ECLI:CZ:NS:2003:29.CDO.2721.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2721/2000-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci dlužnice Z. S., o návrhu věřitelky Č. o. b., a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 K 98/99, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. dubna 2000, č.j. 2 Ko 71/2000 - 51, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. dubna 2000, č.j. 2 Ko 71/2000 - 51, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. dubna 2000, č.j. 2 Ko 71/2000 - 51, odmítl – odkazuje na ustanovení §57, §201 a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – jako opožděné odvolání dlužnice proti usnesení ze dne 17. února 2000, č. j. 24 K 98/99-27, jímž Krajský soud v Ostravě prohlásil konkurs na její majetek. Odvolací soud uzavřel, že usnesení soudu prvního stupně bylo dlužnici doručeno uložením na poště v pátek 25. února 2000, takže posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání bylo pondělí 13. března 2000; odvolání datované sice 9. března 2000, leč podané na poštu k přepravě až dne 14. března 2000, je proto opožděné.
Dlužnice podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, namítajíc, že se v době, kdy jí bylo doručováno rozhodnutí soudu prvního stupně, nezdržovala na adrese K., V. 21, když od 2. června 1999 je trvale hlášena na adrese K., K. Č. 1. Proto jí nebylo možno doručit rozhodnutí za použití fikce uvedené v §47 odst. 2 o. s. ř. a odvolání mělo být posouzeno jako včasné. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.
V průběhu dovolacího řízení se (jak plyne i z protokolu o přezkumném jednání ze 17. července 2000) procesní nástupkyní původní navrhující věřitelky I. A P. B., akciové společnosti, z titulu singulární sukcese (na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 19. června 2000) stala Č. o. b., a. s. Soud tedy jako s účastnicí dovolacího řízení jednal dále s Č. o. b., a. s.
Po obsahové stránce (co do nesouhlasu s výsledky šetření odvolacího soudu o včasnosti odvolání) jsou dovolací námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a je i důvodné.
Podle obsahu spisu (srov. doručenku u č.l. 32 p. v.) byla uvedená písemnost jako zásilka určená do vlastních rukou a zaslaná dovolatelce na adresu „V. 21, K.“, uložena na poště dne 22. února 2000 (s účinky doručení 25. února 2000), kdy se uskutečnil též druhý pokus o doručení písemnosti (k prvnímu pokusu o doručení písemnosti došlo 21. února 2000). Písemnost pak dovolatelka osobně převzala na poště dne 3. března 2003.
K prokázání důvodu dovolání bylo provedeno dokazování výslechem svědka a listinami.
Z potvrzení o hlášení pobytu vystaveného Městským úřadem v K. dne 2. června 1999 soud zjistil, že dovolatelka je od uvedeného dne přihlášena k trvalému pobytu na adrese K., K. Č. 1130/1. Platnost tohoto evidenčního údaje k 19. květnu 2003 potvrzuje i téhož dne datované potvrzení Městského úřadu v K. zn. Ev. 2003.
Z listiny ze dne 16. června 2003. nazvané „Čestné prohlášení“ soud zjistil, že Z. Š. zde potvrzuje, že dlužnice u něj (na adrese K., P. 2) bydlela od 20. února 2000 do května 2000, kdy odešla bydlet ke své dceři. Podpis Z. Š. na listině je úředně ověřen.
Z výpovědi svědka J. F., syna dlužnice, soud zjistil, že po dobu asi dvaceti let bydlí v bytě na adrese „V. 1188/21, K.“. Poté, co z bytu asi před čtyřmi lety odešla jeho matka (po koupi domu na ulici K. Č. v K.), bydlí svědek v bytě sám. V té době se ještě stávalo, že matce chodila na starou adresu pošta. Zásilky určené do vlastních rukou svědek na poště nevyzvedával, ostatní matčinu poštu předával sestře.
Dle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř., nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Na základě dokazování provedeného v dovolacím řízení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v době, kdy jí mělo být doručeno usnesení o prohlášení konkursu na její majetek, se dlužnice v bytě na V. ulici v K., kam byla písemnost zaslána, již nezdržovala. Uvedené prokazuje především výpověď svědka F., přičemž zjištění, jež Nejvyšší soud z této výpovědi učinil, potvrzuje i obsah čestného prohlášení a nepřímo i obě listiny vystavené Městským úřadem v K.
Jelikož závěr o náhradním doručení písemnosti určené do vlastních rukou nemůže - v intencích §47 odst. 2 věty první o. s. ř. - obstát, není-li splněna podmínka, že adresát písemnosti (který nebyl zastižen) se v místě doručení při prvním pokusu o doručení písemnosti zdržuje, lze mít výsledky šetření o okolnostech doručení, na nichž odvolací soud založil závěr o opožděnosti dovolání, za nesprávné, a dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. za uplatněný právem.
Dnem doručení usnesení o prohlášení konkursu dlužnici tedy ve světle podaného výkladu byl až 3. březen 2000, kdy zásilku (jak dokládá doručenka) osobně převzala na poště; odvolání, které dlužnice podala 14.března 2000, je tedy včasné.
Nejvyšší soud proto po provedeném jednání (§243a odst. 1 věta druhá, a odst. 2 věta první o. s. ř.) napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 2 a 5 o. s. ř.).
Pro úplnost se dodává, že zjištění, jež Nejvyšší soud výše učinil, prokazují též včasnost dovolání. Ze spisu se totiž podává, že i dovoláním napadané usnesení odvolacího soudu bylo dovolatelce doručeno na adresu „V. 21, K.“ uložením na poště dne 25. května 2000, kdy mělo též nabýt právní moci (dlužnice pak zásilku převzala na poště 2. června 2000). Kdyby totiž počátek dovolací lhůty určoval 25. květen 2000, nebylo by dovolání podané dlužnicí na poštu k přepravě dne 3. července 2000 včasné.
Právním názorem dovolacího soudu o včasnosti odvolání je odvolací soud vázán (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. června 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu