ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.2755.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 2755/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně S. H. C., spol. s r. o., zastoupené Mgr. J. Ř., advokátkou, proti žalované Ing. E. H., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Z. s. s. r. o., zastoupené JUDr. R. S., advokátem, , o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 176/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. prosince 2006, č. j. 3 Cmo 248/2005-72, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.712,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. srpna 2005, č. j. 55 Cm 176/2003-50, vyhověl žalobě o vyloučení ve výroku rozhodnutí specifikovaných bytových jednotek (dále jen „sporné věci“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně Z. shoe s. r. o. (dále jen „úpadkyně“).¨
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2002, č. j. 28 K 27/2002-45, byl prohlášen konkurs na majetek úpadkyně a správcem konkursní podstaty ustaven JUDr. M. C., který byl následně zproštěn funkce a novou správkyní konkursní podstaty byla ustavena (k 12. listopadu 2003) žalovaná;
2) původní správce konkursní podstaty úpadkyně dopisem ze dne 20. března 2003, doručeným žalobkyni 28. března 2003, vyzval žalobkyni, aby vyplatila ve prospěch konkursní podstaty částku 3,210.000,- Kč jako „zjištěnou cenu“ sporných věcí;
3) usnesením ze dne 5. května 2003, č. j. 28 K 27/2002-98, konkursní soud vyzval žalobkyni k podání vylučovací žaloby a žalobkyně žalobu podle ustanovení §19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), podala včas.
Na shora uvedeném skutkovém základu soud prvního stupně uzavřel, že výzva správce konkursní podstaty úpadkyně ze dne 20. března 2003 nesplňuje požadavky určené ustanovením §27 odst. 5 ZKV, když obsahuje pouze požadavek, aby žalobkyně složila cenu sporných věcí (a nikoli vyplatila zajištěnou pohledávku).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované rozsudkem ze dne 6. prosince 2006, č. j. 3 Cmo 248/2005-72, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o vyloučení sporných věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně zamítl.
Odvolací soud zopakoval (mimo jiné) důkaz výzvou původního správce konkursní podstaty úpadkyně ze dne 20. března 2003, přičemž z jejího obsahu zjistil, že žalobkyně byla informována o tom, že na majetek úpadkyně byl prohlášen konkurs a Finanční úřad ve Znojmě (věřitel úpadkyně) přihlásil do konkursu pohledávku ve výši 37,786.493,- Kč s tím, že část přihlášené pohledávky ve výši 7,880.881,- Kč tvoří část daně z převodu nemovitostí, nezaplacené poplatníkem D. a. s. - v likvidaci, k jejíž úhradě byla úpadkyně vyzvána z titulu ručení podle ustanovení §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí a ustanovení §57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. „Uvedenou daň z převodu nemovitostí zajistil správce daně zástavním právem uplatněným rozhodnutím ze dne 10. listopadu 1997“, přičemž předmětem zástavního práva jsou - mimo jiné - i sporné věci, jejichž obvyklá cena byla určena znaleckým posudkem částkou 3,210.000,- Kč. Původní správce konkursní podstaty úpadkyně vyzval žalobkyni k úhradě shora uvedené částky do konkursní podstaty úpadkyně s tím, že neučiní-li tak v určené lhůtě, zapíše sporné věci do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.
Odkazuje na závěry formulované v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 72/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 72/2005“) a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2006, sp. zn. 29 Odo 367/2006 (jde o rozhodnutí uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2006, pod číslem 167), odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - dovodil, že výzva původního správce konkursní podstaty úpadkyně ze dne 20. března 2003 vyhovuje požadavkům ustanovení §27 odst. 5 ZKV, když „obsahuje informace o zajištěné pohledávce, a to včetně označení zajištěné pohledávky, jež v sobě zahrnuje i údaje o výši této pohledávky (7,880.881,- Kč)“; žalobkyně tak byla správně vyzvána (jen) k úhradě ceny zástavy.
Jelikož žalobkyně z titulu úhrady obvyklé ceny sporných věcí nesložila do konkursní podstaty „ničeho“, vyhodnotil odvolací soud jako nevýznamné - odkazuje přitom na výše zmíněné R 72/2005 - i námitky žalobkyně co do (ne)správnosti výše požadované částky (ceny zástavy).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., tj. že: 1) řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít z následek nesprávné rozhodnutí ve věci, 2) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a 3) vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož výzva původního správce konkursní podstaty úpadkyně splňuje požadavky ustanovení §27 odst. 5 ZKV, ztotožňujíc se přitom se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož postrádá požadavek, aby žalobkyně do konkursní podstaty uhradila zajištěnou pohledávku.
Dále dovolatelka akcentuje, že po rozhodnutí soudu prvního stupně nastaly „skutkové okolnosti“, v jejichž důsledku odpadl důvod pro další setrvání sporných věcí v soupisu majetku konkursní podstaty. V této souvislosti zdůrazňuje, že žalovaná v dražbě konané 27. září 2005 a kupní smlouvou ze dne 24. srpna 2004 zpeněžila (jiné) nemovitosti, přičemž výtěžek „z prodeje“ postačil i k úhradě pohledávky finančního úřadu zajištěné zástavním právem ke sporným věcem. Potud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 604/2001 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 29 Odo 86/2003, zdůrazňujíc, že pohledávka finančního úřadu zajištěná zástavním právem byla plně uspokojena, zástavní právo ke sporným věcem zaniklo a zanikl tak i důvod soupisu sporných věcí do konkursní podstaty úpadkyně.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV osoby jejichž věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky (§28) vůči úpadci, správce vyzve, aby do 30 dnů vyplatily ve prospěch konkursní podstaty zajištěné pohledávky nebo aby ve stejné lhůtě složily cenu věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka zajištěna. Nevyplatí-li uvedené osoby zajištěnou pohledávku nebo nesloží-li cenu věci, práva nebo pohledávky, zapíše správce věc, právo nebo pohledávku do soupisu podstaty (§18). Věci, které zajišťují pohledávky oddělených věřitelů, lze zpeněžit ve veřejné dražbě. Ustanovení tohoto odstavce neplatí, jde-li o ručitele včetně bankovní záruky a zvláštní případ ručení (např. směnečné rukojemství, záruky poskytnuté věřitelem na zajištění celního dluhu).
Jak v důvodech svého rozhodnutí správně zmínil odvolací soud, Nejvyšší soud se výkladem ustanovení §27 odst. 5 ZKV zabýval již v R 72/2005. Přitom formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož tato výzva musí obsahovat údaj o tom, kdo ji činí a komu je určena, označení úpadce, označení majetku, kterým ten, komu je výzva určena, zajišťuje pohledávku věřitele vůči úpadci, a označení této pohledávky. Dále v ní musí být uvedeno, jakou částku má ten, komu je výzva určena, v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě zaplatit na úhradu zajištěné pohledávky nebo složit jako obvyklou cenu majetku, kterým je pohledávka zajištěna, s poučením, že jinak bude označený majetek po uplynutí lhůty sepsán do konkursní podstaty úpadce. Přitom tvrzení, že částka požadovaná výzvou podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV neodpovídá výši zajištěné pohledávky nebo obvyklé ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna, je ve sporu o vyloučení majetku z konkursní podstaty právně významné, jen jestliže osoba, které byla výzva určena, uhradila v určené lhůtě do konkursní podstaty částku, jež výši zajištěné pohledávky nebo obvyklé ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna, skutečně odpovídá. Argumentaci obsaženou v R 72/2005 následně Nejvyšší soud doplnil v důvodech rozsudku ze dne 29. března 2006, sp. zn. 29 Odo 367/2006, tak, že „ta část výzvy, kde správce po adresátovi žádá, aby do 30 dnů uhradil příslušnou částku do konkursní podstaty, se vskutku může omezit jen na požadavek, aby takto byla uhrazena zajištěná pohledávka, je-li nižší než obvyklá cena zástavy nebo jen na požadavek, aby takto byla složena obvyklá cena zástavy, je-li nižší než zajištěná pohledávka“; vždy však za splnění předpokladu, že výzva obsahuje jak údaj o výši zajištěné pohledávky tak údaj o výši obvyklé ceny zástavy.
Jelikož odvolací soud výše uvedené beze zbytku respektoval, shledává Nejvyšší soud závěr, podle něhož původní správce konkursní podstaty úpadkyně sepsal sporné věci do soupisu majetku konkursní podstaty po právu (v souladu s ustanovením §27 odst. 5 ZKV) správným.
Jde-li o další výhrady dovolatelky - založené na tvrzeních ohledně zániku zástavního práva ke sporným věcem v době po vydání rozhodnutí soudem prvního stupně - k těmto Nejvyšší soud při posuzování důvodnosti dovolání vzhledem k ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé, přihlédnout nemohl.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud - při absenci vad, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalobkyni vznikla povinnost hradit žalované její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení §8, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 činí 4.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty činí 5.712,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu