ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.2595.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 2595/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele P. L., zastoupeného Mgr. Radkem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Kroměříži, Jánská 25, PSČ 767 01, za účasti RODEO PUB, spol. s r. o. v likvidaci, se sídlem v Přerově, Přerov I-Město, Velká Dlážka 3047/1b, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 26 83 82 81, o odvolání navrhovatele z funkce likvidátora, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 104/2010, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze 5. dubna 2011, č.j. 8 Cmo 76/2011-77, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2011, č. j. 30 Cm 104/2010-68, kterým tento soud zamítl návrh na odvolání navrhovatele z funkce likvidátora, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se s jím učiněnými právními závěry. Navrhovatel je společníkem a jednatelem společnosti RODEO PUB, spol. s r. o (dále jen „společnost“) a byl usnesením Krajského soudu v Ostravě (v odůvodnění uveden nesprávně Krajský soud v Brně) ze dne 13. února 2007, č. j. 28 Cm 9/2007-10 jmenován také likvidátorem. V odůvodnění usnesení odvolací soud uzavřel, že navrhovatel neuvedl žádné důvody, pro které na něm není možno spravedlivě požadovat, aby vykonával funkci likvidátora společnosti. Navrhovatelem uváděný nedostatek finančních prostředků společnosti tímto důvodem být nemůže, když ve stejné situaci by se ocitla jakákoliv jiná osoba jmenovaná do funkce likvidátora místo navrhovatele. Rovněž tak ani jeho přesvědčení, že „společnost při své nemajetnosti a nemajetnosti samotného navrhovatele zůstane fakticky nezlikvidovatelná“, případně další navrhovatelem uváděné argumenty, jako např. nezaměstnanost či úroveň vzdělání, nemohou založit důvod k jeho odvolání z funkce.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání; jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Zásadní právní význam spatřuje v zodpovězení otázky „kdy nelze po soudem jmenovaném likvidátorovi společnosti spravedlivě požadovat, aby funkci likvidátora vykonával“.
Dovolatel opakuje své dřívější argumenty, že se jako likvidátor „pokusil učinit vše, co bylo vzhledem k majetkovým poměrům, vzdělání a vědomostem v jeho silách“ a že byl v důsledku své dřívější drogové závislosti využit jako tzv. „bílý kůň“. Za celou dobu, co je společníkem společnosti, neměl z této účasti žádný finanční prospěch. Společnost má dle dovolatelova zjištění závazky ve výši cca 300.000,- Kč a z toho důvodu se domnívá, že likvidaci společnosti nelze řešit jinak než prostřednictvím insolvenčního řízení, což ovšem vzhledem k nutnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 50.000,- Kč není možné, když ani společnost ani dovolatel takovou finanční částkou nedisponují.
Současný stav podle dovolatele, kdy společnost nevyvíjí žádnou činnost, nevlastní majetek, nepodává daňová přiznání, působí „nepřehlednost podnikatelského prostředí a vnáší nedůvěru v informace uvedené v obchodním rejstříku“. Dovolatel závěrem uvádí, že by měl být „porovnán veřejný zájem na likvidaci společnosti a s tím spojeného skutečného stavu a stavu zapsaného v obchodním rejstříku s náklady, které bylo nutné vynaložit na zlikvidování zúčastněné společnosti prostřednictvím likvidátora vybraného ze seznamu insolvenčních správců.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel předkládá jako otázku zásadního právního významu posouzení, „kdy nelze po soudem jmenovaném likvidátorovi společnosti spravedlivě požadovat, aby funkci likvidátora vykonával“. Domáhá se tedy, aby dovolací soud vytvořil jakousi definici toho, kdy jsou naplněny předpoklady ustanovení §71 odst. 2 věty čtvrté obch. zák. Na takto položené otázce však přípustnost dovolání založit nelze. Posouzení toho, zda lze či nelze na likvidátorovi spravedlivě požadovat, aby ve funkci setrval, je vždy odvislé od konkrétních okolností případu. Pokud jde o okolnosti případu, které dovolatel uplatňuje, je zcela zjevné, že předpoklady ustanovení §71 odst. 2 věty čtvrté obch. zák nenaplňují. Skutečnost, že se dovolatel dostal, jak sám tvrdí, vlastní vinou, a s porušením právních předpisů do situace, která mu brání řádně vykonávat funkci likvidátora, důvodem pro jeho odvolání být nemůže. K použití ustanovení §71 odst. 2 obch. zák. pro jmenování likvidátora bez jeho souhlasu totiž pravidelně dochází právě za situace, kdy společnost nemá žádné prostředky – jinak by totiž nebyl důvod toto ustanovení využívat. Právě proto také zákon omezuje možnost takto jmenovat likvidátora jen na osoby, které k takovému stavu přispěly, popřípadě jej trpěly. Stal-li se tedy navrhovatel, ať již z jakéhokoli důvodu, jediným společníkem společnosti, nemůže se vyhýbat odpovědnosti z toho plynoucí.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a společnosti podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. dubna 2012
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu