcionářem a akciovou společností. Jde o „spor“ týkající se vnitřních poměrů obchodní společnosti, vymezený (od 1. dubna 2008 výslovně) v §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř., tedy o řízení vypočtené v §200e o. s. ř., v němž se účastenství řídí ustanovením §94 odst. 1 o. s. ř. (srov. důvody odvolacím soudem i dovolatelkou citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 4918/2009).
Jakkoliv si lze představit i koncepci předestíranou dovolatelkou (podle níž je akciová společnost pouhým objektem procesu vytěsnění a jejích práv a povinností se řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění nedotýká), zákonodárce zjevně vycházel z toho, že společnost bude účastníkem tohoto řízení (srov. výslovné znění §183k odst. 3 obch. zák.). Oproti dovolatelce Nejvyšší soud nepovažuje označené ustanovení (podle něhož je soudní rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, pro hlavního akcionáře a pro společnost závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů) za „zmatečné“.
O tom, že účastnické cenné papíry společnosti (ve vlastnictví jiných osob než hlavního akcionáře) nuceně přejdou na hlavního akcionáře, rozhoduje valná hromada akciové společnosti; její usnesení současně určuje výši přiměřeného vypořádání (§183i odst. 3 obch. zák.). Jakkoliv případný návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle §131 obch. zák. není možné zakládat na nepřiměřenosti výše protiplnění (§183k odst. 6 obch. zák.) a případné určení nepřiměřenosti výše protiplnění (v řízení podle §183k obch. zák.) nezpůsobuje neplatnost usnesení valné hromady podle §183i odst. 1 (§183k odst. 5 obch. zák.), nelze přehlížet, že v řízení o přezkoumání přiměřenosti výše protiplnění je posuzován soulad usnesení valné hromady akciové společnosti – v části určení výše protiplnění – se zákonným požadavkem na jeho přiměřenost (spravedlnost).
Tím, že je rozhodnutí v řízení podle §183k obch. zák. závazné i pro společnost (co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů), dochází k tomu, že – cum grano salis – je soudním rozhodnutím nahrazena částka, určená usnesením valné hromady jako protiplnění, (správnou) částkou odpovídající zákonnému požadavku přiměřenosti.
Zákonodárce vyčlenil přezkum přiměřenosti protiplnění do samostatného řízení a současně stanovil, že případná nepřiměřenost protiplnění není důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o vytěsnění, pouze proto, aby odchylka ve výši protiplnění určené usnesením valné hromady od zákonem stanoveného požadavku přiměřenosti protiplnění nevedla ke zmaření celého procesu vytěsnění, s dopadem na právní jistotu a práva dotčených osob (srov. i důvody nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, publikovaného pod číslem 257/2008 Sb., bod. 78). Nápravy stavu, způsobeného rozporem mezi výší protiplnění určené usnesením valné hromady a zákonného požadavku na přiměřenost (spravedlnost) protiplnění, lze dosáhnout mírnějšími prostředky (přezkoumáním výše protiplnění ve zvláštním řízení a přiznáním případného dorovnání vytěsněným vlastníkům účastnických cenných papírů). Účelu, tj. zachování hodnoty investice vlastněné menšinovými vlastníky účastnických cenných papírů, je dosaženo při současném zachování platnosti usnesení valné hromady o vytěsnění. Stále však jde – alespoň v pojetí právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 – o řízení, v němž je posuzována zákonnost usnesení valné hromady akciové společnosti.
Jinak řečeno, názor dovolatelky, podle něhož je akciová společnost „pouhým objektem“ procesu vytěsnění (a proto zde není důvodu, aby se účastnila řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění), zjevně neodpovídá zákonné úpravě. Je to právě orgán akciové společnosti (valná hromada), jehož rozhodnutím k vytěsnění (nucenému přechodu účastnických cenných papírů společnosti na hlavního akcionáře) dochází, a v řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění se posuzuje soulad tohoto rozhodnutí se zákonem. Již tyto skutečnosti samy o sobě ospravedlňují závěr, plynoucí i z textu §183k odst. 3 obch. zák., podle něhož je akciová společnost účastníkem nesporného řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění.
Tím samozřejmě není (a nemá být) řečeno – a v tomto směru je třeba dát dovolatelce za pravdu – že by akciové společnosti svědčila případná povinnost zaplatit dorovnání (rozdíl mezi protiplněním určeným usnesením valné hromady a přiměřeným protiplněním určeným soudním rozhodnutím) společně a nerozdílně s hlavním akcionářem; takovou povinnost zákonná úprava společnosti neukládá.
S ohledem na závěry činěné odvolacím soudem ohledně právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 (jež se v projednávané věci neuplatní ratione temporis ) pak zbývá dodat, že s účinností zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.], a novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo ke změně povahy řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, resp. – jak je označuje zákon o obchodních korporacích – řízení o dorovnání (srov. §390 z. o. k.).
Jakkoliv i nadále půjde o řízení ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-li z účasti na obchodní korporaci [nově upravené v §9 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], s ohledem na zrušení ustanovení §200e o. s. ř. již půjde o řízení sporné, jehož účastníky budou žalobce (vytěsněný vlastník účastnického cenného papíru) a žalovaný (hlavní akcionář); akciová společnost se již řízení o dorovnání účastnit (zpravidla) nebude. Tomu odpovídá i ustanovení §390 odst. 3 z. o. k., jež rozšiřuje závaznost rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů (kteří se řízení o dorovnání neúčastnili) toliko pro hlavního akcionáře (a nikoliv i pro společnost, jak to činí §183k odst. 3 obch. zák.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. února 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu