ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.2804.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 2804/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatele S. b. d. J., zastoupeného JUDr. H. M., advokátkou, za účasti: 1) Ing. R. P., zastoupené Mgr. et Mgr. P. T., advokátem, 2) J. P., 3) M. H., J. J., 5) E. Š. K., a 6) M.S., o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. DrXCVIII 448, o dovolání Ing. R.P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2007, č. j. 14 Cmo 234/2006-746, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 28. listopadu 2005, č. j. F 58665/2004, F 66118/2004, F 66630/2004, F 77493/2004, F 90648/2004, F 99431/2004, F 108966/2004, F 109779/2004, F 119236/2004, F 48632/2005, F 55851/2005, F 56566/2005, F 58092/2005, F 86334/2005, F 86683/2005, F 86859/2005, F 100964/2005, F 105921/2005, F 109137/2005, F 109857/2005 DrXCVIII 448-670, kterým Městský soud v Praze rozhodl o zápisu změn v představenstvu navrhovatele tak, že z obchodního rejstříku vymazal Ing. R. P. jako předsedkyni představenstva, M. H. a J. P. jako členy představenstva a do obchodního rejstříku zapsal J. J. jako předsedkyni představenstva, E. Š. K. jako místopředsedkyni představenstva a M.S. jako členku představenstva navrhovatele; žádnému z účastníků přitom nepřiznal náhradu nákladů řízení. Rovněž odvolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.
Odvolací soud – konstatuje, že skutkové závěry soudu prvního stupně odpovídají skutkovým zjištěním, které vyplývají z předložených listin, přičemž „drobné nepodstatné nepřesnosti soud prvního stupně přesvědčivě vysvětlil“ – se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že shromáždění delegátů navrhovatele, konané dne 11. května 2004, bylo usnášení schopné, neboť se ho zúčastnila nadpoloviční většina delegátů, případně náhradníků delegátů. Sporná účast tří delegátů nemohla nic změnit na výsledcích hlasování, rozhodnutí shromáždění delegátů bylo přijato nadpoloviční většinou, členové představenstva Ing. R. P., M. H. a J. P. byli platně odvoláni, J. J., E. Š. K. a M. S. byly platně zvoleny členkami představenstva. Námitka, že z obsahu zápisu nelze zjistit, jak který delegát hlasoval, není namístě, neboť je „věcí družstva, a často i zvyklostí v tom kterém družstvu“, jak podrobný zápis z jednání se vyhotoví. Podmínku ustanovení §241 odst. 1 písm. c) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), tedy uvedení výsledku hlasování, zápis splňuje.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala Ing. R. P. dovolání, jehož přípustnost opírala o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, specifikovala tedy dovolací důvod podřaditelný pod ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolatelka má za to, že dovolací soud se vůbec nevypořádal s námitkami, které proti platnosti shromáždění delegátů navrhovatele, konaného dne 11. května 2004, vznesla.
Tvrdí, že na shromáždění delegátů nebyl vůbec pozván řádně zvolený delegát M. Š. a že v důsledku pozvání pouhého náhradníka nebylo shromáždění řádně svoláno. Není jí zřejmé, proč se namísto pozvané delegátky M. H., „která se účasti na schůzi nijak výslovně nevzdala, pouze se na schůzi … nedostavila“, účastnil shromáždění náhradník. Dovozuje, že není přípustné, aby se shromáždění delegátů účastnily a na něm hlasovaly i osoby, které nejsou delegáty „pouze s poukazem na to, že podmnožinou celkově účastných a hlasujících osob je i dostatečný počet delegátů.“ Zdůrazňuje, že ze zápisu o konání shromáždění delegátů nevyplývá, které osoby hlasovaly jmenovitě pro jednotlivá rozhodnutí a nelze tak rozlišit, v jakém poměru hlasovaly osoby oprávněné a neoprávněné. Nelze tedy rozlišit, jakým počtem delegátů – oprávněných hlasů byla přijata jednotlivá usnesení. Zápis tak neobsahuje obligatorní náležitost – výsledky hlasování, resp. tyto nejsou určité. Nebyla doložena ani volba R. B. delegátkou, jmenovaná nebyla na shromáždění delegátů ani řádně pozvána.
Z názoru odvolacího soudu, který uvedené námitky označil za „drobné, nepodstatné nepřesnosti“, vyplývá podle dovolatelky závěr, že k platnosti shromáždění delegátů postačí „pokud se jakkoli a kdykoli sejde většina delegátů, aniž by musela brát ohledy na menšinu“. Takové právní posouzení má za nepřípustné a nesprávné.
Mimo to se, podle dovolatelky, odvolací soud vůbec nezabýval námitkou, že v navrhovateli proběhla na jaře roku 2004 reorganizace, na základě které došlo k zániku dosavadních samospráv a tedy i k zániku funkcí delegátů dosavadních samospráv. Protože byli zvoleni delegáti nově ustavených samospráv, shromáždění delegátů konaného dne 11. května 2004 se neúčastnil žádný delegát, neboť osobám účastnícím se shromáždění zanikla funkce poté, co došlo k ustavení nových samospráv a k volbám nových delegátů těchto samospráv.
Dovolatelka přisuzuje rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam v řešení následujících otázek:
1. je možné pozvat na shromáždění delegátů družstva náhradníka delegáta samosprávy, aniž by byl nejprve řádně pozván delegát samosprávy ?
2. jsou platná usnesení shromáždění delegátů družstva, pokud se tohoto shromáždění účastní a jako delegáti hlasují i osoby, které nejsou delegáty družstva (za situace, kdy z obsahu zápisu o konání shromáždění delegátů nelze určit, kolik delegátů hlasovalo pro jaké usnesení, protože součástí zápisu není uvedení výsledku hlasování po jednotlivých jménech) ?
3. je představenstvo bytového družstva, v rámci kterého jsou zřízeny samosprávy (jako organizační jednotky družstva), oprávněno měnit svým rozhodnutím (např. ve formě vnitřního předpisu) počet samospráv a počet delegátů připadajících na jednotlivé samosprávy ?
4. dojde-li k zániku samosprávy rozhodnutím představenstva družstva, zaniká účinností tohoto rozhodnutí i výkon funkce delegáta zvoleného zrušenou samosprávou ?
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť napadeným usnesením bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení (jímž návrh zamítl) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Dovolání však není důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu co do správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Ve vztahu k první otázce dovolatelka namítala, že na shromáždění delegátů navrhovatele nebyl vůbec pozván delegát M. Š. K tomu soud prvního stupně uvedl, že namítané pochybení nelze navrhovateli „přičítat k tíži“, neboť ten „byl uveden v omyl“ prezenční listinou delegátů ze shromáždění delegátů konaného dne 11. prosince 2003, z níž při svolání shromáždění delegátů konaného dne 11. května 2004 vycházel, a ve které byl jako delegát za samosprávu číslo 8 označen Ing. P. Š. (ten byl na shromáždění delegátů konané dne 11. května 2004 pozván, ve skutečnosti však byl zvolen pouze náhradníkem). Odvolací soud tento právní závěr přejal s tím, že se jedná o „drobnou, nepodstatnou nepřesnost“.
Obecně platí, že pozvánku na shromáždění delegátů je nezbytné vždy adresovat a odeslat řádně zvolenému delegátovi. Teprve v případě, že se delegát nemůže z vážných důvodů shromáždění delegátů zúčastnit, zúčastní se shromáždění delegátů namísto něj jeho náhradník. Namísto řádně zvoleného delegáta nelze na shromáždění delegátů pozvat jeho náhradníka – není-li konkrétní delegát vůbec pozván, nelze tento nedostatek zhojit tím, že bude pozván jeho náhradník.
V projednávané věci bylo prokázáno, že M. Š., který byl zvolen jako jeden z šesti delegátů za samosprávu číslo 8, nebyla pozvánka na shromáždění delegátů konané dne 11. května 2004 vůbec zaslána. Bylo rovněž prokázáno, že za samosprávu číslo 8 bylo pozváno pět jiných delegátů a náhradník Ing. P. Š. Svolání shromáždění delegátů tak trpí vadou, která by mohla mít za následek neplatnost přijatých usnesení, včetně usnesení o odvolání a volbě členů představenstva navrhovatele.
Nelze však pominout to, že shromáždění delegátů konaného dne 11. května 2004 se za samosprávu číslo 8 účastnili čtyři další delegáti (z pěti pozvaných; náhradník Ing. P. Š. se shromáždění nezúčastnil) a že shromáždění delegátů bylo svoláváno nikoli statutárním orgánem navrhovatele, ale osobou pověřenou delegáty, kteří požadovali jeho svolání, ve smyslu ustanovení §239 odst. 3 věty druhé obch. zák. a čl. 75 odst. 2 písm. b) stanov navrhovatele. Je skutečností, že takový svolavatel nemusí mít vždy k dispozici všechny nezbytné podklady pro posouzení, které konkrétní osoby jsou ke dni svolání shromáždění delegátů delegáty družstva (bez ohledu na to, že ustanovení §239 odst. 3 věty třetí obch. zák. ukládá členům představenstva družstva povinnost vydat této osobě seznam členů, popřípadě delegátů družstva). Při svolání shromáždění delegátů může zásadně vycházet z jemu dostupných informací.
Protože i v řízení ve věcech obchodního rejstříku soud zkoumá platnost usnesení shromáždění delegátů z pohledu ustanovení §131 odst. 3 písm. a) obch. zák. (viz §242 odst. 2 věta druhá obch. zák.; srovnej i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005 sp. zn. 29 Odo 445/2004), je třeba zabývat se i otázkou, zda porušení právních předpisů a stanov mělo v daném případě za důsledek podstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů nebo zda mělo závažné právní následky (k podmínkám aplikace tohoto ustanovení srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2008 sp. zn. 29 Odo 1400/2006).
Právní závěr, který implicitně vyplývá z rozhodnutí soudu prvního stupně, totiž že absence pozvání delegáta M. Š. na shromáždění delegátů konané dne 11. května 2004 neměla závažné právní následky (který odvolací soud převzal), sdílí – i s ohledem na účast ostatních delegátů samosprávy číslo 8 – rovněž dovolací soud.
Lze tedy uzavřít, že soudy nižších stupňů postupovaly správně, pokud z tohoto důvodu neplatnost usnesení přijatých shromážděním delegátů konaným dne 11. května 2004 nevyslovily a naopak na ně pohlížely jako na platná rozhodnutí orgánu družstva.
Dovolatelce lze přisvědčit v názoru, že osoby, které nebyly zvoleny delegáty, nejsou oprávněny jako delegáti na shromáždění delegátů vystupovat a rozhodovat. Skutečnost, že shromáždění delegátů se účastnily a o rozhodnutích na něm přijatých hlasovaly osoby, které nebyly zvoleny delegáty, však nemusí sama o sobě vždy způsobit neplatnost usnesení shromáždění delegátů.
Účastní-li se a hlasují-li na shromáždění delegátů osoby, které nebyly zvoleny delegáty samospráv, nelze – pro závěr, zda shromáždění delegátů je usnášení schopné – přihlédnout k jejich účasti; stejně tak nelze – pro účely stanovení, zda příslušné rozhodnutí bylo přijato potřebnou většinou hlasů – přihlédnout k jejich hlasům. Jinými slovy, při stanovení schopnosti usnášení a rozhodovací většiny hlasů shromáždění delegátů lze započítat pouze hlasy osob, které byly delegáty zvoleny. Pokud se shromáždění delegátů i bez osob, které delegáty nebyly, účastnila nadpoloviční většina delegátů (§238 odst. 3 věta první obch. zák.), nebude skutečnost, že se jej účastnily ještě tyto další osoby, sama o sobě, na újmu jeho schopnosti usnášení. Stejně tak, pokud byla příslušná rozhodnutí přijata většinou hlasů přítomných delegátů (případně zákonem či stanovami předepsanou kvalifikovanou většinou hlasů), nemá skutečnost, že o nich hlasovaly i osoby, které delegáty nebyly, za následek jejich neplatnost.
V projednávané věci se shromáždění delegátů navrhovatele, konaného dne 11. května 2004, účastnilo, podle dovolatelkou nezpochybněných skutkových zjištění soudu prvního stupně (která odvolací soud bez dalšího přejal) z celkem 31 delegátů 21 osob, z toho 18 bylo na schůzích samospráv prokazatelně zvoleno delegáty. Pro odvolání dosavadního a volbu nového představenstva bylo 20 hlasů, žádný hlas nebyl proti, jeden hlas se zdržel.
Podle čl. 66 odst. 3 stanov navrhovatele je k dosažení způsobilosti shromáždění delegátů usnášet se zapotřebí účasti nadpoloviční většiny delegátů a k přijetí usnesení nadpoloviční většiny hlasů přítomných. Z výše uvedených údajů je tak zřejmé, že přítomnost tří osob, jejichž mandát nebyl jednoznačný, nemohla ovlivnit ani schopnost usnášení shromáždění delegátů ani potřebnou rozhodovací většinu, neboť i po odpočtu jejich hlasů se shromáždění delegátů účastnila nadpoloviční většina delegátů a usnesení byla přijata nadpoloviční většinou přítomných (delegátů).
Názor odvolacího soudu, že shromáždění delegátů bylo usnášení schopné a že rozhodnutí shromáždění delegátů byla přijata nadpoloviční většinou, je tedy správný.
Poslední z námitek dovolatelky, že shromáždění delegátů konaného dne 11. května 2004 se neúčastnil žádný delegát, neboť v navrhovateli proběhla na jaře roku 2004 reorganizace, na základě které došlo k zániku dosavadních samospráv, k zániku funkcí delegátů dosavadních samospráv a k volbě delegátů nově ustavených samospráv, soud prvního stupně vyřešil tak, že volbu delegátů nově ustavených samospráv označil (s odkazem na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2005, č. j. 14 Cmo 289/2005-77) za neplatnou, neboť při ní nebyl dodržen princip vyjádřený v §239 odst. 7 obch. zák., že každý z delegátů se volí stejným počtem hlasů.
V odkazovaném rozhodnutí přitom bylo správně vysvětleno, že – přestože stanovy navrhovatele, v souladu s ustanovením §239 odst. 7 věty třetí obch. zák., umožňují, aby představenstvo určilo, že každý z delegátů se nemusí volit stejným počtem hlasů [čl. 89 odst. 2 písm. f)] – není přípustné, aby představenstvo určilo pro jednotlivé samosprávy počet delegátů, který výrazně proporcionálně neodpovídá počtu členů té které samosprávy tak, jak to učinilo představenstvo navrhovatele v projednávané věci. Volba takto určených delegátů nově ustavených samospráv nemohla proběhnout platně. Řešení obecných právních otázek, formulovaných dovolatelkou k této námitce, je proto pro rozhodnutí o dovolání bez významu.
Právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, je tedy správné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není dán. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnost, že navrhovateli, který byl v dovolacím řízení plně procesně úspěšný, podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu